Ocenění letité práce vždy hřeje u srdce. Člověka na okamžik zastaví, donutí přemýšlet jinak než v mezích každodenní rutiny. Někdo tomu říká bilance, jiný rekapitulace, další „jen“ radost, také vnitřní dialog, a jistě by se našlo mnoho a mnoho dalších pojmenování. Řada osobností přiznává, že krásné umístění v soutěži MANAŽER ROKU vnese do profesního pohledu i jiný úhel, snad méně či jinak kritický, než jaký dotyčný znal doposud. A to je dobře. Jak zhodnotil umístění v prestižním žebříčku Ing. Václav Valter, předseda představenstva Kovodružstvo, v.d. Strážov, o tom jsou následující řádky:
Soutěž MANAŽER ROKU je jedním z měřítek úspěšnosti šéfů a firem na trhu. Vy jste letos získal dva stupínky k další slávě: Stal jste se Manažerem odvětví a uspěl jste v Top 10. Jaké myšlenky vám běžely hlavou, když jste ocenění přebíral?
Na začátku finále jsem pozorně sledoval prezentace všech 70 finalistů a říkal jsem si, že s Českou republikou to není tak špatné, když má tolik kvalitních a zkušených manažerů z různých oborů podnikání. Sám pro sebe jsem si tipoval, kdo získá hlavní ocenění a kdo se umístí v Top 10. O to více jsem byl překvapen, když jsem při vyhlášení slyšel své jméno. Především mne velice příjemně zaskočilo umístění v Top 10. V první chvíli mi blesklo hlavou, že toto ocenění je odměna za moji dlouholetou každodenní práci, ale hned na to mi bylo jasné, že je to zároveň i velký závazek tento úspěch opět zopakovat.
A jak jste se o pocity radosti rozdělil s kolegy, se svým týmem?
Na začátek musím samozřejmě říct, že toto ocenění nevnímám pouze jako osobní ocenění, ale také jako ocenění a úspěch mých kolegů a celé firmy. Žádný manažer, který řídí firmu, by nemohl dosáhnout jakéhokoliv úspěchu bez svého kvalitního týmu. Kolegy jsem s tímto báječným úspěchem samozřejmě seznámil, ale na větší oslavy nebyl prostor. Zároveň, prostřednictvím internetových stránek, jsme se také pochlubili našim partnerům a zákazníkům.
Jste česká společnost, tedy český kapitál a loni Kovodružstvo oslavilo 70. narozeniny. Myslíte si, že české firmy mají šanci na přežití, že nemusí časem hledat zahraničního investora?
Vždy záleží na konkrétní firmě a konkrétním odvětví podnikání, buď firma dokáže být konkurenceschopná, nebo ne. V některých oborech musí výrobní firmy čelit celosvětové konkurenci, což je mnohdy neřešitelné. Například levné dovozy z Asie, v těchto případech nepomůže ani vstup zahraničního investora, viz textilní průmysl. Nicméně věřím, že české firmy vždy měly svoji kvalitu a tradici, a když ne všem, tak většině se určitě podaří přežít bez zahraničního kapitálu. Naše firma měla v minulosti již dvě nabídky na vstup zahraničního vlastníka. Vždy jsme odmítli a šli vlastní cestou. A vidíte, bylo to dobré rozhodnutí.
Ono se to stalo tak trochu módní, že se u nás prodává, co jen lze, a investoři jsou velebení, protože přinášejí okamžité peníze, pracovní příležitosti, a někdy snad i méně starostí než těžký život bez nich. Je to jediná cesta existence pro drobnější podniky u nás? Není zajímavější hledat výhodnou lokální spolupráci, synergie?
Myslíte stát, že prodává, co se dá, především strategické podniky? Tak to je jistě obrovská chyba. Jinak si myslím, že na volném trhu, v celosvětovém měřítku je běžné, když silnější firma koupí slabší firmu. Souvisí to s konkurenceschopností, o které jsme mluvili v předchozí otázce. Pro malé a střední podniky to určitě, v dlouhodobém hledisku, správnou cestou není. Malé a střední podniky mají obrovskou výhodu, a tou je flexibilita. Dokážou se okamžitě přizpůsobit požadavkům trhu ať už s vlastním know-how, nebo spoluprací se silnějším partnerem. A to je asi jediná logická cesta.
Na 65 procent z obratu exportujete, a to také do zámoří, do USA a Kanady. Co bylo podnětem k tomu, abyste vstoupili do těchto zemí? Náhoda, služby CzechTrade, nějaký veletrh?
Služby agentury CzechTrade poměrně často využíváme a získali jsme přes tuto agenturu již několik velmi zajímavých kontaktů. Ale v tomto případě to byla trochu náhoda. V roce 2002 nás, na největším evropském veletrhu zahradní techniky GAFA Köln, oslovil americký zákazník našeho německého zákazníka a dodnes mu zasíláme jednu až dvě dodávky dětského zahradního nářadí ročně. Ale jak se říká, každému štěstí se musí jít naproti.
Výrobní program sestává například z radiálních ventilátorů, vzduchotechniky, průmyslových filtrů, dodáváte sušárny obilí, průmyslové chladiče pro elektrárny, umíte se přizpůsobit zakázkové výrobě z oceli. Kde hledáte příležitosti k uplatnění? Pracujete zejména s věrnými odběrateli, působíte tam, kde vás znají? Funguje reklama či osobní kontakty?
Současná obchodní situace je diametrálně odlišná od doby po roce 1989, kdy se totálně rozpadl tuzemský trh a všichni stejně jako naše firma museli začít od nuly. Za uplynulých
26 let se vyprofiloval výrobní program i portfolio zákazníků do dnešní podoby. V součastné době stavíme naše úspěchy především na spolupráci s dlouholetými a trvalými zákazníky. Samozřejmě pro své aktivity využíváme reklamu a prezentaci na veletrzích, ale vždy platí, že osobní kontakt je osobní kontakt.
Umíte odmítat obchodní nabídky, pokud nejsou výhodné pro obě strany? Anebo
riskujete s vidinou toho, že každé zlo je k něčemu dobré?
Riskuji minimálně, jakmile mi na daném obchodu od začátku něco vadí, jdu většinou od toho. Samozřejmě jsou situace, kdy musím určité riziko podstoupit, ale snažím se vždy co nejvíce rizik eliminovat. Mám zkušenosti, že když berete zakázku pod tlakem, prostě ji potřebujete, tak jsou z toho většinou nepříjemnosti.
Družstvo je známé také sortimentem zahradního nářadí, jako jsou motyky, hrábě, a spousty jiných pomocníků pro zahrádkáře. Je taková výroba rentabilní? Nebo slouží spíše pro radost a image?
Po roce 1989 jsme byli největšími výrobci zahradního nářadí v ČR, tato výroba tvořila více než 50 % našeho obratu. Po roce 2003 začalo evropský trh zaplavovat levné zahradní nářadí z Asie a my jsme byli nuceni zredukovat výrobu a zaměřit se na specializovanou výrobu s větší přidanou hodnotou, která se jen tak snadno z Asie nedoveze. V současné době představuje výroba zahradního nářadí pouze 5 % z našeho obratu. Tato výroba je pro nás již jen tradicí a nepředstavuje hlavní zdroj příjmů.
Ostatně – podle čeho dnes hodnotíte, co se vám vyplácí vyrábět, a co ne? Je to o velkých kompromisech?
Jak už jsem říkal, začali jsme se orientovat na specializované výrobky s vyšší přidanou hodnotou, než je práce ve mzdě, nebo výroba zahradního nářadí. Především se staráme o vývoj vlastních výrobků v oblasti průmyslové vzduchotechniky, vyrábíme radiální ventilátory pro různé, specializované aplikace a realizujeme průmyslovou filtraci od projektu až po konečnou montáž. Máme také dvě lukrativní licencované výroby pro zahraniční zákazníky, ale nic nenahradí vlastní know-how.
Uspěli jste v Operačním programu podnikání a inovace, pořídili moderní technologii CNC řezací zařízení pro dělení plechů. Bylo to hodně složité? Jaké argumenty jste museli předložit?
Ano, obdrželi jsme evropskou dotaci z projektu Technologie a se zpracováním žádosti nám velmi pomohl Svaz českých a moravských výrobních družstev z Prahy. Byla to pro nás jediná možnost, jak získat dotaci na pořízení nového stroje, neboť tento program je určen pouze pro regiony s vysokou mírou nezaměstnanosti. Ale na konci dotačního období zbyly v tomto programu peníze, proto byla účinnost tohoto projektu rozšířena na další regiony, tedy i na náš. Moc dobře nechápu, proč si ČR stanoví takové podmínky pro čerpání dotací, při kterých se dotace nedají nebo nestihnou vyčerpat. Je to velká chyba pro celou českou ekonomiku.
V čele Kovodružstva stojíte už hezkou řádku let – jak se za tu dobu proměnilo družstevní podnikání? A v čem jsou jeho výhody?
Je to tak, v čele Kovodružstva jsem již od roku 1993 a musím přiznat, že jsem zpočátku nevěřil, že družstevní podnikání, které je založené na společném vlastnictví a společném rozhodování může dobře fungovat v rozvinuté tržní ekonomice. Postupem času jsem zjistil, že to je stejné jako v jiných obchodních společnostech. Konečně všechna výrobní družstva v ČR jsou toho důkazem. Myslím, že družstevní podnikání se za ta léta téměř nezměnilo, funguje stále na stejných principech a doufám, že fungovat bude i dále.
ptala se Eva Brixi