Značka FotoŠkoda má zvuk. Kdo se cítí alespoň trochu fotografem, ví, kde v Čechách leží centrum kvalitní fotografie – v pražském Paláci Langhans ve Vodičkově ulici. Dům o několika podlažích skrývá slavnou minulost i žhavou současnost fotografování. V té stopadesátileté tradici zde pokračuje podnikatel Milan Škoda.
Do Paláce Langhans vás jistě nepřivedla náhoda. Jak se to seběhlo?
Tady se vždy hodně fotografovalo. Fungoval tu známý fotoateliér už za Rakouska-Uherska. Chodila sem společenská smetánka, básníci i politici, tehdejší celebrity. Mne oslovila pravnučka Jana Langhanse, který to vybudoval. V roce 1992 dostala dům v restituci zpět a dlouho plánovala rekonstrukci. Zuzana Meissnerová, která je absolventkou FAMU a má k fotografii vztah, mne požádala, abych to tu provozoval. V té době jsem působil naproti přes ulici. Kývnul jsem na to a tady zpočátku vybavil tři patra.
Lepší místo pro vaši práci v Praze není. Čím vás nejvíc okouzlilo?
Palác Langhans je zajímavý historií a tradicí. Komunisté to všechno chtěli v roce 1948 zničit. Naštěstí někdo vybral nejlepší desky z archivu, uschoval do bedny a zazdil. A mnohem později při rekonstrukci, když dělníci kopli do zdi, na ně truhla s tímto pokladem vypadla. Zachovat ho i pro příští pokolení se rozhodla paní Meissnerová, která v domě stále bydlí. Převádí archivní snímky do digitální podoby. Od roku 2002 se tu snažím Centrum FotoŠkoda budovat, zvětšovat a zlepšovat. Má tu být vše pro fotografování pod jednou střechou, jak zní naše heslo. Zákazník tu najde komplexní služby, fotoateliér, prodej nového zboží i bazar, vše, co je dostupné na trhu, včetně analogu. Máme jednotlivá oddělení rozdělená po celém domě, aby to bylo pokud možno i přehledné.
Přitáhnout zákazníky do nového místa pro vás jistě nebyl problém…
Opravdu nebyl. Naopak, už když jsem se stěhoval a chodil s nábytkem přes ulici, každou chvíli mě někdo chytil a ptal se, kdy se bude moci vyfotit. Nedivte se, ta tradice je v těch zdech uložená od roku 1870 a přitahuje zájem. Vodičkova byla vždycky fotografická ulice, dokonce i za komunistů tady fungovalo několik provozoven a také učňovské středisko.
Vzpomenete si, jak jste začínal s fotografováním?
Můj otec byl živnostník, vyučený v oboru drogista – foto. Měl prodejnu a přirozeně mne do kšeftu vedl. Už jako kluk jsem rád fotil, to patřilo k věci. Po maturitě jsem se hned specializoval, dali mi prodejnu foto-kino v Jindřišské. Tam jsem jako vedoucí vydržel až do Sametové revoluce. Tehdejší sortiment zahrnoval hlavně fotoaparáty ze SSSR a NDR, ho
Využil jste první příležitost k osamostatnění?
Duch podnikání u nás v rodině celou dobu totality zůstal živý, proto jsem hned v roce 1989 vymýšlel koncept vlastní firmy. V době malé privatizace už jsem měl nakoupené zásoby a jel jako soukromník. Tehdy bylo podnikání pole neorané, téměř žádná konkurence. Začínal jsem s použitým zboží, k tomu jsem přidal nové produkty. Za dva roky jsem vydělal dost peněz, abych mohl dál investovat, postupně zvětšovat podnik, nabírat nové služby, každým rokem přijímat pět až deset zaměstnanců. V roce 1995 jsem zaměstnával čtyřicet lidí, když jsem se stěhoval do Paláce Langhans, už dvakrát tolik.
A nemáte potíž se sháněním zaměstnanců?
Samozřejmě, jako každý narážím stále na problémy. Jde hlavně o to, aby lidi práce bavila. Často si neuvědomují, že tento business není o fotografování, ale je to především obchod. Na trhu jsme 25 let. Nejvíc si cením, že jsme ustáli různé vlny. Poslední roky jsou velmi těžké. Dnes už skoro každý fotí mobilem. Zůstává jen úzká skupina, která si kupuje fotografické přístroje. Musíme k nim přistupovat jinak než k široké mase. Jsme tu pro entuziasty, náročné zákazníky, milovníky fotografií. Každý z nich je pro nás důležitý a vyžaduje individuální péči. Chceme jim poskytnout veškerý servis, včetně vzdělávání. Například jim vysvětlujeme, že není dobré mít tisíce fotografií v počítači. Každý by se měl učit nejen fotografovat, ale i dál získaná data používat. Doporučujeme fotoknížky, vytisknutí fotografií a podobně. Máme dvacet specialistů, s nimiž pořádáme kurzy a přednášky. Každý měsíc jimi projde až 400 účastníků. Organizujeme dvakrát do roka i fotografické festy.
Daří se vám vychovávat další nadšence, zvyšovat úroveň fotografů?
Určitě ano. Oni jsou pro nás důležití, my jsme zas důležití pro ně. Propagujeme jejich práce, snažíme se, aby ti nejlepší se stali naší tváří. Máme galerii, kde vystavují, mohou u nás přednášet. A jejich zájem bývá obrovský. Symbióza s těmito lidmi je velmi úspěšná a oboustranně přínosná.
Máte i firemní klientelu?
Ano, zaměřujeme se na komplexní služby v nejvyšší kvalitě. Například kromě klasické obchodní spolupráce nabízíme i fotografování zaměstnanců, vedoucích pracovníků či zaznamenání firemních akcí. Často tiskneme velkoformátové fotografie do hotelů nebo provozních prostorů firem a kanceláří.
A jak se vám obchoduje v éře e-shopů? Proměnil se váš business hodně?
Zásadně. Tím, že neustále jdeme dopředu a investujeme do nových technologií, zůstáváme konkurenceschopní. U menších prodejců jde obrat s fotoaparáty dolů, u nás nahoru. Máme investovány velké prostředky, to pokládám za největší výhodu. Neobejdeme se bez kvalitních webových stránek, maximální nabídky zboží, propojení se službami…
Myslíte si, že přežije klasická analogová fotografie?
Je to o mozku a vnímání obrazu. Ženy vnímají víc obraz fotografie než muži, starší lidé víc než mladí. Vždy tu budou vnímavější osoby, které si raději prohlédnou fotografie na papíře. A právě my jsme tu pro ně, abychom jim poskytli, co mají rádi.
Jste z generace těch zkušenějších. Přemýšlel jste o svých nástupcích?
Už delší dobu buduji rodinný podnik. Jeden syn mi pomáhá řídit firmu, druhý dělá ekonomiku, hlídá pohyb peněz. Ještě nějaký čas bych tu chtěl být s nimi a mít o všem přehled. Potom už chci jenom dohlížet, nicméně začínám předávat pravomoci nenásilnou a pomalou cestou.
Vezmete foťák do ruky ještě mimo práci?
Rád sportuji, jezdím denně na kole, mám zimní a vodní lyže. Bez fotografování by mi tohle hobby bylo k ničemu. Když něco dělám, chci to mít zdokumentováno. Samozřejmě stále fotím, nejraději při sportování. A rád mám v hledáčku i zahradu.
A čím fotografujete?
Na cestu beru něco malého. Teď třeba zkouším nové kompakty Sony a Olympus. Samozřejmě mám doma zrcadlovku s kvalitním dlouhým sklem, bez toho se sport dělat nedá. A na zahradu mám široký objektiv. Fotografická technika se vyvíjí, zlepšuje a stále mi dělá radost. Tak testuji a testuji.
hodně radosti v práci i volném čase popřál Pavel Kačer