Vaření a pečení je v kurzu. Všichni hltáme recepty, televizní seriály na libozvučné téma, soutěže, milujeme známé šéfkuchaře a šéfcukráře. Obdivujeme restaurace a kavárny, cukrárny i bistra nových konceptů. Začínáme jíst zdravě, pestře a nakupovat potraviny ve dne i v noci. Možná nám však trochu uniká, co všechno se za jejich dodávkou na náš talíř skrývá. Odkud se berou brambory, odkud hovězí, květák, švestky, sýr nebo mouka. Plodiny se musí vypěstovat a zvířata na porážku odchovat.
Práce v zemědělských podnicích je stále fyzicky náročná, přestože se hodně, zejména technologicky, změnila. Stále méně lidí ji touží vykonávat. Jenže z manažerských pozic státních institucí řízek nepřiplave. Ani vajíčko, ani jahody. Jak hodnotí aktivity, které hájí pozice českých zemědělců, Ing. Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR?
Oč Agrární komora v tomto roce usilovala a co se jí podařilo prosadit?
Zabýváme se celou řadou témat, která jsou v různém stádiu projednávání na domácí i evropské úrovni. Současně je třeba říct, že spolupracujeme s dalšími nevládními organizacemi sdružujícími zemědělce a potravináře, protože politici rádi používají taktiku „rozděl a panuj“. Když něco chce drtivá většina zemědělců a potravinářů, má to větší váhu. Na evropské úrovni se nyní řeší podoba Společné zemědělské politiky EU po roce 2027 a podle dosud uniklých informací může dojít k zásadním změnám ve struktuře, a i v jejím financování. Společně s dalšími organizacemi jsme před takovým vývojem varovali a zapojili jsme se v polovině května do protestní akce v Bruselu nazvané House of Cards, což mělo symbolizovat riziko zhroucení evropského zemědělství jako „domečku z karet“. My prosazujeme navýšení výdajů na zemědělství v dalším období o 30 % a zachování dvoupilířové dotační struktury, tedy přímé platby a investice. V polovině července má být zveřejněn návrh, jak by evropská zemědělská politika měla od ro-ku 2028 vypadat, tak uvidíme.
Nějaký další příklad?
Povedlo se výrazně „zlidštit“ a zreálnit nastavení pravidel na ochranu půdy proti erozi v rámci DZES 5, přesto budeme pro příští období prosazovat výraznou úpravu a zrušení některých dalších nově zavedených podmínek, které se minuly účinkem, jako je třeba takzvaná sociální podmíněnost. Tyto záležitosti totiž nejen že přicházejí zbytečně, ale znamenají další zvýšení už tak vysoké byrokratické zátěže zemědělců, kterou politici dlouhodobě slibují naopak snižovat. Zmíněná protierozní pravidla jsme u nás řešili tři roky, kdy se nedařilo najít kompromis mezi odbornou zemědělskou veřejností, Ministerstvem zemědělství a Evropskou komisí, a k jejich finalizaci dochází až koncem června, kdy se snad – i když s velkým zpožděním – dobereme konce. Pro naše zemědělce je to už dlouho zásadní téma, protože si musí nejenom naplánovat osevní postupy, ale přizpůsobit i práce, technologie apod. Z regionů slyším směrem k Ministerstvu zemědělství především silně kritická slova a důraz na nepochopení zemědělských zásad a činností. Zásadním principem modifikace je povinnost deklarace půdoochranných technologií na erozně ohrožených plochách v případě pěstování plodin s nízkou ochrannou funkcí a každý zemědělec si vybere variantu, která bude nejlépe vyhovovat jeho možnostem. Z finální podoby protierozních pravidel tak, jak ji dnes známe, nejsme nadšení, ale v rámci vyjednávání, a i po společném tlaku nevládních organizací, došlo alespoň částečně k jejich racionalizaci z pohledu zemědělské praxe.
Měly různé protestní akce ohlas u našich politiků?
Jak jsem naznačil, většina témat, která řešíme, je v nějakém stádiu vývoje a na výsledky si musíme počkat. Protesty zemědělců, i když jsou krajním prostředkem vyjednávání z naší strany, ale mají svůj význam. Ukázali jsme evropským i českým politikům, že nám na zemědělství záleží, umíme se semknout bez ohledu na velikost nebo výrobní zaměření a společně se ozvat, když s něčím nesouhlasíme. Rád bych také podotkl, že primárně nejde o protesty nás, představitelů nevládních organizací, o kterých ministr Marek Výborný mluví jako o „bafuňářích“, ale zemědělců, kteří považovali za nutné přerušit plnění svých povinností a dát hlasitě najevo, z čeho mají obavy. Protestní akce samozřejmě musí někdo organizovat a tady je právě úloha nevládek. Masivní mezinárodní akce zemědělců na hranicích se uskutečnily v únoru, kdy jsme protestovali proti obchodní dohodě mezi Evropskou unií a jihoamerickým sdružením Mercosur. Dále jsme se v květnu připojili k protestům v Bruselu kvůli podobě příští Společné zemědělské politiky EU a tomu, jakým způsobem je nyní tvořena. Pokud se potvrdí naše obavy z toho, co zatím prosáklo na veřejnost, nelze vyloučit další protestní akce na podzim napříč Evropou. A znovu zdůrazňuji, že nespokojenost jde odspodu, od těch, kterým ovlivňuje životy, nikoliv povelem shora.
Jaké vyhlídky na řešení má dovoz potravin z Ukrajiny?
Zavedení bezcelního režimu mezi Evropskou unií a Ukrajinou bylo pochopitelnou a výjimečnou reakcí na situaci, kdy Rusko na území tohoto státu rozpoutalo v roce 2022 válečný konflikt. Na začátku června letošního roku tento režim skončil a je to dobře. Docházelo totiž k závažnému a dlouhodobému deformování evropského trhu. Agrární komora ČR opakovaně upozorňovala na neférové podmínky pro evropské farmáře, kteří musí plnit mnohem přísnější standardy produkce než ukrajinští, a mají tak mnohem vyšší produkční náklady. Ukrajinským zemědělcům je třeba pomoci, ale nejde to dělat do nekonečna, a především to nejde dělat na úkor našich zemědělců a potravinářů. V tuto chvíli je nezbytné najít smysluplné řešení obchodních vztahů, a to zřejmě až do doby, než (a pokud) Ukrajina vstoupí do Evropské unie. Nemůže už jít jen o politické rozhodnutí o bezprecedentní pomoci, ale je třeba vzít v úvahu ekonomické aspekty a vliv na evropské zemědělce, tedy i české, a to včetně dopadů na další zatížení finančního rámce. Ke zlepšení situace Ukrajiny by mohlo pomoci například snížení její závislosti na exportu zemědělských komodit nebo návrat na její původní světové trhy, kde je dnes v mnoha případech Ruská federace nebo někdo další. Návrat na ztracené pozice by měl být zásadní úkol pro ukrajinskou a evropskou ekonomickou diplomacii.
Ubývá stále orné půdy, skotu na pastvinách a ve stájích, snižují se velkochovy nosnic a zavírají se vepříny? Nebo naopak pozorujete obrat k lepšímu?
Postupné snižování výměry orné půdy je smutnou realitou českého zemědělství, stejně jako zmíněný útlum živočišné výroby. Ustupujeme výstavbě areálů obchodních center nebo jiných průmyslových objektů, silnic, ale i bytové zástavbě, a naši zemi si tak zabetonováváme. Pokud ještě někdo v dnešní době najde odvahu a chce budovat stáje pro zvířata, naráží často na odpor místních kvůli obavám ze zápachu nebo hluku. Je to zřejmý dopad toho, že vazba mezi zemědělstvím a potravinou na pultě obchodu v představách lidí stále slábne. Zasazovali jsme se o to, aby byla aktualizovaná národní zemědělská strategie a byly jasně definované priority, což by mohlo tento trend pomoci obrátit, nebo alespoň zastavit. Přestože můžeme ocenit, že Ministerstvo zemědělství k něčemu takovému přistoupilo, rozhodně jsme byli nespokojeni s obsahem. Ten se nepovedl. Proto jsme s dalšími nevládními zemědělskými a potravinářskými organizacemi vytvořili vlastní Společnou iniciativa 2025+, kterou nyní před volbami představujeme politickým stranám.
Mají šanci se uživit chovatelé ovcí a koz, králíků?
Pokud bude poptávka ze strany spotřebitelů, pro zemědělce není problém tato zvířata chovat. V tuto chvíli jde ale spíše o menšinovou část živočišné výroby v Česku.
Kdysi se u nás chovaly i nutrie, bylo by rentabilní s tím zase začínat?
Je to opět o poptávce a nabídce. Pokud se to vyplatí, budeme chovat nutrie.
Spolupracuje Komora také s myslivci? Může „mluvit“ do lovu lesní zvěře, včetně divočáků, zajíců, do odchytu bažantů a koroptví?
Samozřejmě, naši členové s myslivci spolupracují. Příkladem mohou být senoseče, kdy zemědělci společně s myslivci i dobrovolníky z řad veřejnosti a různých spolků procházejí porosty a hledají, zda se v nich neschovávají srnčata a další mláďata. Je to ale o individuálním přístupu a také o vzájemných vztazích v dané lokalitě. Problémem k řešení, který vyžaduje spolupráci zemědělců a myslivců, je také přemnožená zvěř a s ní související škody na polních plodinách. K řešení měla přispět novela mysliveckého zákona, ale její navrhovanou podobu jsme odmítli my i zástupci mysliveckých sdružení, protože jsme se shodli, že by tento problém naopak spíše zhoršila.
V čem je naše země soběstačná? Existuje ještě taková komodita? Možná cukr, pivo, určitě obiloviny, mák, některé zdroje uvádějí hovězí maso… A v čem by mohla brzy být?
Česko je soběstačné v produkci obilovin, cukru, mléka a mléčných výrobků a hovězího masa, ale to je všechno. Tyto komodity byly označovány za tradiční tahouny zemědělské ekonomiky, ale i to se postupně může změnit. Naši chovatelé čelí levnější konkurenci z jiných zemí, kde tamní producenti nemusí dodržovat tak přísné podmínky jako my. Vzpomeňme si například na dovozy cukru nebo obilovin z Ukrajiny nebo na hrozící rozvolnění obchodních vztahů mezi Evropskou unií a jihoamerickým sdružením Mercosur, proti kterému ostatně protestovali zemědělci napříč Evropou, včetně Česka. Trend je spíše opačný a naši potravinovou soběstačnost, která úzce souvisí s potravinovou bezpečností naší země, u většiny komodit spíše snižujeme. Třeba v produkci vepřového masa jsme na pouhých 40 %, a to jde o nejoblíbenější typ masa v Česku.
Porostou dále náklady na pěstování mrkve, celeru, květáku, zelí, lnu?
Produkční náklady v zemědělství jsou obecně vysoké a zdaleka neodpovídají růstu zemědělských výkupních cen, které jsou mimochodem u většiny komodit pod evropským průměrem. Čeští zemědělci ceny neurčují, přestože to někteří jako prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza s oblibou říkají s cílem zakrýt machinace obchodníků s cenami a hodit vinu za zdražování potravin pro lidi na někoho jiného. Citlivé komodity, jako jsou ovoce a zelenina, nebo vůbec živočišná výroba, jsou na pěstování či chov náročnější. S nedávnou situací, kdy vystřelily vzhůru ceny pohonných hmot, energií, hnojiv či krmiv, mzdové náklady, nebo třeba i ceny obalů, se mnozí stále ještě vyrovnávají.
Lidé z vesnic stále odcházejí a asi se na tom nic nezmění. Bude jedinou šancí efektivní hospodaření, digitalizace, robotizace? Třeba i v polních pracích? Začnou pomáhat chytří roboti?
Agrární komora ČR sleduje situaci na pracovním trhu v agrárním sektoru s obavami. Počet zaměstnanců v něm klesá a zároveň se zvyšuje jejich věk, protože generační obměna prakticky neprobíhá. Je to způsobené i nezájmem mladých lidí o práci v zemědělství kvůli přetrvávajícím předsudkům, že jde o zastaralý a nerozvíjející se obor. Přitom opak je pravdou, v dnešním zemědělství jsou využívány moderní technologie a neustále se zdokonalují postupy jak v rostlinné výrobě, tak v péči o hospodářská zvířata. Z dotazníkových šetření mezi našimi členy vyplynulo, že chybí pracovníci na sezónní i celoroční práce v zemědělství. Největší problémy jsou v živočišné výrobě, kde se nedostává ošetřovatelů zvířat, konkrétně schází dojiči, krmiváři a zootechnici. V rostlinné výrobě to jsou traktoristé, opraváři zemědělských strojů a obecně mechanici, také agronomové. Každý rok přijíždí na sezónní práce v zemědělství až 20 000 lidí ze zahraničí a jsou najímáni nejen na ruční práce, ale už i na činnosti vyžadující vyšší kvalifikaci a odbornější dovednosti.
Mizí sady a není to jen o pěstování ovoce, mění se krajina. Může tento stav Komora nějak ovlivnit?
Snižování výměry ovocných sadů je pouze jedním z faktorů, proč se krajina mění. K novým povinnostem zemědělců patří i vyčleňování takzvaných neprodukčních ploch, proti čemuž jsme se jako Komora opakovaně postavili. Zemědělci nepotřebují, aby jim někdo nařizoval, jak pečovat o zemědělskou půdu nebo krajinu vůbec. Zachování jejích přirozených vlastností v co nejlepším stavu pro další generace je v jejich zájmu. A k těm sadům, pěstitelé ovoce čelí levnější a předotované konkurenci z jiných zemí, u jablek například z Polska. Pokud o jejich produkci nebude zájem, sady budou dále ubývat.
Aby moje otázky nevyznívaly jen negativně – v čem jsou čeští zemědělci v posledních letech opravdu dobří?
V čemkoliv, když budou mít férové podmínky. Samozřejmě pro některé plodiny jsou v Česku příznivější klimatické podmínky než pro jiné, a to se i s klimatickou změnou postupně mění a zemědělci se tomu musí přizpůsobit. Naší doménou vždy byly obiloviny, olejniny nebo třeba mléko, o které je kvůli jeho vysokým kvalitativním parametrům zájem i v zahraničí. Jsme také velmocí v potravinářském máku a mohl bych jmenovat další a další komodity.
A bude naše zemědělství někdy konkurenceschopné ve srovnání s jinými státy Evropské unie?
Jsme malá země a pohybujeme se na jednotném evropském trhu, což tomu příliš nepřeje. Nicméně zásadní je, jak vysoko v prioritách je agrární sektor u národní vlády. Právě dotace a různé výhody navíc v jiných státech EU vytvářejí nerovné podmínky na evropském trhu. Příkladem může být Polsko, kde mají zemědělci mnohem silnější a významnější pozici než my v Česku.
Co byste si přáli, aby nová vláda změnila?
Co považujeme za zásadní pro budoucnost sektoru, jsme společně s ostatními nevládními organizacemi formulovali ve společné iniciativě, která je komplexní, široká, psaná v souvislostech, detailech, včetně zapracování nástrojů, jak stanovených cílů dosáhnout. Prosazujeme podporu výroby s vyšší přidanou hodnotou, změnu dotační politiky a vůbec větší motivaci k produkci potravin, ale třeba i obnovitelné energie. Vynakládání financí na udržování krajiny má určitě svůj význam, ale farmy nesmí sloužit jen ke sklizni dotací, ale přece také k tomu, k čemu tu zemědělství bylo odnepaměti. Vzhledem k nízkým cenám základních komodit chceme podporu zpracování a lokálního prodeje třeba i do stravovacích zařízení zřízených státem či kraji, diverzifikaci příjmů a udržitelnosti, zlepšení vyjednávací pozice vůči odběratelům z řad obchodníků a investice do infrastruktury a vzdělávání. Naši strategii postupně představujeme politickým stranám, aby ji mohly promítnout do svých volebních programů. A po volbách se uvidí, kdo to myslel vážně, a kdo jen sliboval.
za odpovědi poděkovala Eva Brixi