Nevím, jak poděkovat nebi, že mi seslalo tak vynikající chlapy k rozhovoru, o němž jsem věděla, že se podaří. Ne, vážně, nejsem trhlá novinářka, která se nechává unést tím, co není pravda. Naopak, po pravdě jdu, snad i rozumně, pokud to má smysl. O firmě T-SOFT, a.s., a její nadaci T-SOFT ETERNITY jste na stránkách Prosperity, Madam Business i Fresh Time četli. A můžete číst dál, protože vám slibuji, že to vždy bude stát za to. Přesně jako následující řádky. Představuji vám jimi zase v novém světle dva společníky: Ing. Michala Vaněčka, Ph.D., MBA a Ing. Jaroslava Pejčocha. Dvě osobnosti, s nimiž je fakt radost spolupracovat. Dva muže, kteří se snaží jít po stopě budoucí s rozverností sobě vlastní, kteří rozumem provokují k dobrému činu.
Liší se podnikání v IT od podnikání v erotickém průmyslu?
M. Vaněček: Na obojí potřebujete lidi, nějaké vybavení, prostory. Kdybych to vzal třeba podle normy ISO 20000 na poskytování služeb v IT, tak musíte mít nějaký katalog služeb, tj. co nabízíte. Určitě řešíte incidenty, problémy, rozpočtování jakbysmet. Personální management, aby byly dostatečné kapacity. Viděl jsem kdysi dokonce krásnou příručku pro japonský bordel dle ISO 9001.
Řekl bych, že v tom principiální rozdíl nebude (smích). Navíc vás i v tomhle businessu každou chvíli někdo zmr.á, takže to vyjde skoro nastejno.
J. Pejčoch: Nedokážu to srovnat. S erotickým průmyslem nemám zkušenosti ani jako podnikatel, ani jako zákazník. Mohu jenom předpokládat, že z hlediska principu to bude podobné. Že existuje výroba a služby, materiál a zaměstnanci, případně kontraktoři, prostory k podnikání a jejich vybavení, že se musí dodržovat bezpečnostní předpisy a tak podobně. Nevím, jak je to s případnými licencemi, patenty a jinými IPR (Intellectual property rights), které jsou pro IT business dost klíčové. Ale to je možná přechodný jev, vždyť ten „náš“ průmysl je tu teprve pár let a možná se ty SW domy časem stanou veřejnými.
Ve chvíli, když bojujete s větrnými mlýny, netoužíte stát se po letech zase zaměstnanci?
M. Vaněček: Zaměstnanci to mají mnohdy lehčí, mohou dát výpověď a odejít. Z vlastní firmy se takhle snadno odejít nedá. Ale ne, neměnil bych.
J. Pejčoch: To mne zatím nenapadlo. A kromě toho, s větrnými mlýny jsem bojoval i jako zaměstnanec ve výzkumáku. Asi bych se neuměl schovat za pracovní smlouvu a ukázat, že „to tamti tam nahoře“. A také vlastní zaměstnance beru spíš za kolegy a očekávám, že budeme případně bojovat společně.
Na druhé straně máte dost velký prostor k seberealizaci, a to zas není tak úplně k zahození.
M. Vaněček: Je to tak. Není komu vynadat. Ale jsme dva, tak si občas nadáváme navzájem, abychom úplně sociálně nezakrněli.
J. Pejčoch: Také ho nezahazuji, i když bych tu jeho velikost zas úplně nepřeháněl. Přece jen je ten prostor vymezovaný ekonomikou, konkurencí či politikou, takže se člověk musí dost krotit v představách, co všechno a jak by se dalo dělat, ale ano – vážím si toho.
Kudy dnes kráčí vaše firma, jaká je vlastně strategie? Co chce, co může a co nemusí?
J. Pejčoch: Vyrostli jsme na tom, že umíme udělat to, co obvykle nejde, kde se vyskytl nějaký průšvih či chybí myšlenka. Pěstujeme si schopnosti kreativního zpracování dané situace, vyplnění mezery, prosazení nového nápadu. Chceme v tom pokračovat, snad v tom i pokračovat můžeme, a věřím, že nebudeme muset přijmout v poslední době všeobecný trend na výrobu „aušusů“ jen proto, že jsou levné.
M. Vaněček: Víte, základní strategií je, aby firma přežila. A aby se přiměřeně rozvíjela. Osobně neuznávám nesmysly o neustálém zlepšování, stálém růstu apod.
Samozřejmě máme strategii a rozpracované cíle. Ale jeden ze základních principů je nedržet se jich za každou cenu. Všechno se neustále mění a vyvíjí ze dne na den.
Jste dva společníci, každý z vás osobnost, jeden píše knihy, druhý některé texty zhudebňuje, postavili jste na nohy také nadaci s chvályhodným programem, to je docela slušná image. Jak to vnímáte? Je to radost, určitě…
M. Vaněček: Tohle je úplně úžasný. Děláme IT business, velké informační systémy, jako jsou třeba i takové, o kterých se nesmí mluvit. A vedle toho já píšu pohádky, jako nadační projekt pro děti to necháme namluvit, Jarda k tomu udělá skvělou muziku, já myslím, že je to bezvadná kombinace. Taky to napomáhá se z toho businessu nezbláznit.
J. Pejčoch: Je to radost a také ochrana proti zblbnutí. Jednostranná práce dovede člověka uštvat k smrti, my jsme ale oba tak trochu renezanční osoby s více zájmy, takže pohyb v jiných dimenzích bereme jako skoro samozřejmý.
M. Vaněček: Jak poznáme, že jsme nezblbli?
Proč jste vlastně založili nadaci?
M. Vaněček: Přišlo nám to jako dobrej nápad, někomu pomáhat.
Business vás oba baví, máte nápady, dokážete se překlenout přes všední starosti a průšvihy. Není toho až moc? Někdo vám musí zákonitě závidět.
J. Pejčoch: Proč moc? Je to tak akorát. Sami jsme si to upekli, sami to jíme. A závist? Já sám touhle nemocí netrpím, takže si ani nemyslím, že musí být zákonitá. To bych se už musel obávat, že čtyři děti, které mám, jsou až moc a někdo mi je musí zákonitě závidět…
M. Vaněček: Všechno je relativní. Můžeme si závidět všichni navzájem. Já měl před šesti lety rakovinu, a pak jsem takhle jednou seděl na pivu s panem profesorem, který mne několikrát operoval. A říkal jsem mu, jak mu vlastně závidím, že zachraňuje lidi a že je to poslání atd. On se napil důkladně a smutně pravil, že mi to nechtěl říkat, ale že hrozně závidí mně, že mám firmu, a vytváříme něco trvalého. Že jemu, i kdyby se zbláznil, i ten úplně nejúspěšnější pacient stejně jednou umře. A tak jsme tam tehdy pili jedno pivo za druhým a hrozně jsme si navzájem záviděli.
O jaké zakázce sníte?
M. Vaněček: Smlouva bez výběrového řízení, asi tak na 100 let, která by bez práce živila celou firmu?
Takový socialistický sen?
Já bych řekl, že bychom chtěli udělat celostátní systém krizového řízení. Ten jsme kdysi a několikrát celý vymysleli, jenže nebyla politická vůle jej zrealizovat.
J. Pejčoch: O velkém systému, s dlouhodobým rozvojem a užitím, kde můžeme uplatnit všechno, co umíme, přinést nové nápady a zařídit jejich realizaci. Už se nám to párkrát podařilo, některé naše „výrobky“ s celostátní působností tento charakter mají a fungují bez průšvihů už třeba více než 10 let, což je v našem oboru velká výjimka. Na druhé straně v několika případech, kdy jsme byli (a třeba ještě jsme) naprosto přesvědčeni, že víme jak na to, se to třeba u nás nepodařilo a uspěli jsme spíše v zahraničí. Ale třeba ještě není všem dnům konec.
Pracovat pro státní správu podle mnohých znamená přijít k nejlukrativnějším kšeftům a spoustě peněz. Je to tak?
J. Pejčoch: Státní správa je dobrá zejména v tom, že právě tam se dají dělat velké a složité systémy a vzhledem k rozpočtovému řízení není problém s placením odvedené práce. Na druhou stranu získat takovou zakázku není vůbec jednoduché a rychlé, a vyžaduje to spoustu specifických znalostí a zkušeností.
M. Vaněček: Podle mnohých to tak asi je. Ale je i dost těch, kteří vědí, že to je řehole. Absolvovat veřejnou zakázku není žádná legrace, ceny se teď srážejí dolů, až si myslím, že rizikově moc. To se státní správě bohužel ještě vrátí, protože všichni začnou dodávat aušus za nejnižší cenu. Ale výhoda je, že státní správa vám vždycky zaplatí. To je v soukromém sektoru spíše naopak.
Nebojíte se výběrových řízení?
M. Vaněček: Výběrová řízení jsou náš denní chleba. Spíš se bojíme toho, že zadavatel je nezvládne zúřadovat. Není pak výjimkou, že se soutěž zruší, i několikrát. Zájemce o tu zakázku to stojí strašlivé peníze. Takže i v návaznosti na tu předchozí otázku – někdy to vypadá jako lukrativní kšeft a ve finále jste ráda, že nejste ve ztrátě.
J. Pejčoch: Výběrových řízení samotných se nebojíme – je to standardní prostředek pro získání optimálního plnění dané potřeby. Nicméně se obáváme způsobu, jakým se v poslední době k zadávání a výběru zakázek přistupuje – že se poměrně složité a nejasné věci vybírají podle ceny. Když budu vybírat šroubky M3 podle vlastností z katalogového listu, pak určitě cena může být rozhodujícím kritériem. Řeknu-li však, že chci postavit dům nebo vybudovat informační systém a přesně ještě nevím jaký a třeba ani netuším, jací kostlivci se ve skříni mohou skrývat, pak je minimální cena cestou do pekel. Mohu se pak dočkat toho, že na záchod nepovedou dveře, neb jsem si je explicitně nevyžádal…
M. Vaněček: A když povedou na záchod, nepovedou z něj ven…
Proč se jmenuje firma T-SOFT, a.s.?
M. Vaněček: Je to zkratka Top Solution for Tomorrow – nejlepší řešení pro zítřek. Ale úplnou historickou genezi prozradí asi kolega.
J. Pejčoch: Řeknu to po pravdě. Začínali jsme v Tesla-VÚST A.S. Popova, kde jsem se, zřejmě díky bojům s větrnými mlýny, stal po revoluci ředitelem IT divize a v rámci převlékání z bílého pláště do saka a kravaty jsme s kolegy začínali vymýšlet business. Hrdi na svou značku jsme pro divizi vymysleli Tesla Software – T-SOFT a vymysleli speciální logo. Dostali jsme za to co proto, tenkrát se to moc nenosilo. Pokoušeli jsme se tu značku používat i při jednání se zahraničními partnery, kteří tenkrát jezdili do Československa okoukávat situaci a byli často překvapeni, jak jsme, kryti železnou oponou a pětiletým plánem byli schopni vyvíjet špičkový software bez tržního tlaku. Nicméně to plánovité hospodaření a financování se hroutilo a my hledali cestu, jak zachovat aspoň jádro té skvělé party, aby se nerozuteklo montovat PC či mastit jednoduché prográmky … a tak jsme založili T-SOFT s.r.o. A následně vymysleli novou interpretaci Top SOlution For Tomorrow… Špičkové řešení pro zítřek. Tak, jak se to snažíme naplňovat i dnes. Ze šesti původních majitelů jsme si zbyli s kolegou Michalem a před časem převedli společnost na akciovku. Tak to je celá pohádka.
A v čem si myslíte, že jste hodně dobří?
M. Vaněček: Máme úžasný lidi a necháváme je dělat to, co je baví. A oni jsou schopni uplatnit svůj tvůrčí potenciál, když je potřeba realizovat něco úplně nového, o čem si všichni myslí, že to nejde udělat.
J. Pejčoch: Ve vymýšlení a realizaci nových, a leckdy těžko představitelných věcí, v porozumění tomu, co potřebují naši zákazníci, a přinášení netradičních řešení a (doufám, že to nezakřiknu) v tom, že jsme nevyrobili nikomu žádný průšvih. Přesto, že některé situace, do kterých jsme se „namočili“, průšvihem zaváněly (z technického či časového hlediska), zatím jsme vždy našli způsob, jak z toho se ctí vyjít. Tím nemyslím jen čest naši, ale hlavně čest našeho zákazníka, který třeba něco podcenil, nedomyslel, či z objektivních důvodů se dostal do prakticky neřešitelné situace.
A souhlasím s tím, že máme ve firmě skvělé lidi, kteří raději spolupracují a vymýšlejí nové přístupy, než spolu soutěží a chodí včas do práce.
A také jsme hodně dobří v pohádkách. …O čem že jsme to vlastně v tomto rozhovoru mluvili?
M. Vaněček: Původně jsme chtěli mluvit jenom o pohádkách, ne? No tak třeba příště…
za rozhovor poděkovala
Eva Brixi
INZERCE
