Bez starších lidí to v práci prostě nepůjde

Na otázku, proč se tolik těšil na důchod, mi jeden známý manažer odpověděl, že mu vlastně nic jiného nezbývalo. Rád by býval přesluhoval, práce ho bavila, zdraví sloužilo, zkušeností měl nadmíru. V jistém podniku působil celý svůj profesní život, od ukončení vysoké školy až doposud. Jenže firma o něj už nestála, přestože měl co nabídnout. Aktivní člověk s rozhledem, dobrými kontakty i záviděníhodnými dovednostmi. Tuším, že není jediným. Téma zaměstnávání starší generace začíná být velmi zvučné, ale s mnoha otazníky. Firmám scházejí pracovní síly, o nabídky seniorů však nestojí. Hovořila jsem o tom s Jiřím Halbrštátem, ředitelem náboru a marketingu personální agentury ManpowerGroup:

Trh práce se radikálně mění. Do života firem vstupují nové výzvy, nové technologie, nové požadavky na zaměstnance. Jak byste situaci charakterizoval?

Jsme uprostřed jedné z největších revolucí pracovního trhu za poslední dekády. Nejde jen o nástup AI nebo robotizaci. Mění se samotná podstata práce – kdo ji vykonává, jak, kdy a kde. Mění se i životní priority lidí. Zaměstnanci nechtějí být jen kolečkem v soukolí, chtějí mít smysl, rovnováhu, flexibilitu. A firmy, které zůstanou ve starém paradigmatu, se nestačí divit. Doba, kdy šéf diktoval a lidé poslušně seděli v kanceláři od devíti do pěti, je definitivně pryč. Dnes se pracuje jinak – hybridně, s důrazem na výsledek, ne na přítomnost. Technologie tuto proměnu urychlily, ale to, co ji skutečně pohání, je demografie a změna hodnot.

Zaměstnavatelé shánějí dělníky stejně jako manažery na vrcholové pozice. Znamená to, že mají šanci déle pracovat i kvalifikovaní důchodci?

Ekonomika je bude potřebovat jako sůl. Silná generace Husákových dětí začne odcházet do důchodu a slabá generace vycházející ze škol tento výpadek nenahradí. Už teď směřuje do penze každý rok o 40 000 lidí více, než vstupuje na trh práce, a za 15 let to bude až 70 000. Bez starších lidí to v práci prostě nepůjde. Pokud firmy nebudou více podporovat a motivovat „aktivní seniory“, budou jen bezmocně přihlížet, jak jim chybějící zkušenosti ochromí provoz. Kvalifikovaní lidé v práci zůstávají i v důchodu, ale zatím je to především ve školství, vědě nebo zdravotnictví. V ostatních oborech je to velmi málo. Mají přitom znalosti, které se nedají googlit, a zkušenost, kterou AI nenahradí. Jen je potřeba jim nabídnout důstojné podmínky, zkrácený úvazek, flexibilitu, respekt. Ne „brigádu pro důchodce“, ale skutečnou roli, ve které budou moci přispívat.

Seniorů bude tedy v naší společnosti přibývat. Ne každý si chce užívat celé dny s vnoučaty. Je šance, aby sehnali ti starší z nás zaměstnání třeba na polovinu či třetinu úvazku?

V realitě je nabídka částečných úvazků uboze malá a patří k nejnižším v Evropě, což brání většímu zapojení jak důchodcům, tak i maminkám s malými dětmi. Pokud bychom nabídli více možností zkrácených či projektových úvazků, otevřeme obrovský zdroj pracovní síly. V době, kdy firmy zoufale hledají lidi a nedaří se jim obsadit ani základní pozice, nedává smysl, že tady máme statisíce schopných, kteří by pracovali, ale nemají kde.

V čem mohou být tito lidé firmám užiteční?

Zkušenost. Klid. Loajalita. Stabilita. Paměť firmy. Nehledají kariérní skoky, ale chtějí být užiteční. Dokážou mentorovat mladší kolegy, přenášet know-how, budovat vztahy se zákazníky. V době, kdy se pracovní týmy rozpadají po každém větším víkendu, je senior v týmu kotvou. A pokud dostane důvěru, často překvapí i digitální dovedností. Problém není v tom, že by senioři něco neuměli. Problém je, že je nikdo nenabírá.

Budou se muset rekvalifikovat?

Rekvalifikace bude nutná, ale úplně jinak, než jak jsme byli zvyklí. Nečekejme školní lavice a diplomy po dvouletém kurzu. Místo toho přichází éra „learning by doing“: rychlé učící cykly přímo na pracovišti, mikrocertifikace a adaptivní vzdělávání šité na míru konkrétní pozici. Dnešní senior se nemusí stát programátorem, aby si udržel práci, ale měl by zvládnout nové nástroje, které digitalizují a zjednodušují jeho běžnou agendu. Rozšířená realita už dnes asistuje technikům při opravách, kdy jim brýle promítají instrukce krok za krokem. Vzdálená podpora expertů přes videochat, digitální dvojčata a virtuální simulace, hlasoví asistenti, kteří připomenou další krok, nebo jednoduché AI nástroje, které pomáhají s administrativou. Technologie může pomoci seniorům držet krok s proměněnou prací, aniž by museli měnit profesi. Jednou z nejdůležitějších dovedností u každé generace v práci je ochota a odvaha zůstat otevřený změnám a učení se novým věcem.

V jakých oborech nacházejí a v blízké budoucnosti najdou uplatnění?

Seniorní pracovníci se osvědčují ve zdravotnictví, sociální péči, školství, zákaznickém servisu, obchodu nebo technických oborech. Navíc v době, kdy mladí utíkají od rutiny k digitálním profesím, vzniká prostor právě pro ty, kdo preferují jistotu, přesnost a dlouhodobý vztah. A ten často najdete právě u těch starších.

Je šance, že se s nimi bude jednat ne jako s obtěžujícím brigádníkem, ale jako s člověkem, který disponuje vlastnostmi a dovednostmi, jež bývají pro moudré zaměstnavatele užitečné?

Nejlepší firmy už to dávno dělají. Nepřidělují seniorům jen monotónní práci, ale zapojují je jako mentory, konzultanty, ambasadory firemní kultury. Důležité ale je změnit mindset, přestat se dívat na věk jako na hendikep a začít ho vnímat jako výhodu. Padesátník nebo šedesátník je člověk, který má za sebou stovky situací, ve kterých obstál. A to je v době nejistot a změn nedocenitelný kapitál. V praxi se ale stále ještě setkáváme s tím, že si manažer nepozve uchazeče na pohovor jen kvůli věku.

Stačí současná motivace státu i soukromého sektoru k tomu, aby si starší generace hledala nějaký ten přivýdělek? Nebylo by rozumné ještě nějak aktivní senio­ry finančně moti­vovat, ocenit jejich snahu a schopnost pracovat?

Nemůžeme spoléhat na to, že stát toto vyřeší. Pomoci může právě třeba zjednodušená a dobře zacílená podpora rekvalifikací, která nedávno již začala a bude potřeba ji dále rozvíjet. Motivační by rozhodně mohly být významnější úlevy na sociálním a zdravotním pojištění pro pracující důchodce. Přístup musí změnit firmy, ale i samotní lidé, protože většina se těší, jak v den začátku důchodu se vším nadobro „seknou“. Změna mentality bude nějakou dobu trvat.

Život důchodce může smysluplná činnost významně obohatit, zejména pokud jde o společenské uplatnění, seberealizaci, možnost být užitečný, jak jste naznačil. Jsou si toho čeští zaměstnavatelé vědomi, pracují s tímto žebříčkem hodnot?

Toto přirozeně vzniká u vysoce kvalifikovaných zaměstnanců a v některých tradičních oborech, kde je zvykem „přesluhovat“. Vidíme tedy to, že velmi kvalifikovaní nebo úzce specializovaní odborníci na stávající pozici zůstávají, ale většina ostatních lidí má problém najít odpovídající nabídky, pokud nechtějí pracovat za pokladnou nebo na vrátnici. Hledat si novou zajímavou práci po šedesátce je opravdu obtížné. Cílená nabídka flexibilní formy zapojení důchodců se na trhu práce objevuje velmi výjimečně.

Čím byste se vy sám rád zabýval, až dosáhnete věku, kdy člověk na důchod vážně pomýšlí? Máte své představy, plány, sny?

Doufám, že i v důchodovém věku budu mít příležitost se profesně smysluplně realizovat, být aktivní, užitečný a udržet si kontakt s rea­litou. Pokud zdraví dovolí, nevidím důvod přestat s prací a doufám, že to tak bude i se sportovními koníčky.

ptala se Eva Brixi