Smích bývá nejlepším lékem na cokoli. Na smutky, špatné zážitky, na potlačení nemocí, na odlehčení složitých chvilek ve vyjednávání, v boji proti lidské hlouposti, nabubřelosti či egu. Smích osvobozuje a člověku ulevuje. Pomáhá zvládat obtížné životní situace, překlenout se přes chvíle, kdy by se nejraději ani neviděl, jak se říká. Smích je medicína, které není nikdy dost. Na tom, abychom se smáli a usmívali, má lví podíl i um českých karikaturistů. S chutí a odvahou dokážou píchnout do vosího hnízda, vyjádřit pocity většiny z nás. Udělat si srandu z přehnaně vážných věcí, situací, okamžiků, odlehčit tam, kde to jinak snad ani nejde… Česká unie karikaturistů tomu napomáhá. Jejím nepsaným zákonem je bavit a upozorňovat, glosovat současnost, ať už jde o politiku, ekonomiku, či prosté lidské chování. Letos slaví 35. výročí. Jak je to s humorem a uměním ho předávat tisicům ostatních, naznačil její předseda Radovan Rakus:
Proč vznikla Česká unie karikaturistů? A byl jste u toho?
Česká unie karikaturistů vznikla před 35 lety, v roce 1990, jako sdružení kreslířů, kteří chtěli vytvořit platformu pro výměnu zkušeností, podporu kresleného humoru a organizaci výstav. Ve výhledu byla i možnost vydávání vlastního časopisu. Za jejím vznikem stáli pánové Ivan Hanousek a Josef „Kobra“ Kučera. Do zakládajícího výboru patřili také takové osobnosti jako Vladimír Jiránek, Miroslav Barták či Honza Vyčítal. ČUK byla oficiálně založena na ustanovující Valné hromadě v Malostranské Besedě v Praze, kde se tehdy sešlo na 150 zájemců o členství. Atmosféra byla plná euforie z nově nabyté svobody, která je pro kreslený humor a satiru klíčová. Já jsem tam samozřejmě nechyběl – tenkrát jako neznámý začínající „čmáral“. Sešla se tam tehdejší kreslířská špička a ani ve snu by mě nenapadlo, že se jednou stanu předsedou tohoto spolku.
Češi jsou vtipálkové, humor mají rádi. Ale zdá se mi, že dnes není tolik v kurzu, že se málo smějeme a usmíváme, méně vtipkujeme a jsme až příliš vážní. Nebo je to jinak?
Humor tu stále je, jen se možná trochu proměnil. Dříve byl kreslený humor běžnou součástí novin a časopisů, dnes se více přesunul na internet. Ale že bychom se méně smáli? To si nemyslím! Humor je nezničitelný. Pravda, někdy nás může „přejít“ – ale většinou jen na chvíli.
Co může vaše unie udělat pro to, aby bylo veseleji?
Pokračujeme v organizaci výstav, soutěží a různých akcí, které přinášejí humor mezi lidi. Hlavně podporujeme kreslíře, aby měli prostor publikovat své vtipy. Zda tím přispějeme k větší radosti, nevím, ale jedno je jisté – nesmí být smutno!
Na vašich webových stránkách je záložka nazvaná Nabídka. Lze z ní vyčíst, že nabízíte firmám, organizacím, pořadatelům nejrůznějších akcí řadu aktivit, dokonce dodání kreslených vtipů na jakékoli zadané téma. Třeba do letáků, brožur, katalogů, vitrín apod. Je o to zájem? A vědí to třeba právě české podniky, státní a veřejná správa?
Ano, zájem je, ale mohl by být větší! Firmy se občas obávají humoru, protože se bojí kontroverze. Přitom dobře zvolený vtip může být skvělým marketingovým nástrojem. U státních institucí je to ještě těžší – důstojnost úřadu je pro ně svatá a smysl pro humor se příliš nepěstuje. Naštěstí máme dobré zkušenosti s některými místními samosprávami, které občas dávají prostor akcím na téma humoru. Ukazuje se, že mají blíže k lidem a jejich potřebám – a já tvrdím, že humor k těmto potřebám patří.
Naznačil jste to a já mám týž dojem, totiž že se mnohé firmy kresleného humoru bojí, že nemají ambici provokovat, udělat si srandičku samy ze sebe, i když se to přímo nabízí. Jak to změnit?
Chce to odvahu! Humor přitahuje pozornost a dělá značku zapamatovatelnou. Firmy by měly víc experimentovat. No… řekněme, že si nás někdy pletou s krizovým managementem. Jakmile se odváží být vtipné, zjistí, že lidé je konečně vnímají. Ale ne všechny na to mají kuráž – některé raději zůstávají tak seriózní, že jejich reklamy fungují jako uspávací prostředek.
Marketing však dnes více než kdy jindy využívá slovních hříček, proč ne kreslený humor, když čeští karikaturisté dokážou doslova zázraky?
Přesně! Čeští karikaturisté dokážou vytvořit vtip na jakékoli téma – jen jim stačí dát prostor. Slova jsou levná, ale obrázky vyžadují talent! Kreslený humor je jako dobrá reklama: zapamatujete si ho, rozesměje vás, a když je dobře vytvořený, máte chuť ho sdílet. Samozřejmě vše záleží na zadavateli.
Uměla bych si představit kreslenými vtipy prošpikovanou výroční zprávu, brožuru k výročí, produktové listy, webové stránky. Kdysi i naše redakce zvažovala, že by na jeden velmi používaný formulář vložila kreslený vtip, ale právníci, účetní, auditoři na to měli smíšený názor, spíše to nedoporučovali, nevěděli si tehdy s tím nápadem rady. Nikdo netušil, zda je dovoleno mít na úředním dokumentu kreslený humor, byť to výslovně žádný předpis nezakazoval… Jaký názor na to má unie?
To je skvělý nápad! Humor může odlehčit i seriózní obsah. Právníci a auditoři by se mohli trochu uvolnit. Představte si výroční zprávu prošpikovanou vtipy – konečně by ji někdo četl dobrovolně! Jen musíme najít právníka, který se s námi raději vyfotí, než aby nás žaloval.
Oč nyní usilujete? S jakými aktivitami počítáte do konce roku 2025?
Letošní rok slavíme 35 let ČUK, takže se soustředíme na připomenutí tohoto výročí. Vrcholem oslav bude profilová výstava členů v Hradci Králové v létě tohoto roku a k ní vydaný katalog – almanach.
Nepřipravujete výstavu třeba na téma AI?
AI je zajímavé téma, ale většina lidí zatím netuší, co všechno s sebou přináší. Už dnes umí AI generovat obrázky, ale skutečně vtipné karikatury zatím ne. Až to zvládne, budeme první, kdo se ji bude snažit přesvědčit, aby nás nekopírovala…
A může se do unie přihlásit i ten, kdo kreslený humor netvoří, ale má ho nadmíru rád?
Ano, ale spíše v rámci čestného členství pro ty, kteří se dlouhodobě zasazují o rozvoj a propagaci kresleného humoru. Unie potřebuje fanoušky – kreslený humor je jako stand-up comedy: čím víc lidí tleská, tím víc nám to jde!
Jako karikaturisté se spíše profilují muži. Přesto je v unii i sedm žen. Liší se nějak jejich tvorba od produkce většinového zastoupení?
Každý kreslíř má svůj styl, ale ženy často přinášejí jemnější humor a jiné pohledy na věc. Poetika je jim vlastní, vyhýbají se drsnějším tématům a málokdy kreslí černý humor. Ženský humor je často sofistikovanější – žádné gagy o pivu a fotbale, ale vtipy, které vás přimějí přemýšlet.
Myslím, že doba nabízí nespočet příležitostí k humornému a nadčasovému ztvárnění nejrůznějších nešvarů a hloupostí, které nás pronásledují den co den… Mají výtvarníci stále chuť popichovat, tnout do živého, jak se říká?
Rozhodně! Chtít po karikaturistovi, aby nepokoušel autority, je jako chtít po rybě, aby přestala plavat. Nemůžeme si pomoci – a ani nechceme! Toto nutkání provází člověka již od chvíle, kdy poprvé zjistil, že může kreslit a malovat na stěny jeskyně. Už tehdy se snažil nejen zachytit svět kolem sebe, ale i komentovat dění humornou či ironickou formou. Stačí se podívat na některé pravěké kresby – vždyť kdo ví, jestli to nebyly první karikatury lovců, jejich nešikovných pokusů o ulovení mamuta nebo rané pokusy o satiru na tehdejší společenské hierarchie. Od pradávna tak člověk využívá humor k vyjádření názoru a komentování světa kolem sebe. Také je důležité mít svobodný prostor pro tvorbu. Svoboda je pro kreslený humor klíčová – bez ní by satira nemohla existovat. Naštěstí máme už 35 let prostor pro tvorbu bez zásadních omezení. Takže dnes platí, že největší překážkou bývá autocenzura.
Karikaturista si často klade otázku, zda nepřekračuje hranice, a občas se raději zdrží ostrého humoru, aby nevyvolal kontroverzi. Přesto humor nesmí ustoupit ze strachu – je to způsob komunikace, kritiky i odreagování. Pokud bychom se báli ho použít, možná bychom dnes neměli ani jeskynní malby – a svět by byl bez něj daleko chudší.
za odpovědi poděkovala Eva Brixi