Jdete na obchodní jednání s šéfem firmy, kterého jste nikdy neviděli, znáte se jen z telefonátů. Máte představu, jak bude ten člověk vypadat i jak se s ním bude jednat, ale přesto váháte a čekáte až na skutečné setkání. Jste trošku nesví, protože jdete s kůží na trh, a na tom, co se domluví, vám dost záleží. Jak to však celé dopadne? Z velké míry to závisí na vzájemné komunikaci a na ochotě si naslouchat. Pochopit, proč jste se potkali, proč spolu hovoříte, proč má vaše úsilí smysl.
Někdy se taková situace povede na první dobrou a výsledek obě strany potěší. Jindy tušíte, že to jaksi není ono. Snažíte se nasadit spousty argumentů a stejně ničeho nedosáhnete. Jindy o podstatě věci ani nemluvíte a s vaším protějškem se shodnete na grandiózním partnerství, které přinese oběma stranám více než očekávaný užitek. Proč? Roli hraje empatie. A o ní je nová publikace Nakladatelského domu GRADA pojmenovaná Tajemství empatické komunikace. Její autorka Dagmar Kožinová v úvodu píše: „Věřím, že vám tato kniha pomůže objevit sílu empatické komunikace a že se stane průvodcem na cestě k lepším vztahům a bohatšímu, naplněnějšímu životu. Odhalme společně tajemství, které se skrývá v naslouchání srdcem a mluvení duší.“ Dagmar Kožinové jsem se zeptala:
Prý empatické bývají spíše ženy než jejich protějšky. Je to pravda?
Často se říká, že empatie je spíše doménou žen. Výzkumy skutečně ukazují, že ženy bývají citlivější a vnímavější. To ale neznamená, že by muži empatii postrádali – spíše ji projevují jiným způsobem, často více racionálně a situačně. Zásadní je však něco jiného: v emočním přetížení nebo stresu se dokáže neempaticky zachovat kdokoli. I velmi empatický člověk může v „emočním únosu“ reagovat tvrdě, útočně a nepřiměřeně. Empatie tedy není otázkou pohlaví, ale i osobnosti, zátěže a její kumulace, míry seberegulace, vnitřní kapacity a konkrétní situace.
Jak reaguje druhá strana na člověka, který mu dokáže naslouchat? Cítí více důvěry, porozumění, jistoty ve vztahu k onomu subjektu?
Rozhodně ano. Naslouchání funguje jako most mezi lidmi – vytváří pocit bezpečí a porozumění. Má-li člověk pocit, že je skutečně slyšen, roste důvěra, otevřenost i ochota spolupracovat. Empatické naslouchání posiluje vztahy a zároveň zvyšuje kvalitu komunikace – lidé se méně brání, jsou upřímnější a snáze hledají společná řešení. Právě proto bývá empatický lídr vnímán jako někdo, s kým chtějí druzí nejen mluvit, ale také pracovat.
Muži v roli empatických šéfů – existuje to vůbec?
Určitě ano. Empatické vedení není otázkou pohlaví, ale způsobu práce s lidmi. Muži bývají často více orientovaní na výkon a cíle, což se s empatií nijak nevylučuje. Naopak – empatie umožňuje lépe pochopit motivaci, potřeby i limity týmu, a tím výkon dlouhodobě posilovat.
V dnešním světě už neplatí jednoduché dělení na „tvrdé“ a „měkké“ styly řízení. Nejefektivnější lídři – muži i ženy – dokážou kombinovat jasné požadavky s porozuměním a respektem.
A nemyslí si kolegové z týmu, když jejich generální ředitel v sobě prvky empatie nezapře, že to poškozuje jeho autoritu?
Myslím si, že to může být přesně naopak. Empatie autoritu neoslabuje, ale posiluje. Empatický šéf není někdo, kdo neřídí nebo ustupuje – naopak velmi dobře ví, kam směřuje, a dokáže k tomu lidi vést. Rozdíl je v tom, jak vede. Zatímco čistě manažerský přístup často pracuje se zákazy, příkazy, odměnami a tresty, lídr s empatickým přístupem inspiruje, dává smysl, používá slova a k lidem přistupuje tak, že je zapojuje. Právě tato kombinace jasných hranic a porozumění vytváří přirozenou autoritu a respekt.
Poznáme sami na sobě, co se s námi děje, když spolupracujeme s vnímavým nadřízeným, obchodním partnerem, politikem?
Rozhodně ano. Spolupráce s vnímavým člověkem se pozná velmi rychle – cítíme se klidnější, otevřenější a máme větší chuť spolupracovat. Mizí zbytečné napětí a obranné reakce, komunikace je jasnější a vztah přirozeně získává na důvěře. V praxi to znamená, že se lidé méně bojí říct svůj názor, lépe se soustředí na řešení a mají větší ochotu nést odpovědnost.
Motivuje empatie k lepším skutkům?
Určitě. Ne proto, že by byla „kouzelným proutkem“, ale proto, že nám umožňuje vidět dopad našeho chování na druhé. Když dokážeme vnímat potřeby, emoce a situaci druhého člověka, přirozeně volíme odpovědnější a ohleduplnější jednání. Empatie podporuje spolupráci, snižuje konflikty a vede k rozhodnutím, která jsou dlouhodobě udržitelná – lidsky i profesně.
Dá se empatii přiučit?
Ano, empatii lze rozvíjet. Je součástí emoční inteligence – a ta není vrozeným darem, ale dovedností, se kterou se dá pracovat. Základem je začít u sebe: učit se vnímat vlastní emoce, pojmenovávat je a regulovat. Jakmile lépe rozumíme tomu, co se děje v nás, dokážeme citlivěji vnímat i druhé. Rozvoj empatie tedy nezačíná u druhých lidí, ale u schopnosti pracovat se svým vlastním prožíváním.
Tato vlastnost začíná být v řízení kolektivu dosti potřebná a žádaná, a dobře se snoubí například s kreativitou a flexibilitou. Proč už nefungují staré zvyklosti a vzorce, proč nehodnotíme jen pod vlivem čísel, tabulek, ukazatelů?
Doba se mění a s ní i požadavky na vedení lidí. Starší modely řízení stavěly především na číslech, kontrole a předvídatelnosti. Dnešní realita je však mnohem dynamičtější, žijeme ve světě rychlých proměn. To, co dnes rozhoduje o úspěchu, je schopnost reagovat flexibilně, podporovat inovace a kreativitu, pracovat s nejistotou a udržet lidi dlouhodobě motivované. Tyto schopnosti úzce souvisejí s empa-tií – opírají se o podobné mozkové procesy, které nám umožňují vnímat emoce, souvislosti a dopady rozhodnutí. Když rozvíjíme kreativní a flexibilní přístup k vedení, přirozeně tím posilujeme i empatii. A právě jejich propojení dnes rozhoduje o kvalitě leadershipu a schopnosti obstát v proměnlivém prostředí.
Bude hrát větší úlohu i při hledání nových členů do managementu firem?
Empatie a kvalitní komunikace se stávají klíčovými kompetencemi při výběru lidí do managementu. Nejen proto, že pomáhají motivovat a vést týmy, ale také proto, že umožňují lépe reagovat na potřeby zaměstnanců v rychle se měnícím prostředí. Lidé dnes mají jiné nároky na práci než dříve – hledají smysluplnost, dobré vztahy, psychologické bezpečí a respekt. Manažeři, kteří tyto potřeby dokážou vnímat a kultivovat, jsou schopni budovat stabilní týmy a udržet si talentované lidi i v konkurenčním prostředí.
Nemívají to majitelé a manažeři, kterým sudičky empatii nadělili, v životě těžší než neomalenci?
Záleží hlavně na životních hodnotách a způsobu, jakým manažer či majitel přistupuje k vedení lidí. Empatie může být výzvou – protože znamená brát v úvahu potřeby, pocity a motivace druhých, což není vždy snadné. Ale právě proto je cenná: manažerské vedení, které ignoruje mezilidské vztahy a emoční stránku práce, je dlouhodobě neudržitelné a často naráží na odpor týmu nebo ztrátu talentů. Empatičtí lídři možná zažívají větší emocionální zátěž, ale zároveň mají větší šanci budovat respekt, loajalitu a efektivní týmy, což se nakonec vrátí skrze dosažený úspěch a spokojenost.
Poznáte na první pohled empatického muže?
Na první pohled to není jednoduché. Empatii u člověka – muže i ženy – obvykle poznáme spíše v průběhu konverzace. Projevuje se v pozornosti, s jakou naslouchá, ve schopnosti vnímat pocity druhých, klást smysluplné otázky a reagovat citlivě na potřeby. Tyto znaky odhalují, že jde o někoho, kdo dokáže vést s respektem a porozuměním.
Proč vaše knížka vznikla? A komu je určena především?
Kniha vznikla z mé vlastní zkušenosti. Mnoho let jsem pracovala jako manažerka, vedla jednání, spolupracovala s lidmi – a postupně jsem si uvědomila, že schopnost se domluvit je klíčem k úspěchu nejen v práci, ale i v osobním životě. Zajímavé je, že v profesním prostředí se často dokážeme domluvit snadněji než doma. V práci máme větší odstup a dokážeme jednat racionálněji, zatímco doma jsme více emočně vtažení. Tato kniha ukazuje, co všechno v komunikaci hraje důležitou roli. Od našeho mentálního nastavení, po zvládání emocí, ale i práce s energií a schopnost podpořit druhého.
Není určena pouze manažerům – hodí se pro každého, kdo chce zlepšit porozumění, efektivně komunikovat a budovat kvalitní vztahy. Dobrá komunikace je totiž základem úspěšného života – ať už ve firmě, nebo doma.
za odpovědi poděkovala Eva Brixi