Budovali je desítky let, teď je vlastníma rukama posílají do likvidace, často nechtěně. Česká ekonomika čelí tiché tragédii. Přestože v roce 2025 vzniklo historicky nejvyšší množství firem, rekordní počty jich zároveň zanikají. Důvodem nejsou jen krachy, ale prázdné židle v ředitelských kancelářích. Generace „devadesátkových“ podnikatelů odchází do důchodu, a protože včas nevyřešila nástupnictví, jejich životní úspěch končí zbytečným zánikem.
Data za rok 2025 odhalují hlubokou proměnu českého trhu. Podle analýzy společnosti CRIF se byznys dělí na dravé nováčky a unavené matadory:
- 34 860 – počet nově vzniklých obchodních společností (nejvíce za 20 let),
- 17 810 – počet zaniklých firem (historické maximum),
- 17 050 – čistý přírůstek firem (nárůst o 23 % oproti roku 2024).
Dynamika ale nepolevuje. Zatímco novou krev pohání optimizmus, zavedené firmy drtí fakt, že jejich zakladatelé často nemají žádný plán B. Podle zkušeností z praxe je problém často hluboko zakořeněný v samotném fungování firem. „Zakladatelé koncentrují rozhodování do svých rukou a dlouhodobě zůstávají hlavním nositelem kvality i vztahů s klienty,“ popsal běžnou praxi českých firem Jiří Jemelka, zakladatel JPF Czech, který se ve vedení firem pohybuje více než 20 let.
Podobnou situaci dnes řeší řada podniků, a hodně zajímavým specifikem jsou například účetní kanceláře. Účetnictví bývá vnímáno jako konzervativní obor postavený na důvěře a dlouhodobých vztazích. A právě na tom vybudovala svůj růstový model skupina Účto.Team. Místo organického nabírání klientů skupuje menší účetní firmy a začleňuje je do jedné struktury, kde postupně nahrazuje roli původního majitele vlastním managementem.
„V době růstu jsou zakladatelé přirozenými lídry a nositeli kvality, a proto jim nedává smysl firmu opouštět,“ vysvětlil Jaroslav Pokorný, spolumajitel společnosti Účto.Team. Podle Jiřího Jemelky je však právě tato silná osobní vazba zároveň největší slabinou.
Klíčový problém nastává ve chvíli, kdy firma přeroste úroveň řemesla, ale majitel zůstane ve stejné roli. „Aby člověk dostal firmu na obrat kolem deseti miliónů, musí být opravdu dobrý v tom, co dělá. A pak je strašně těžké přepnout,“ sdělil Jaroslav Pokorný. Mnoho podnikatelů totiž nedokáže opustit svou odbornost a přejít do role manažera. „Raději zůstávají v takové poloviční one-man show, kdy půlku obratu zajistí oni a druhou půlku tým kolem nich,“ dodal.
Prodej jako nejtěžší rozhodnutí v životě podnikatele
Prodej firmy zůstává v Česku výrazně podceňovaným tématem. Přitom jde často o jedno z nejtěžších rozhodnutí v podnikatelském životě. „Nejde o jednoduché téma. České podnikání totiž stojí před největší generační výměnou od 90. let. Zhruba 18 000 rodinných firem dnes řeší otázku nástupnictví. Přitom více než 70 % z nich nepřežije přechod na druhou generaci,“ upozornil Jiří Jemelka.
Zejména u menších firem, které stojí na osobních vztazích a důvěře, má rozhodnutí o prodeji mnohem hlubší rozměr než pouhou finanční transakci.
Nechtějí milióny, ale klid
Překvapivě hlavním motivem prodeje nebývají finance, ale únava. „Buď je to čas, nebo přetížení. Lidé už nechtějí pokračovat, nebo chtějí dát větší prioritu rodině,“ naznačil Jaroslav Pokorný. Typický scénář nastínil i Jiří Jemelka: „Ten člověk buduje svou firmu 20–30 let a pak už přichází únava a přemýšlení, že by se chtěl věnovat rodině nebo odpočívat či cestovat,“ shrnul.
Největší iluze je ego
Jednou z největších brzd růstu českých firem není nedostatek příležitostí ani kapitálu, ale mindset samotných zakladatelů. Mnozí z nich zůstávají přesvědčeni, že firmu dokážou řídit nejlépe sami. Tento přístup sice funguje v počátečních fázích, kdy je podnik úzce navázaný na svého zakladatele, v určitém momentu se ale mění v limit.
Výsledkem bývá postupná stagnace. Firmy se roky drží na stejné úrovni, nedokážou škálovat a jejich další růst naráží právě na kapacitní i mentální limity svého zakladatele. Místo strategického posunu přichází vyčerpání a postupná ztráta dynamiky.
„Pokud navíc chybí plán nástupnictví, scénář bývá často ještě tvrdší. Firmy, které nezvládnou včas předat řízení nebo vlastnictví, ztrácejí kontinuitu a v krajním případě se mohou postupně rozpadnout,“ dodal Jiří Jemelka. Přitom praxe ukazuje, že dobře zvládnuté předání nemusí znamenat otřes, naopak může zajistit stabilitu i další růst bez dramatických personálních ztrát.
Integrace bez otřesů
Jednou z největších obav při prodeji je, co se stane s lidmi a klienty. Zkušenosti z praxe ale ukazují, že pokud je firma zdravá a změna probíhá citlivě, nemusí k zásadním odchodům docházet. Klíčové je zachovat kontinuitu týmu a vztahů a nahrazovat primárně roli majitele, nikoliv celé fungování firmy.
„Z našich devíti akvizic za poslední dva roky neodešel ani jeden zaměstnanec. U klientů je odchod do 10 %,“ popsal Jaroslav Pokorný.
Digitální tlak: druhá vlna, která rozhodne
Do už tak složité situace přichází další faktor v podobě technologické transformace. A právě ta začíná stále více rozdělovat firmy na dvě skupiny: ty, které se adaptují, a ty, které zůstávají pozadu. Podle European Investment Bank je realita jiná. Na jedné straně patří Česko mezi aktivnější trhy, například až 48 % firem už systematicky využívá generativní umělou inteligenci, což je nad průměrem EU. Zároveň ale platí, že v případě malých firem je situace výrazně slabší. Podle dat Hospodářské komory ČR ji dosud neimplementovalo téměř 70 % firem vůbec. To vytváří nebezpečný paradox. Technologie jsou dostupnější než kdy dřív, ale jejich reálné využití zůstává omezené, zejména menšími podniky, které přitom tvoří páteř ekonomiky. Navíc se AI často nasazuje jen pro dílčí operativní úkoly, například pro automatizaci nebo překlady z cizích jazyků, nikoliv pro strategickou transformaci businessu.
„Firmy, které tento trend podcení, tak nečelí jen pomalejšímu růstu. Převážně riskují, že během několika let ztratí konkurenceschopnost úplně,“ přidal názor Jiří Jemelka.
(tz)