Když se mluví o energii v pracovním týmu, mnoho lidí si představí hlasité porady, motivační řeči nebo dynamické teambuildingy. Přitom skutečná týmová energie vypadá úplně jinak. Vzniká z každodenní systematické práce a ze způsobu, jakým šéf tým postaví a vede. Hlavní roli by měly hrát vrozené předpoklady lidí.
Tým by měl mít kompaktní energii. Ne hlučnou, ale stabilní a soustředěnou. „Jednou jsem šla kolem firmy, měli otevřené okno a uvnitř bylo slyšet hlasité povzbuzování k práci, křikem se hecovali na nový den. Na první pohled to může působit motivačně. Takový styl ale patří spíš do sportovních týmů před zápasem – tam jde o jednorázovou akci, do které jsou zapojeni všichni a která má jasný začátek i konec,“ říká Irena Vrbová, zakladatelka konzultační společnosti Porto, která se zabývá vzděláváním a rozvojem majitelů a manažerů menších a středních firem.
V pracovním prostředí je dlouhodobá kompaktnost týmu založená na něčem jiném. Nevzniká z pokřiků. Vzniká z každodenní, systematické práce, která se děje každou minutu pod rukama šéfa. Energie týmu je ve skutečnosti odrazem toho, jak je tým složený a jakým způsobem ho šéf vede.
Umí šéf postavit tým?
Realita je možná překvapivá. Každý šéf to neumí. Dokonce většina z nich to neumí. Postavit funkční tým vyžaduje schopnost opravdu vidět do lidí. A k tomu je potřeba vysoká emoční inteligence. Prvním krokem je nadefinovat, koho vlastně firma hledá z hlediska vrozených předpokladů pro danou roli. Právě tyto předpoklady rozhodují o tom, jestli bude člověk v práci dlouhodobě úspěšný. Spousta lidí dělá šéfy, aniž by k tomu měla vrozené předpoklady. Přitom práce s vrozenými dispozicemi je oblast, kterou firmy často podceňují úplně nejvíc.
„Člověk může být chytrý a naučit se účetnictví. Pokud ale nevydrží osm hodin sedět na židli a není přirozeně pečlivý, pozici účetní pravděpodobně nikdy nebude dělat opravdu dobře. Obchodník zase musí být tahoun, kterého baví jít ven, potkávat klienty a „trhat“ obchody. Naproti tomu asistentka by měla mít úplně jiný typ energie. Klidnou, soustředěnou, pečlivou,“ vysvětluje Irena Vrbová.
Další krok přichází ve chvíli, kdy si firma tyto předpoklady definuje. Musí je také ověřit. A to je moment, kdy mnoho firem selhává. V životopise je neuvidíte. Dosažené vzdělání, praxe a kurzy neříkají nic o tom, jaký člověk skutečně je. A často to nejde odhalit ani během dlouhého pohovoru. Skutečné předpoklady se ukazují až v praxi během zaškolení a prvních měsíců práce. Firma si proto musí dopředu stanovit, jak bude tyto předpoklady sledovat a ověřovat.
Vybírat lidi podle sebe firmě škodí
Do toho vstupuje ještě jeden zajímavý faktor. Šéfové mají tendenci vybírat lidi podle sebe. „Pokud je například šéfem člověk, který nemá rád telefonování, může podvědomě vybírat podobné lidi i do role telefonisty. Jenže předpoklad dobrého pracovníka call centra je úplně jiný. Takového člověka telefonování baví. Když může vytočit cizí číslo, je zvědavý a nadšený, kdo na druhé straně asi je. Člověk bez tohoto nastavení reaguje přesně opačně,“ upřesňuje Vrbová.
Šéf musí být opravdu velmi vědomý a vyzrálý, aby dokázal při výběru lidí odložit vlastní osobní nastavení a vybrat správné lidi pro danou roli. Každý tým navíc potřebuje ještě jednu klíčovou roli – vizionáře. To je člověk, který má vysokou vnitřní sebejistotu a dokáže vidět dál. Teprve když ví, kam chce firmu dovést a co chce „vyhrát“, může začít skládat tým.
Proces stavění týmu je v mnohém podobný vaření polévky. Nejprve víme, jak má polévka chutnat a vypadat – to je vize. Potom sháníme ingredience, tedy správné lidi s odpovídajícími předpoklady. A až nakonec přichází samotné vaření, což v pracovním světě představuje motivaci, vedení a rozvoj lidí.
„Někdy mi šéfové řeknou, že chtějí, aby jejich tým tvořili samí tahouni nebo samí kreativci. A já se vždy ptám: „Opravdu to chcete?“ Pak je požádám, aby si takový tým představili jako filmovou scénu. Nejprve se zasní. A pak jim postupně začnou tuhnout tváře. Protože když si to opravdu představí, rychle pochopí, že by takový tým vůbec nefungoval,“ dodává Irena Vrbová.
Fungující tým totiž potřebuje různé role – tahouna, dříče, byrokrata, kreativce. A právě tady se skrývá tajemství silných týmů. Nejsou složené z podobných lidí. Jsou to lidé, kteří se přirozeně doplňují. Když se to podaří, vznikne energie, kterou není potřeba uměle vytvářet křikem ani motivací. Funguje totiž sama.
(tz)