Společnost Roca Group, světový lídr v oblasti výroby a prodeje koupelen, kterou na českém trhu zastupuje společnost LAUFEN CZ se značkami LAUFEN, JIKA a ROCA, získala nejvyšší ocenění EcoVadis. Hodnocení udržitelnosti firem společností EcoVadis vychází z mezinárodních standardů, jako je Deset základních principů OSN (UN Global Compact), úmluva Mezinárodní organizace práce (ILO), standardy Global Reporting Initiative (GRI) a ISO 26000. Tato kritéria poskytují nejen analýzu výkonnosti založenou na důkazech, ale také akční plán pro neustálé zlepšování. Platinová medaile řadí Roca Group mezi jedno procento nejlepších z více než 150 000 hodnocených společností zeměkoule. Právě investice do udržitelnějších řešení a inovativních technologií jsou jednou z priorit i pro generálního ředitele LAUFEN CZ Ladislava Dvořáka:
Mateřská společnost Roca Group, jejíž je LAUFEN CZ součástí, získala ojedinělé ocenění týkající se udržitelnosti – platinovou medaili EcoVadis. To vás řadí na světovou špičku. Co si pod tím můžeme představit?
Za platinovou medailí nestojí náhoda, je výsledkem dlouhodobé a soustavné práce. Udržitelnost ve skupině Roca totiž není módním trendem posledních měsíců, ale cesta, kterou jsme nastoupili už před několika lety. Tehdy výsledky rozhodně nebyly tak skvělé a objem informací, které jsme museli shromáždit, abychom vůbec pochopili, co všechno udržitelnost obnáší, byl obrovský. Po zhruba pěti letech jsme se ale dokázali v problematice orientovat, a díky soustavné práci v mnoha různých oblastech jsme se dostali až na samotnou špičku. Je to samozřejmě výsledek obrovského úsilí desítek různých oddělení, která na udržitelných řešeních pracují po celém světě. Ocenění zároveň přináší velkou zodpovědnost, protože být dnes na úrovni platinové medaile znamená závazek si tuto pozici udržet. V této disciplíně totiž neplatí, že když jednou doběhnete na vrchol a vyhrajete, budete vítězit automaticky i dál.
Byla cesta k takovému úspěchu náročná? V čem především?
Ano, ta cesta byla velmi náročná. Udržitelností se ve skupině Roca zabýváme komplexně, tento princip prostupuje napříč celou firmou a všemi zásadními procesy, které skupina realizuje. Když se podíváme na konkrétní oddělení, která do tohoto úsilí vstupují, týká se to skutečně úplně všech. Musíte je zkoordinovat, stanovit jim cíle, a především si zanalyzovat, kde aktuálně stojíme – například kolik emisí vůbec vypouštíme. A to jsme na začátku přesně nevěděli.
Dalším zásadním faktorem je ekonomická stránka. Jsou procesy a činnosti, kde se náklady dají vykompenzovat, tzv. offsetovat. Ale u mnoha aktivit platí, že pokud chcete být skutečně udržitelní, nepřinese vám to okamžitý ekonomický výsledek. A to je na té cestě někdy obtížné. Musíme si tedy položit otázku: Děláme to proto, že chceme, protože cítíme, že je to správná cesta? Nebo jen proto, aby to bylo ziskové? Pro nás je odpověď jasná – děláme to, protože jsme přesvědčeni, že je to správné – pro naše externí partnery, vlastní zaměstnance i zákazníky.
Inovovat, pomáhat chránit planetu však není levná záležitost. Jsou to významné investice do výroby, dopravy, organizace práce…
Inovovat a chránit životní prostředí rozhodně není levná záležitost. Jsou to významné investice nejen do výroby, ale také do dopravy nebo samotné organizace práce. Udržitelnost v tom širším pojetí totiž není jen o tom, jakým způsobem vyrábíme přímo v našich továrnách. Je to také o tom, jakou energii nakupujeme a jaké emise jsou spojeny s její výrobou. K tomu se přidává ještě jedna obrovská oblast, která u mnoha firem představuje vůbec největší podíl emisí – a to jsou emise vznikající buď při výrobě surovin a komponentů pro výrobu, při jejich dopravě k nám nebo od nás, ale také během celého životního cyklu výsledného produktu. A v neposlední řadě hrají roli i emise spojené s likvidací produktu, protože i tu je třeba řešit udržitelným způsobem, tedy recyklací.
Myslíme tedy na všechny oblasti, včetně dopravy, která pro mnohá odvětví představuje značnou emisní zátěž. Významné investice směřujeme také do samotné výroby. Naše klíčová aktivita, tedy výroba sanitární keramiky, je energeticky velmi náročná. Máme desítky fabrik po celém světě a při výrobě používáme plynové pece, ve kterých v 99 % případů hoří plamen nepřetržitě 365 dní v roce, a to v nejvyšším žárovém pásmu s teplotou přes 1200 °C. Posouvat takto energeticky náročnou výrobu směrem k udržitelnosti je velmi složité, a samozřejmě i finančně náročné.
Uhlíková stopa je pojem pro řadu firem ještě nerozklíčovaný, v němž nenacházejí smysl. Kde ho vidíte vy?
Skupina Roca má výrobní závody všude – od Argentiny až po Austrálii. Vnímám, že pojem uhlíkové stopy se sice v každé zemi chápe trochu jinak, ale téma samotné rezonuje všude. Rozhodně to není, jak se někdy mylně říká, jen evropská záležitost. Udržitelnost a snižování emisí se řeší v Číně, Indii, Jižní Americe i v Africe.
Je ale pravda, že pro běžného člověka jde o těžko uchopitelné téma. Molekuly CO2 nevidíme, i když víme, že existují. Jak už jsem popisoval, část emisí vzniká u našich dodavatelů. Další emise vznikají přímo při naší výrobě, která je poháněná energií, za jejíž výrobou zase stojí vlastní uhlíková stopa. Pak přichází na řadu doprava výrobku. Tyto emise – například výfukové plyny z kamiónu nebo nákladní lodi – si asi lidé dokážou představit nejlépe. Ale tím to nekončí. Výrobek se musí nainstalovat – a i při dopravě instalatéra vznikají emise, pokud přijede autem. Samotný provoz výrobku pak často také produkuje emise, byť to není na první pohled vidět. Vezměme si například vodovodní baterii: protéká jí teplá voda, která se někde musí ohřát. A za ohřevem vody zase stojí energie, která má vlastní uhlíkovou stopu. Nakonec přichází fáze likvidace. Výrobek se musí odvézt do sběru, rozebrat a recyklovat. Emise tedy skutečně vznikají na každém kroku životního cyklu výrobku.
Jak jste pojali péči o její snižování?
Od začátku jsme si uvědomovali, že jde o velmi komplexní téma, které začíná a končí mimo samotnou firmu. Jsme jen jedním článkem v celém řetězci. Snažíme se samozřejmě dělat co nejlépe to, co je naše hlavní činnost, ale zároveň nás zajímá, jak k emisím přistupují i naši dodavatelé. Spolupracujeme s těmi, kteří sdílejí stejný směr a filozofii, aby výsledkem naší společné práce byl konečný výrobek s co nejnižší emisní zátěží – ať už jde o nás, naše dodavatele, nebo dodavatele energií.
Pokud jde o naše obchodní partnery, tam je situace trochu jiná. Zejména velcí evropští nebo globální hráči, kteří mají desítky, stovky poboček po celém světě, jsou v tomto ohledu naladěni úplně stejně jako my. Dokonce bych řekl, že zpočátku byli o několik kroků napřed. Komunikují totiž přímo s koncovým zákazníkem, který v udržitelnosti vidí smysl a hodnotu. Právě tento tlak ze strany našich zákazníků nás motivoval k tomu, abychom se neustále zlepšovali.
Co nového v tomto ohledu chystáte v nejbližších letech?
Aktivit, které plánujeme realizovat, je skutečně celá řada. Neustále proto monitorujeme, analyzujeme a hledáme cesty, jak emise snižovat. Pokračujeme například v procesech, které vedou ke snížení emisí z plastů a obalových materiálů, jako jsou kartonové nebo polystyrenové výplně. Naším cílem je, aby jednou žádné takové obaly už nebyly vůbec potřeba.
Co se týče samotné výroby, jedním z největších zdrojů emisí jsou plynové pece. Konkrétně v České republice plánujeme investovat do systému, který umožní snížit objem plynu potřebného pro jejich provoz. Díky tomu bude naše výroba ještě efektivnější a šetrnější k životnímu prostředí. Současně v některých evropských závodech postupně zavádíme technologii elektrických pecí. Před dvěma lety jsme spustili první prototyp v Rakousku, který je dnes CO2 neutrální. Touto cestou chceme pokračovat a elektrické pece zavádět v dalších našich výrobních závodech.
Poznají zákazníci váš přístup k udržitelnosti v běžné praxi ve své koupelně?
Laik na první pohled většinou nepozná, jestli byla toaleta nebo umyvadlo vyrobené ekologicky. Udržitelný přístup ale dokáže rozpoznat u produktů, které jsou přímo nastavené tak, aby šetřily zdroje. Typickým příkladem jsou toalety, které dokážou splachovat menším objemem vody. Nebo vodovodní baterie s funkcí tzv. cold start – při běžném mytí rukou není potřeba ohřívat vodu, čímž se šetří energie na její ohřev.
A zajímají se více než dříve o to, jaká měřítka udržitelnosti splňují výrobky, které si u vás kupují? Nač se ptají, co chtějí vědět?
Samozřejmě. Zájem o to, jaká měřítka udržitelnosti naše výrobky splňují, je dnes určitě větší než kdy dřív. U koncových zákazníků existuje skupina, především mezi mladšími ročníky, která tyto aspekty aktivně vyhledává a vyžaduje. Nejvýraznější poptávku po udržitelných produktech ale vidíme u velkých a středních developerských projektů. Právě developeři chtějí své stavby certifikovat jako udržitelné. Velcí hráči to vnímají jako zásadní přidanou hodnotu, kterou pečlivě zvažují, a podle toho se rozhodují, jestli náš produkt použijí, nebo ne.
V některých zemích jsme v tomto ohledu už dál. Třeba v severských státech má udržitelnost často vyšší prioritu než samotná cena. Ve střední Evropě se této úrovni rychle přibližujeme. Cena sice stále hraje klíčovou roli, ale faktor udržitelnosti ji už téměř vyrovnal. Řekl bych, že jsou prakticky na stejné úrovni.
Vy sám jste vášnivým zastáncem nejrůznějších technických a technologických řešení, která vedou k zodpovědnému chování lidí ve výrobě, obchodě, logistice. Je těžké pro tyto myšlenky nadchnout svůj tým, nebo se pohled na péči o planetu mění?
Čím méně kroků k finálnímu výrobku uděláme, tím logicky spotřebujeme méně CO2.
Tedy pokud dokážeme být efektivnější ve výrobě, spotřebujeme méně energie i surovin, a tím logicky snížíme emise CO2. Stejné principy platí i v logistice nebo v obchodě – každá zbytečná operace navíc znamená vyšší zátěž pro lidi i pro životní prostředí. Navíc jsem přesvědčený, že pokud se náš zaměstnanec ve výrobě „méně nadře“ a práce pro něj bude pohodlnější a smysluplnější, bude ho více bavit, vydrží s námi déle a po letech odejde do důchodu ve zdraví a pohodě.
Když se na to podíváme selským rozumem, všechno to spolu souvisí. Pokud člověka zatížíme nesmyslnou, nesystémovou prací, bude přetížený, což není dobré ani pro něj, ani pro firmu. Mám radost, že tým je na tuto filozofii naladěn a myslím, že jsme na společné cestě. Pokud totiž zaměstnanci chápou souvislosti a vidí v našich krocích smysl, je mnohem jednodušší je pro myšlenku udržitelnosti a nových technologií získat.
Mají ženy odlišný přístup k tomuto tématu než jejich mužské protějšky?
Neviděl jsem žádnou studii, která by tuto otázku jasně popsala. Osobně si nemyslím, že by mezi ženami a muži byl v přístupu k udržitelnosti nějaký zásadní rozdíl. Jednám s partnery i developery, na jejichž straně jsou muži i ženy, a všichni k tomu přistupují stejně. Cíl máme společný – hledat řešení, která budou udržitelná a zároveň ekonomicky smysluplná.
Myslíte si, že se v brzké době podaří na globální úrovni vyřešit problém s plasty v přírodě?
Paradoxně si myslím, že problém s plasty v přírodě je daleko výbušnější téma než třeba globální oteplování. Oba tyto problémy jsou samozřejmě kritické, ale většinová společnost si globální oteplování jen těžko dokáže představit. Je to fenomén, který není na první pohled viditelný, a proto se i hůř chápe. Oproti tomu plasty vidíme všude kolem sebe. Nikdo se nechce smířit s tím, že jde do lesa a narazí tam na hromady plastových pytlů nebo jiných odpadků. Strávil jsem šest let pracovně poblíž Středozemního moře a zažil jsem, co všechno se po velkých deštích spláchne přímo do moře. Často to není ani o tom, že by někdo plasty úmyslně odhazoval, ale spíš o tom, že jsou doslova všude kolem nás a mohou se do přírody dostat velmi snadno. Právě proto vnímám problém s plasty jako jedno z nejpalčivějších ekologických témat, které potřebujeme urychleně řešit.
Měl jsem možnost cestovat a navštívit spoustu zemí, některé i s nižší životni úrovní, kde přístup k otázce plastů je spíše sporadický. Osobně se obávám, že právě v těchto zemích bude trvat řešení této otázky desítky let.
ptala se Eva Brixi