Na státní důchod se plně spoléhá jen 3,7 % Čechů ve věku 18 až 60 let. Celých 74 % lidí je přesvědčeno, že se o ně stát v penzi dostatečně nepostará. Mladší generace proto sází na vlastní úspory – více než polovina z nich počítá s tím, že osobní úspory budou tvořit většinu jejich finančního zajištění ve stáří. Alarmující je fakt, že téměř každý desátý Čech nemá žádný finanční polštář na důchod a ani ho neplánuje. Vyplývá to z průzkumu, který pro investiční platformu Portu zpracoval Ipsos.
Drtivá většina Čechů si uvědomuje, že finanční zabezpečení na důchod nelze ponechat pouze na státu. Plně se na něj spoléhá jen 3,7 % lidí ve věku 18 až 60 let. Celých 74 % respondentů je přesvědčeno, že se o ně stát rozhodně nebo spíše nepostará. Ještě skeptičtější jsou Slováci – i tam se většina obyvatel neplánuje na stát spoléhat. Vyplývá to z průzkumu pro online investiční platformu Portu.
Ve schopnost státu postarat se o ně v důchodu věří výrazně více starší lidé z generace X (45–60 let). Třetina z nich (32,9 %) státu v tomto ohledu důvěřuje nebo spíše důvěřuje, zatímco jen 15 % je přesvědčeno, že se o ně stát finančně rozhodně nepostará. U generace Y (29–44 let) je skeptiků výrazně více – až 30 %. Nejmladší generace Z (18–28 let) je v tomto ohledu o něco optimističtější, státu nedůvěřuje 23,5 % dotazovaných. Na druhou stranu plně na stát spoléhá jen 2,7 % lidí z této věkové skupiny.
„Mladá generace si pravděpodobně uvědomuje, že stát vynakládá na důchody stále více peněz, ztráty Správy sociálního zabezpečení se prohlubují a demografický vývoj situaci také nepomáhá. Počet lidí, kteří budou pracovat na jednoho důchodce, bude v budoucnu klesat. Pesimismus mladších generací může být proto zcela oprávněný,“ vysvětluje Marek Pokorný, analytik Portu.
Role úspor roste
Pouze 26,3 % respondentů v Česku věří, že se o ně stát bude schopen alespoň do určité míry v důchodu postarat, na Slovensku je to 20 %. Mnozí si proto uvědomují, že si na důstojné stáří musí spořit sami. Téměř čtvrtina (24,2 %) dotázaných přesto očekává, že státní důchod bude tvořit většinu jejich finančního zabezpečení. I zde však důvěra ve stát s věkem výrazně klesá – zatímco 32,9 % generace X počítá s tím, že bude v penzi žít hlavně ze státního důchodu, u generace Z je to pouze 10,7 %. U vlastních úspor je situace opačná a mladší respondenti se na ně spoléhají výrazně více než ti starší. Celých 55 % respondentů z generace Z předpokládá, že většinu jejich finančního zajištění ve stáří budou tvořit osobní úspory.
„Žádný finanční polštář na důchod nemá a ani ho neplánuje téměř každý desátý Čech (9,4 %), což je alarmující. Na druhou stranu více než polovina dotázaných si bude přilepšovat k důchodu penězi z penzijního spoření a zhruba stejný podíl lidí plánuje využívat prostředky z investic nebo dlouhodobého investičního produktu. Přibližně čtvrtina respondentů pak spoléhá i na výnosy z nemovitostí. Poměrně vysoký podíl (47,8 %) si chce ke státnímu důchodu přilepšovat úsporami v hotovosti nebo z běžného či spořicího účtu, kde jsou ale výnosy nulové nebo velmi nízké. Statistiky České národní banky a Eurostatu ukazují, že Češi stále drží na běžných a spořicích účtech příliš mnoho peněz – k letošnímu červnu dosáhly bankovní vklady obyvatel více než 3,7 bilionu korun,“ upozorňuje Pokorný.
Češi si plánují přilepšovat k důchodu z vlastních zdrojů, nejčastěji z penzijního připojištění (53,3 %), a to především respondenti z generace X. Z naspořené hotovosti nebo úspor na běžném či spořicím účtu chce čerpat 47,8 % dotázaných. Peníze z investic plánuje v penzi využívat 35,1 % respondentů, častěji pak generace Z. Zdroje z dlouhodobého investičního produktu (DIP) chce čerpat 16,8 % a na zajištění nemovitostmi a výnosy z nich spoléhá 24,3 % dotázaných.
Zmíněný DIP mohou Češi využívat již druhým rokem jako moderní alternativu zajištění na stáří. Nabízí daňové odpočty až 48 tisíc korun ročně a možnost příspěvků od zaměstnavatele. Podle dat Asociace pro kapitálový trh (AKAT) si vede velmi dobře – má více než 180 tisíc aktivních smluv a objem aktiv přesahující 5,9 miliardy korun. Do konce roku se předpokládá překročení hranice 200 tisíc smluv. V Portu přitom DIP využívá přes 37 000 klientů.
Nejčastěji odkládáme do tisícovky
Největší podíl respondentů (29,1 %) uvádí, že na důchod spoří do tisícikoruny měsíčně. 23,6 % Čechů spoří mezi 1 až 2,5 tisíci korun měsíčně, více než 5 tisíc korun zvládne odkládat jen 6,3 %. 15,9 % lidí na důchod nijak nespoří, 12,4 % pak spoří nepravidelně a různé částky.
„Pokud si někdo odkládá 2 500 korun měsíčně na běžný účet s nulovým úročením, po 30 letech bude mít naspořeno 900 000 korun. Jenže i při roční inflaci pouhých 2 % si za tyto peníze koupí to, co dnes stojí zhruba 496 000 korun. Pokud by je však investoval s průměrným ročním výnosem 8 %, měl by k dispozici přibližně 3,4 milionu korun. V přepočtu na dnešní ceny by to bylo asi 1,9 milionu korun – tedy téměř čtyřikrát tolik. Investování je samozřejmě spojeno s rizikem a výnosy nejsou zaručeny. Dlouhodobé a pravidelné investování však výrazně snižuje riziko, že investice za 30 let ztratí na hodnotě,“ vysvětluje Pokorný.
Právě inflace a výše úspor mají zásadní vliv na životní úroveň, kterou mohou budoucí důchodci v penzi očekávat. Téměř polovina respondentů průzkumu (44 %) považuje za finančně zabezpečený důchod takový, který jim zajistí stejnou životní úroveň jako během produktivního věku. Více než čtvrtina dotázaných (29 %) považuje za dostatečné pokrytí základních výdajů – tento přístup je častější u generace X (32 %). Generace Z je naopak skupinou, která se chce v důchodu nejméně omezovat.
„Snížení životní úrovně v důchodu je ekonomickou nutností pro každého, kdo se spoléhá pouze na státní důchod a nemá žádné osobní úspory. Podle statistik ČSSZ činil průměrný starobní důchod ke konci loňského roku 20 680 korun měsíčně, zatímco průměrný čistý příjem osoby bez dětí dosahoval 38 692 korun. Rozdíl je tedy téměř dvojnásobný. V současné době je přitom nereálné očekávat, že se nůžky mezi mzdami a důchody budou zavírat. Proto platí: každý, kdo chce zabránit poklesu životní úrovně v penzi, by si na ni měl spořit. Dobrou zprávou je, že si toho je mladá generace vědoma,“ dodává Pokorný.
(tz)