www.ondragram.cz
Jak odlišné podnikatelské cíle formují atmosféru ve firmě? A proč lidé vlastně začínají podnikat? Většina odpovědí se točí kolem dvou slov – svoboda a peníze. Na první pohled logické důvody. Jenže právě za nimi se často skrývá mnohem víc. Podnikání totiž není jen o číslech a výsledovkách. Je to odraz osobnosti zakladatele – jeho hodnot, odvahy i schopnosti nést odpovědnost.
„V českém prostředí se po revoluci zakořenilo dogma, že podnikatel rovná se bohatý člověk. A přiznejme si, tahle rovnice se u nás stále drží. Jenže realita bývá pestřejší. Někteří podnikatelé jdou za rychlým ziskem a měří úspěch stavem bankovního konta. Jiní zase tvoří proto, že milují svou práci, i když to zrovna nenese ovoce. Obojí je legitimní. Problém nastává, když se tyto dva světy spojí – třeba ve firmě, kde jeden společník chce vydělat miliony a druhý hledá především svobodu a smysl,“ říká Irena Vrbová, zakladatelka konzultační společnosti Porto, která se zabývá vzděláváním a rozvojem majitelů a manažerů menších a středních firem.
Na papíře to může znít jako ideální kombinace – jeden táhne na výkon, druhý přináší kreativitu a nadhled. Ve skutečnosti se ale často ukáže, že rozdílný účel podnikání vytváří dvě zcela odlišné kultury. Účel podnikání totiž tvoří kus osobnosti samotného podnikatele. To, jak se zachová v krizi, jak přemýšlí o svém týmu, jak reaguje na neúspěch. „Když jsme prožívali covid, jedni propouštěli, druzí ze svých úspor platili mzdy, aby lidi udrželi. Právě v takových chvílích se ukazuje opravdový hodnotový žebříček,“ uvádí Irena Vrbová.
Když vládne zisk
Ve firmě, kde jsou hlavní motivací peníze, bývá atmosféra řízená výsledky. Cíle jsou jasné, čísla nemilosrdná, výkon měřitelný. Zaměstnanci obvykle čekají motivační bonusy, ale i silný tlak. Taková kultura může být efektivní – zvlášť v době růstu či expanze. Lidé přesně vědí, co se od nich čeká, a odměna bývá hmatatelná. Jenže dlouhodobě se vytrácí smysl a radost z práce. Motivace se mění v přežívání. Zaměstnanci se učí hrát „na jistotu“, vyhýbají se chybám, ztrácí odvahu přicházet s novými nápady. Loajalita stojí na výši výplaty – nikoli na hodnotách. A když přijde krize nebo jiná nabídka, lidé odcházejí.
Když vládne smysl a svoboda
Na druhém konci stojí podnikatelé, kteří budují firmu jako prostor pro tvoření a růst. Nehoní se za každou korunou, ale za kvalitou, dopadem, vizí. Jejich zaměstnanci bývají loajálnější, otevřenější a ochotní přiložit ruku k dílu i v těžších časech. Firemní kultura je postavena na důvěře, otevřenosti a spoluúčasti. Lidé cítí, že jsou součástí něčeho většího – a to jim dává energii, kterou peníze samy o sobě nenahradí. Na druhou stranu, i tady může dojít k problémům: pokud se příliš sází na „pocit“ a chybí realismus – firma ztrácí stabilitu a z dlouhodobého hlediska neudrží krok.
Dva světy, jedna vize?
Úspěšné firmy a zejména její lídři dokážou najít rovnováhu mezi výkonem a smyslem. Umí propojit byznysový tah s lidským rozměrem. Pokud se ale zakladatelé rozcházejí už v samotném účelu podnikání, ani nejlepší strategie nepomůže. Rozdílné motivace se dřív nebo později promítnou do komunikace, rozhodování i vztahů uvnitř týmu. Firemní kultura je totiž jen zrcadlo hodnot zakladatelů. A zaměstnanci v ní vždy poznají, jestli se hraje o čísla – nebo o něco víc.
Každý, kdo se do podnikání vrhne, musí mít především víru v sebe. Ne v okolnosti, ne ve štěstí, ale v to, že to zvládne. „Tuhle víru si nekoupíte ani nenaučíte – musí být uvnitř vás. Ostatní se dá trénovat. Pokud je člověk ochoten pracovat na sobě, i za hranicemi svého ega, může měnit nejen své chování, ale i hodnoty. Stává se čitelnějším, stabilnějším, jistějším šéfem,“ dodává Vrbová. Podnikání není jen o tom, co děláte, ale proč to děláte. Účel, který vás žene vpřed, je zároveň kompasem, podle kterého vás pozná svět – vaši zaměstnanci, klienti i partneři. A když je ten účel čistý a pevně ukotvený, dokáže ustát i nejnáročnější období.
(tz)