Je to běžná věc a samozřejmost. Placení daní ale skoro nikdo nemá rád. Bereme to jako nutné zlo, přesto, že chápeme význam tohoto úkonu. Ještě jsem nepotkala člověka, který by jásal nad tím, že bude mít vyšší daň z nemovitosti, ani majitele firmy, který by se radoval, že musí zaplatit větší DPH, než očekával. Mnohým lidem rozmluva o daních nahání hrůzu, někdo se neprávem rozčiluje a nadává, jiný zaplatí co nejdříve, jen aby měl příslušný akt za sebou. Muž, který toho o daních ví velmi mnoho a je špičkovým odborníkem, se jmenuje JUDr. Roman Vybíral, Ph.D. Je členem Katedry finančního práva a finanční vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kde se zaměřuje především na daňové a pojišťovací právo. Je autorem či spoluautorem desítek odborných publikací v oblasti finančního práva a pravidelně se účastní tuzemských i mezinárodních vědeckých konferencí. Vedle své akademické činnosti rovněž vykonává advokátní praxi. I tentokrát se podílel na tvorbě nejprodávanější daňové publikace v ČR. A že se na daně lze dívat také s nadhledem a jistou dávkou rozvernosti, prozradily jeho odpovědi:
Před slovíčkem daně má většina lidí respekt. Podnikatelé obzvláště. Jak to pociťujete vy? Vyvolává ve vás tento termín nějaké emoce?
Je to asi dáno tím, že placení daní je určitá forma zásahu do vlastnictví subjektu. Bez daní ale žádný standardní stát nemůže fungovat a je k tomu třeba takto přistupovat. Samozřejmě by to mělo platit za podmínky, že jsou daňové výnosy ze strany státu a dalších veřejnoprávních entit využívány efektivně, účelně a transparentně. Respekt je dán asi jednak tím, že jde mnohdy o složitou oblast, navíc propojenou s neméně složitým účetnictvím. Kdo se neorientuje v příslušných zákonech komplexně a kdo nezná celou řadu výkladových metodik, snadno udělá chybu, která se v daních pochopitelně trestá, a to nejen formou penále nebo úroků z prodlení, ale někdy může dojít k aktivaci trestněprávní roviny, která vzbuzuje asi ten největší respekt. U mě osobně slovo daně po těch mnoha letech zásadní emoce nevyvolává, neboť jsem jimi obklopen prakticky permanentně. Emoce čas od času mohou vyvolávat dílčí legislativní změny (zvláště ty méně racionální) nebo některé případy, se kterými se setkávám v praxi.
Podílíte se už řadu let na tvorbě nejprodávanější daňové publikace v naší zemi. Musí to být povzbuzující a velmi motivující pro vaši další práci…
Je pro mě samozřejmě velmi potěšující, že se mohu podílet na přípravě daňových zákonů, které jsou v praxi velmi používaným dílem.
Se zákony (nejen daňovými) se dá pracovat i různě na webu, ale dennodenní rutina člověka stejně často donutí sáhnout po papíru a do něj si vyznačovat vše potřebné. Navíc se člověk v tištěné verzi i snáze orientuje – někdy prostě víte, že řešení naleznete na straně 25 vlevo nahoře. Přestože práce s předpisy v elektronické podobě má své specifické výhody (rychlost hledání, možnost využití umělé inteligence apod.), sám si po těch letech práci s daňovými předpisy pouze v elektronické podobě úplně nedovedu představit.
Kolik novel daňových zákonů platí od ledna 2026? Proč nemůže být novelizace jen k začátku roku, ale probíhá vlastně stále?
Přiznám se, že jsem je nepočítal, ale v kontextu toho, nač jsme v daních někdy zvyklí, to číslo nebude nikterak extrémní. Novelizace daňových zákonů neprobíhají jen k začátku roku z různých důvodů. Daňový systém musí být schopen průběžně reagovat na změny ekonomických podmínek, rozhodnutí soudů, požadavky Evropské unie, změny plynoucí z jiných právních předpisů i na snahu státu řešit aktuální problémy. Zároveň se v praxi může ukázat, že některá ustanovení nefungují nebo jsou zneužívána, což rovněž vede k jejich operativní úpravě. Střídání vlád a prosazování odlišných daňových zájmů může být také samozřejmě důvodem pro časové nesoulady. Oproti dobám minulým se však situace zlepšila a byť by bylo žádoucí účinnost změn vázat pouze na 1. leden nebo 1. červenec (což je souladné s pravidly vládní normotvorby), daňová praxe si dokáže poradit i s tzv. natékáním novel kdykoliv během roku. Hlavním problémem je pak důsledně sledovat veškeré změny, neboť tyto mohou být obsaženy nejen v přímých novelizačních předpisech, ale mohou být nepřehledně ukryty i ve změti jiných předpisů, což není uživatelsky samozřejmě ideální.
Mnoho podnikatelů a živnostníků se v daňových zákonech už nevyzná a spoléhá na své daňové poradce, auditory a účetní. Stačí to?
Systém je postaven na určitých základních premisách, mezi které patří to, že pokud podnikáte (a nejde o zcela triviální způsoby), bez odborné pomoci se neobejdete. Z mého pohledu jde do určité míry o přirozenou daň za výběr. Každá specializace s sebou samozřejmě nese jak výhody, tak nevýhody, mezi které patří i nálady na daňovou agendu. Pokud jde o otázku v závěru, odpovím rovněž otázkou – kdo jiný, než zástupci uvedených profesí by měl správnost výsledku garantovat? Jde o profese s vysokou specializací, a tedy i s vysokou mírou profesní odpovědnosti. To vše samozřejmě platí za podmínky, že od klienta obdrží kompletní a správné podklady.
Který z daňových předpisů je podle vás nejsložitější?
Pokud se bavíme čistě o zákonné úrovni, pak bude vítězem asi určitě zákon o dorovnávacích daních. Jde o stále novou úpravu, která se teprve etabluje v praxi, což postupně odhaluje sporná či slabá místa. Současně se pod tzv. rukama mění i samotná myšlenková koncepce na úrovni OECD a EU, což přehlednosti také nepřidá. Na druhou stranu jsou dorovnávací daně specifickou oblastí pro menší počet poplatníků. Z těch řekněme běžnějších daní osobně považuji za nejsložitější zákon o DPH.
A je mezi nimi nějaký, který vám, takříkajíc, pije krev? Který zbytečně komplikuje život nám všem?
Jak jsem již naznačil výše, v osobní rovině do jisté míry krev pijí všechny daně, neboť z nich žije celá společnost. Pak se stačí podívat na statistiky inkasa daní a snadno lze dovodit, které daně na tom mají největší zásluhu. Života nás všech se nejvíce dotýkají ty daně, které mají největší společenský dopad, tedy daně z příjmů, DPH a spotřební daně. Neomezoval bych se ale pouze na daně, neboť často podstatnější dopad mívají tzv. veřejná pojistná (tedy na sociální a zdravotní pojištění), přičemž zejména u pojistného na sociální pojištění se jeho povaha daním velmi blíží.
A co vlastně znamená zákon o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů?
Dalo by se říci, že jde o menšího sourozence zákona o daních z příjmů. Zákon konkrétně upravuje, za jakých podmínek mohou poplatníci tvořit daňově uznatelné rezervy a opravné položky na budoucí pravděpodobné výdaje nebo snížení hodnoty majetku, přičemž cílem je umožnit snížit základ daně už v období, kdy vzniká potřeba tyto prostředky odložit, i když k samotnému výdaji dojde až později. Zákon přesně vymezuje druhy rezerv a opravných položek, jejich maximální výši, dobu tvorby i způsob jejich čerpání, aby nedocházelo k libovolnému snižování daňové povinnosti, a stanoví, že při nesplnění podmínek nebo zrušení rezervy se její hodnota promítne zpět do základu daně. Specifickou kategorií jsou pak bankovní rezervy a rezervy v pojišťovnictví, které mají trochu jinou roli, neboť cílí spíše na finanční stabilitu bank a pojišťoven.
Přestože jsou daně vážná věc, má to i svou druhou stranu, tedy není nic, z čeho by si Čech neudělal legraci, co by vtipně nekomentoval. Znáte nějaký dobrý daňový vtip?
Přijde mi, že zrovna v daních moc humoru zaseto není, byť mnoho tzv. daňařů je mimo pracovní témata velmi veselé povahy. Ne všechny vtipy se dají veřejně publikovat, ale takový otřepaný je například: „V životě jsou dvě jistoty, a to daně a smrt. Hlavní rozdíl je v tom, že smrt přijde jen jednou.“ Nebo: „Jaký je rozdíl mezi finančním úřadem a rotvajlerem?
Rotvajler vás teoreticky může nechat být.“ Do třetice: „Kdo je to daňový poradce? Někdo, kdo vyřeší váš problém, o kterém nevíte, způsobem, který nechápete.“
A myslíte si, že by si daně trochu humoru zasloužily?
Z mého pohledu humoru není nikdy dost. Poměrně prekérní situace ale může nastat, když nelze rozpoznat, zda jde o vtip, nebo o realitu. Asi proto se v daních radši příliš nevtipkuje. Na druhou stranu, i když se člověk prokousává na první pohled strohým daňovým spisem nebo nějakým zajímavým rozsudkem, čas od času na dosti úsměvné pasáže naráží.
Zpět do reality. Na jaké změny byste rád upozornil management firem a nač živnostníky?
Od roku 2026 by management firem měl sledovat především pokračující tlak na konsolidaci veřejných financí a úpravy daně z příjmů právnických osob, zvyšující se nároky na ESG reporting a transparentnost nebo rozšiřující se digitalizaci daňových kontrol. Na druhou stranu se snížil rozsah auditovaných účetních jednotek nebo došlo ke zvýšení hranice tzv. nevýznamných pohledávek podle zákona o rezervách. Od dubna 2026 by pak mělo dojít k zavedení jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele, které nahradí několik dosavadních oznamovacích povinností. Nová pravidla mají dále režimy pro zaměstnanecké opce nebo nepeněžité benefity. Nové příspěvkové povinnosti (na produkty na stáří) dopadají na zaměstnavatele zaměstnanců vykonávajících rizikovou práci a dílčí změny nastaly i v DPH. Živnostníků se vedle uvedených změn dotkne zejména zvýšení zálohy na paušální daň
v prvním pásmu paušální daně.
otázky připravila Eva Brixi
Publikace obsahuje úplná znění všech daňových zákonů s účinností k 1. 1. 2026, včetně všech čísel novel publikovaných ve Sbírce zákonů. Různým typem písma jsou odlišeny změny účinné k 1. lednu 2026 a změny, které nabudou účinnosti teprve v průběhu daného roku. Změny zákonů s účinností v pozdějších letech jsou z důvodu lepší přehlednosti textu uvedeny pouze v přehledu novel, a to s datem jejich účinnosti. Soubor obsahuje zákon o daních z příjmů, zákon o dorovnávacích daních, zákon o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, zákon o dani z nemovitých věcí, zákon o dani silniční, zákon o DPH, zákon o spotřebních daních, vybraná ustanovení zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, upravující tři energetické daně, a zákon o dani z hazardních her. Procesní ustanovení daňových zákonů jsou obsahem zařazeného daňového řádu.
Stručně komentovaný přehled novelizací, které byly přijaty během roku 2025 a jsou účinné od počátku roku 2026, je soustředěn v úvodu publikace. Tvoří pro čtenáře významnou pomůcku pro sledování změn, ke kterým dochází v daňové oblasti. Mezi přednosti souboru patří nejen vyznačení novelizovaného textu odlišným typem písma, ale i to, že před textem zákona – u významných novel zákonů – jsou zařazeny odborné komentáře pracovníků, kteří se v různé míře podílejí na přípravě a aplikaci zařazených zákonů a jejich změn.
Vydání souboru daňových zákonů tak vždy reaguje na přijaté významné změny zákonů, které se dotýkají velkého počtu osob.