Mnoho lidí hodnotí dobu, v níž nyní žijeme, jako velmi složitou, a to zejména pod vlivem globální ekonomické i politické situace, pod zorným úhlem informací, které se šíří rychleji než kdysi. Někteří podnikatelé propadají pesimizmu více než kdy jindy, jiným optimizmus nechybí ani dnes. Majitelé firem se stali v mnohých rozhodnutích opatrnější, více zvažují, kam investovat, koho zaměstnat a jak naložit s firemním i rodinným majetkem, jak ho ochránit. A právě to je téma, jemuž se velmi erudovaně věnuje společnost Fichtner Wealth Managers v čele s jejím zakladatelem Ing. Vladimírem Fichtnerem. Zeptala jsem se ho:
Jak byste charakterizoval dobu, v níž nyní žijeme? Kdy jsme ztratili jistoty, o něž jsme se po druhé světové válce opírali, kdy se mluví o novém rozdělení světa, kdy se bojuje o cenná území?
Doba, kterou nyní prožíváme, může působit nestabilně – ale z pohledu historie nejde o nic mimořádného. Osobně si pamatuji na ropnou krizi, válku v Jugoslávii, dotcom bublinu i finanční krizi v letech 2008–2009.
Ta byla mimochodem zatím daleko náročnější než to, co vidíme dnes. Lidé nevěděli, zda jejich banka krachne, či ne. Problém je, že naše historická paměť je krátká. To, co zažíváme, už tady mnohokrát bylo – jenom jinak zabalené.
Řada lidí, i velmi bohatých, propadá beznaději a ztrácí chuť s majetkem nakládat jako v dobách, kdy se cítili neohrožení a navýsost spokojení. Existuje rozumný návod k zvládnutí nových výzev?
Lidé v těžkých dobách přemýšlejí, co s majetkem. Není to o tom, že by s ním přestali chtít nakládat – spíš mají obavu a chtějí mít rezervy. Emoce jsou silné a je snadné udělat chybu. Proto se vyplatí držet se strategie, která počítá i s náročnými scénáři. Při dlouhodobé správě majetku nemůžeme počítat s tím, že bude svět vždy stabilní. My s klienty investujeme tak, aby majetek přežil i krize, a je třeba myslet rovněž na to, že každá firma, i ta největší na světě, může zkrachovat.
Platí nějaké zásadní pravidlo pro těžkou etapu vývoje společnosti a ekonomiky?
Zásadní pravidlo zní: spravuj majetek tak, aby přežil i těžké scénáře. V dobrých časech vydělá každý. Ale ve chvíli, kdy přijdou propady, krachy, nastává krize, rozhodují právě ty emoce. Kdo není připraven, často skončí se ztrátou. Proto říkáme – strategie pro správu majetku musí počítat s krizemi. Ty přijdou vždy, jen jejich podoba se mění.
Je dobrým řešením nyní ukládat volné prostředky například do zlata nebo nemovitostí ať už v Česku, nebo v cizině?
Zlato nevidím jako klíčový nástroj. Z minulosti víme, že když se o něm píše v médiích, bývá spíše na vrcholu. Navíc i nejbohatší lidé světa v něm mají nižší jednotky procent svého celkového majetku. Nemovitosti mají v majetku své místo – ale znovu, podle statistik tvoří 15–20 % majetku těch nejbohatších lidí světa, ne 60 %. Tahle doba není výjimečná natolik, abychom opustili to, co funguje po desetiletí. Důležité je nesázet vše na jednu kartu.
Vyplácí se v této době investovat dále do akcií a fondů?
Ano, pokud to nedělám pod vlivem emocí, ale mám jasnou strategii. My s klienty investujeme dlouhodobě, a tudíž investujeme dál – a naši klienti nakupují při poklesech a jsou rádi, že jsou ceny nižší. To neznamená, že neklesnou dál. Ale pokud vím, co dělám, poklesy cen mohou být příležitostí. Bohužel právě nezkušení investoři často vyčkávají – a přicházejí o šanci.
Někteří Češi uvažují o tom, že by majetek prodali a opustili svoji vlast, a našli nový domov třeba v jižní Americe. Hodnotíte to jako rozumné východisko?
Odejít mohu – ale jen pokud jsem připraven. Ten, kdo má všechen majetek v koruně a nemovitostech, nemá svobodu se rozhodnout. Regionální i měnová diverzifikace dává našim klientům možnost volby. Této svobody si velmi cení.
Často jde o rodinná rozhodnutí, o rodinný majetek, velké diskuze. Co je v tomto případě důležité, aby se strategie správy a zhodnocování majetku sjednotily a byly smysluplné?
Klíčem je role majitele. Když mám firmu a najatý management, mohu žít jinde, ale dál ji vlastnit a strategicky řídit. Stejně tak majetek – diverzifikace mi umožňuje přesunout se v podstatě kamkoliv na světě, aniž bych přišel o kontrolu. A je potřeba o těchto věcech mluvit včas a připravit se i na tento scénář. Jinak může být pozdě a my budeme muset jednat pod vlivem okolností. Riskujeme, že budeme utíkat s ranečkem, nikoliv s rancem.
Zkušení říkají: vezmi rozum do hrsti. Jak tuto poučku aplikovat právě dnes?
Znamená to jednat s rozvahou – ne pod tlakem. Nečekat, až bude pozdě. Dnes ještě máme čas plánovat. Zatím se ještě nic dramatického neděje. Krize přicházejí a odcházejí, ale připravenost rozhoduje o tom, kdo je zvládne.
Není nejjednodušším řešením nebrat všechny ty světové složitosti v potaz a uvažovat a pracovat tak, jak je to člověku vlastní? Tedy s vizí, optimizmem a podnikatelským entuziazmem? Samozřejmě ale při zvážení rizik, která celý svět obcházejí?
Optimizmus je důležitý. Bez něj bychom nevybudovali tak úspěšné firmy. Ale ignorovat rizika nedává smysl. Nemusím sledovat každý den, co zrovna řekl Trump, ale musím přemýšlet i o krizových scénářích. Strategicky, klidně, s rozumem. Majetek budeme spravovat desítky let, po nás to převezmou děti, a šanci, že v tomto horizontu nepřijde nečekaná krize, je téměř nulová.
A může nám pomoci umělá inteligence?
AI je skvělý asistent – ale není to náhrada za odpovědnost. Pokud nevím, co chci, může mi spíš uškodit. Když nedokážu vyhodnotit, zda mi poradila dobře, nebo špatně, mohu se spálit. Pro správu majetku není řešením spoléhat se na nástroj, který nemá žádnou kůži ve hře.
za odpovědi poděkovala Eva Brixi