Za posledních deset let prošla řada firem, zejména těch založených v devadesátých letech, výraznou generační proměnou. S ní se stále častěji objevuje zajímavý přístup některých majitelů a lídrů – nabídnout zaměstnancům v důchodovém věku možnost zůstat, ale podle jejich vlastních podmínek. Pracovat tolik, kolik chtějí a zvládnou. Na první pohled jde o drobný ústupek. Ve skutečnosti však o jeden z nejméně doceněných benefitů, který mohou firmy poskytnout.
Představa brzkého odchodu do důchodu může být pro část lidí lákavá. Pro jiné ale práce představuje víc než jen zdroj příjmu. Dává jim pocit užitečnosti, seberealizaci i sociální kontakt. Možnost pokračovat v práci i po dosažení důchodového věku, a to flexibilně, bez tlaku a s respektem k aktuálním možnostem, proto představuje obrovský benefit.
Firmy, které tento přístup nabízejí, bývají vedeny lidmi, kteří vnímají podnikání nejen jako výkon a výsledky. Důležitý je pro ně vztah a odpovědnost vůči lidem, kteří firmu spoluvytvářeli. „Podobně jako v krizových obdobích, kdy někteří podnikatelé neváhají podpořit zaměstnance i nad rámec běžných pravidel, i zde jde o rozhodnutí, které vychází spíše z hodnot než z tabulek. Viděli jsme to v covidovém období, kdy řada majitelů finančně podpořila svoji firmu, aby měli jejich zaměstnanci na výplaty. To se obvykle v korporátním prostředí nestane,“ říká Irena Vrbová, zakladatelka konzultační společnosti Porto, která se zabývá vzděláváním a rozvojem majitelů a manažerů menších a středních firem.
V souvislosti s tímto přístupem se otevírá i důležité téma věkové diverzity. Starší zaměstnanci bývají často neprávem podceňováni nebo automaticky „odepisováni“ už ve výběrovém řízení. Přitom právě oni představují zkušenosti, stabilitu a nadhled. „Dokážou mladším kolegům předat nejen odborné znalosti, ale nabídnout i životní nadhled, schopnost zvládat tlak a vidět věci v širším kontextu. Je pravda, že mohou častěji řešit zdravotní otázky. Na druhé straně obvykle nemají jiné časově náročné závazky a jsou velmi loajální. Ve chvíli, kdy firmy čelí časté fluktuaci a hledají stabilitu, představují tito lidé významnou hodnotu. Dalším z přínosů je i pověst zaměstnavatele, který si váží lidí napříč jejich životními fázemi,“ vysvětluje Irena Vrbová.
Tento benefit ale není bez výzev. Pro firmy znamená nutnost individuálního přístupu, větší flexibility a citlivé komunikace uvnitř týmů. Pokud není dobře vysvětleno, proč mají někteří zaměstnanci odlišné podmínky, může docházet k nepochopení mezi generacemi. Ne každá pozice navíc umožňuje snížení úvazku bez dopadu na chod firmy. „Právě proto si zaslouží uznání ti lídři, kteří se pro tento přístup rozhodnou. Vytvářejí prostředí, kde odchod do důchodu nemusí znamenat definitivní konec, ale přirozený přechod. Dávají lidem možnost volby a zároveň vysílají silný signál, že hodnota člověka ve firmě nekončí věkem. Firmy, které dokážou propojit generace, získávají i konkurenční náskok,“ uzavírá Vrbová.
(tz)