Seděla jsem u stolu hned vedle stěny, na níž visel obrázek pohodové hospůdky od malířky a herečky Ivy Hüttnerové z roku 2002. Na protější stěně replika Ladovy Rvačky v hospodě. Maleb a kreseb tu bylo ale daleko víc. Utvrdilo mne to v přesvědčení, že jsem tady správně. A že tyto stopy výtvarna dotvářejí příjemnou atmosféru při návštěvě restaurace ráno u snídaně, v poledne během oběda, ale také u večeře či při posezení s přáteli nebo s rodinou o víkendu. A to mi lahodilo. Společně s pozvánkou na koncert věhlasného muzikantského rebela Laco Décziho, legendárního jazzmanna, který si 29. dubna podmanil všechny, kteří do zahrady Dvora Čertousy přišli.
Bylo mi jasné, že tahle lokalita nabízí víc než jen oběd, nocleh a vhodné prostředí pro firemní konferenci nebo svatbu či jubileum. Předkládá totiž podstatnější nabídku: výlet tam, kde se můžete odstřihnout od velkého světa, ačkoli v něm zůstáváte. Kouzelné místo s výraznou stopou historie, to je Dvůr Čertousy, rozsáhlý areál na samém okraji Prahy v Horních Počernicích. Ačkoli jen pár kroků od hlavní trasy na východ od metropole, dokáže svým klidem přenést člověka z doby víc než uspěchané do malého ráje laskavosti a pohodlí.
Je potvrzeno, že jeden z posledních hospodářských velkodvorů na pomezí hlavního města patřil dávno v minulosti k centru vzdělanosti, ke Karlově Univerzitě, k místu, kde silný genius loci přetrvává. První písemná zmínka o Dvoře Čertousy se datuje totiž již k roku 1322, kdy jej vlastnil bohatý pražský měšťan Seiboth z Benešova. Od jeho syna Henslina koupil Dvůr v roce 1357 z pověření císaře Karla IV. pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic pro Univerzitu Karlovu a její zaopatření. V roce 1366 byl převeden císařem Karlem IV. pod nově založenou Karlovu kolej, což je uvedeno i v její zakládací listině z roku 1366.
V roce 1906 se poprvé dostal Dvůr Čertousy do majetku rodiny Stárů. Začala se psát nová kapitola zdejšího hospodaření, které přerušilo období od roku 1948 až do 90. let.
V tu dobu už Stárovi původní majetek restituovali. Následné změny pak probíhaly v duchu nové doby a nových možností, které shrnul Jaroslav Stára takto:
Vy jste se zde narodil, ale poválečné události Československa vašemu rodu příliš nepřály…
Toto místo prokazatelně patřilo pod Univerzitu Karlovu a po staletí hrálo významnou roli v jejím zásobování i zásobování obyvatelstva. Šlo o jeden z největších velkostatků na hranici Prahy. Naši předkové se do tvorby historie Dvora Čertousy zapojili v roce 1906, kdy koupil zemsko-deskový dvůr můj děda Jaroslav Stára z Radonic od Františka Viktora Veselého, který zde hospodařil od roku 1879. A přestože naše rodina o Dvůr přišla v roce 1948, znovu jsme se pustili do obnovy polorozpadlých objektů v roce 1993 po jeho znovunabytí.
Proč jste se sem chtěl vrátit?
Bylo to logické. Rodové místo a mé rodiště, to nemizí jen tak. Měl jsem k tomu všemu vztah a bylo mi nesmírně líto, že naše rodina o vše, co tady vybudovala, přišla. Takže restituce, to byla určitá satisfakce a výzva, svým způsobem jasné vyústění okolností. A pak, jako každý chlap, jsem chtěl něco tvořit, realizovat se, pokračovat v tom, co naši předkové započali.
Víte, když jsem viděl, co se s naším majetkem stalo po roce 1948, když jsme odsud museli pryč, věděl jsem, že bude povinností se o navrácené a zdevastované hodnoty postarat.
Bylo to těžké?
Nikdo z nás nebyl zemědělec, já se živil sportem, který jsem také vystudoval, bratr dělal hotelnictví. Toužil jsem opět něco dokázat, stejně jako ve sportu. Navíc ve mně byl zakořeněný vztah k místu, k rodné hroudě, jak se říká. A jestli to bylo těžké? Ano i ne, ale mně to velmi osvobozovalo, vědomí toho, že jsem dělal a dělám něco užitečného, to je velká síla.
Nelitujete toho?
Určitě ne. Mně to pohltilo, mám doposud v sobě touhu překonávat nástrahy, realizovat některé výzvy a s pokorou jít dál.
Nezalekl jste se práce, když jste zjistil, v jakém stavu majetek přebíráte?
Původně jsme byli dva, můj bratr a já, zpočátku jsme se oháněli krumpáčem a lopatou.
Řadu věcí jsme opravili a vybudovali, dál jsem pokračoval v této práci už sám a činím tak doposud.
Představy jste postupně měnil ve skutečnost. Ale také to něco stálo. Byly nutné úvěry, půjčky?
Ze začátku jsme získali prostředky z restitucí za živý a mrtvý inventář apod. Část budov jsme pronajímali. A tak jsme postupovali krok za krokem. Bylo to sice pomalejší tempo, než by bylo s úvěrem, ale my se cítili volnější a bez závazků.
Dnes je to rozsáhlý areál, kde se kromě pohostinství odehrávají firemní akce, svatby, oslavy výročí. O to se starají vaši zaměstnanci. Pro vás je to ohromná zodpovědnost. Nebojíte se jí někdy?
Snažíme se o sounáležitost, vymýšlet v týmu další možnosti k těmto akcím, držet si nadšení pro věc, jak dál, jak lépe, co ještě hostům připravit.
Pomohl vám sport k překonávání sebe sama?
Určitě sport učí člověka odolnosti, úctě a férovosti, to je strašně důležité, když se něco nepodaří, jdete přece dál. Různé prohry jsou součástí dění, musí se s nimi počítat. To je vše. Sport vás to perfektně naučí, na bednu se třeba i dostanete, ale určitě ne pokaždé. Já musel porozumět stavařině, různým řemeslům, abych obstál. A to v člověku zanechá stopu. Zase jste o kousek dál.
Jaké jsou vzpomínky na začátek?
Přeci pěkné! Nejprve jsme tu měli veterinární ošetřovnu, stavebniny, pak vznikl hotel s různými pokoji, tedy 29 pokojů a každý je originál z hlediska využití a uspořádání prostoru, restaurace se dvěma terasami, kdy z jedné se díváte na rybník plný velkých ryb a kachen, a také dvou želv, kde si užíváte atraktivní podívanou při jejich krmení, což ocení dospělí i děti. Sál a salónky s velkým parkingem. Od roku 1999 k nám začaly jezdit firmy, s nimiž jsme pořádali rozmanité akce, třeba se tu představovaly nové modely aut. I dnes se orientujeme především na firemní klientelu, a také na svatby a individuální klientelu z okolí a cyklisty. Pro všechny jsme tady celodenně, a to je samá pozitivní energie.
Čertousy tedy už nejsou dávným hospodářským dvorem, ale jak jste naznačil, multifunkčním zázemím spousty akcí, setkání, krásných zážitků. Cyklovýlety, rodinné oslavy, koncerty, grilování…
Náš areál zahrnuje již zmíněnou restauraci, hotel, pět konferenčních prostor, vinný slípek, ale i rozlehlou zahradu. Všude se stále něco děje. Jezdí k nám hosté z celé republiky a mnozí se vracejí. To posiluje naše přesvědčení o tom, že jdeme správnou cestou. Mnohému nás to naučilo, a učit se chceme i nadále. Zpětná vazba zákazníka je pro nás poklad.
Proslýchá se, zejména mezi firemní klientelou, že se u vás výborně vaří…
O to se snažíme, a nejen pro firemní klientelu. Když u nás všem lidem chutná, znamená to, že přijdou zase. Gastronomie spolu s příjemnou obsluhou je základ úspěchu. To jsme měli vždy na paměti. Ostatně personál, to nejsou jen zaměstnanci, ale lidé, kteří s firmou a naším podnikáním žijí, sdílejí naši společnou filozofii. My si jich nesmírně vážíme, spoléháme na jejich šikovnost. Když řádil covid, nikoho jsme nenechali na holičkách, nikoho jsme nepropustili, společně jsme se snažili tu šílenou dobu přestát.
Abyste měla dobrý personál, musíte si ho vychovávat, musí se stát postupně i součástí rodinného týmu, musí sdílet obdobné názory na profesní záležitosti, musí cítit, že nám všem jde o společnou věc. A že to má smysl. Je to nutné na všech pozicích.
Náš šéfkuchař ve spolupráci s ostatními dbá na vyváženou nabídku pokrmů tak, aby si vybral každý. Podáváme vyhlášenou svíčkovou stejně tak jako tatarák, vepřovou panenku s fazolkami, vídeňský telecí řízek a další. Ochutnat u nás můžete proslulé bezlepkové rolády od mé paní, jako lehounkou tečku po obědě či večeři.
Pečení je její velký koníček?
Cukrařina je její vášeň, ale specializuje se zejména na pečení dezertů, především sladkých rolád. Je to naše specialitka a byli bychom rádi, kdyby si na nich umělo pochutnat ještě více hostů. Aby nás vnímali i jako místo s dobrým cukrářským sortimentem.
Roky přibývají bez ohledu na to, kolik elánu máte. Řešíte nějak generační záležitost?
Občas ano, vše chce svůj čas. Práce je velká síla, co pohání člověka dopředu. A tak by to mělo ještě zůstat.
Tuším, že brzy oznámíte něco nového…
Vedle klasického pojetí svatby připravujeme projekt svatební zahrady. Ten by měl být vstřícnější vůči současné generaci, která do manželství vstupuje. Její požadavky na uspořádání svatebního dne se liší od těch, jaké byly dřív. Dnes se mladí rádi nechávají oddávat venku, v přírodě, více neformálně. K tomu máme výborné podmínky, může se vystrojit veselka na naší velké zahradě, kde se dá hodovat pod širým nebem či pod párty stany, lze tady grilovat, a samotný obřad se může uskutečnit pod venkovním altánem nebo vedle ve vnitřním prostoru.
Rádi byste ještě intenzivněji spolupracovali s podniky, podnikateli… Co si pod tím představit?
Potěšilo by nás, kdyby si Dvůr Čertousy zvolily další firmy jako lokalitu, kde se lze v klidu sejít, uspořádat tu školení, seminář, konferenci, vzdělávání na pokračování. Na to jsme velmi dobře vybaveni. Účastníci zde mohou přenocovat, pobavit se, třeba v našem vyhlášeném vinném sklípku, ten je původní se zachovalou pískovcovou klenbou, my ho vyčistili a vzniklo unikátní podzemí. Dokážeme připravit pohoštění v jakémkoli stylu, navíc nás to baví. Nabízíme možnost parkování pro 85 aut zdarma, na rozdíl od centra Prahy. Navíc dojezdová vzdálenost z různých částí republiky je velmi rozumná, a to je značný benefit pro ty, jejichž hosté pocházejí z různých koutů země nebo Evropy.
Pro milovníky cyklistiky jen dodám, že jsme součástí oficiální mezinárodní Labské cyklostezky Hamburg – Krkonoše či místní vytížené cyklostezky Černý most, Horní Počernice, Zeleneč, Zápy, Toušeň, Stará Boleslav, Polabí nebo Horní Počernice, Klánovický les. Občerstvení a zázemí pro kola i cyklisty je k dispozici. No a pro víkendové pobyty rodin s dětmi nabízíme i programy plné zábavy a poznávání.
za odpovědi poděkovala Eva Brixi