Výročí jsou vždy inspirující. Projekt RWE – energie českého filmu vstoupil do jubilejní desáté sezony. Při této příležitosti se RWE Česká republika stala poprvé hlavním partnerem prestižních filmových ocenění Český lev. Spojení úspěšného sponzoringového projektu a businessu velké společnosti je velkorysé. Má logiku a řád, hodně nadšení a chuť dělat to, co má smysl i celospolečenskou odpovědnost vysoké hodnoty. Prostřednicvím unikátních nápadů nám dává příležitost vnímat život v dalších rozměrech, nacházet sama sebe. Hovořila jsem o tom s Mgr. Martinem Chalupským, ředitelem pro korporátní záležitosti skupiny RWE, který s myšlenkou o propojení mezinárodní firmy a české kinematografie tehdy přišel jako první:
Desetiletí projektu RWE – energie českého filmu je cesta vítězství, během níž se podařilo investovat velké peníze do ještě větších myšlenek. Daly vzniknout krásným českým filmům. Proč jste šli zrovna tímto směrem?
Primárně jsme chtěli podpořit českou kulturu a hledali jsme konkrétní oblast, která pomoc potřebuje a do té doby neměla žádného dominantního partnera. To všechno splňovala volba podpory české kinematografie, která navíc neustále hledala nové cesty pro financování jednotlivých projektů. Proto jsme přišli s nabídkou, že každý rok finančně podpoříme vznik tří až pěti českých celovečerních hraných filmů, budeme přispívat na dokumentární tvorbu, spolupracovat s filmovými školami a hledat nové osobnosti v oblasti literární přípravy filmů. Reakce na náš projekt RWE – energie českého filmu byla ze všech stran bezprostřední a jednoznačně pozitivní. Hovoříme o roku 2005 a od té doby každý rok vynakládáme na pomoc českému filmu téměř 25 milionů korun. Skutečně si vážíme pozitivního přijetí těchto našich aktivit ve společnosti. Konečně o tom, jak mimořádný projekt to je, svědčí prestižní ocenění Evropský kulturní investor roku, které jsme loni v říjnu získali v Berlíně.
Čekali jste takovou reakci, následně i úspěch projektu?
Osobně musím přiznat, že na počátku jsem nedokázal odhadnout celkový rozsah práce a veškerých efektů, který podpora českého filmu pro RWE přinesla. Úspěch je však také skrytý v dlouhodobosti. Pokud některé firmy podporují jeden rok hokej, druhý rok symfonický orchestr a třetí investují peníze třeba do ZOO, tak se nikdy značka nepropojí s příslušným odvětvím a vlastní smysl pomoci je také s velkým otazníkem.
Jakou roli hrál fakt, že jste profesí novinář, že máte televizní tvorbu v krvi a víte, jak náročná je třeba dobrá dokumentaristika nebo zpravodajství, od něhož je už krůček k filmové tvorbě?
Je pravda, že jsem měl za léta práce v médiích řadu kontaktů, které mi umožnily vést mnohá jednání pružněji a rychleji. Ten krůček mi doplnila rodina. Oba rodiče se celý život věnovali televizní, filmové a hudební tvorbě. Nicméně konečná podoba projektu je výsledkem týmové práce spousty lidí a také podpory koncernu a vedení české skupiny RWE. Z pohledu konečné podoby projektu dělají všichni nepostradatelnou práci, za což jim děkuji. Bez aktivní spolupráce s koncernem v Německu bychom asi nedosáhli na skvělé evropské ocenění.
Za těch uplynulých deset let získaly snímky koprodukované RWE řadu prestižních domácích cen Český lev a desítky nominací. Jak vás to hřeje u srdce?
To víte, že hřeje, ale kdyby jich bylo víc, taky bych se vůbec nezlobil. Českého lva dosud získalo 15 snímků, na kterých se RWE podílela. Naposledy to byl film Fair Play, který si z letošního předávání odnesl Cenu filmových fanoušků a Cenu za nejlepší filmový plakát. Škoda, že tenhle film s nepochybně atraktivní sportovní tematikou nezískal ještě další Lvy, vždyť do vyhlašování vítězů vstupoval s 15 nominacemi. Tři další Lvy získal film Díra u Hanušovic, což nám a samozřejmě Krobotově filmové prvotině velmi přeji. Jinak filmy podpořené RWE získaly samozřejmě také množství dalších prestižních tuzemských i zahraničních ocenění.
Jste jedna z mála firem, která se rozhodla ve velkém podpořit umění, většina společností považuje za nejefektivnější vynakládat peníze a čas do sportu, ostatně vyčpělé a nikam nevedoucí diskuze o tom, jak to vše udělat, aby i umění zase důstojně patřilo do životního stylu Čechů, moc zatím nepomohly a utichly.
Je na rozhodnutí každé společnosti, zda vůbec a kam zacílí svoji podporu. V případě velkých firem by projekty pomoci měly být jasným vyjádřením odpovědnosti vůči svým zákazníkům, ale i vůči společnosti jako celku. Tuzemská kinematografie není v našem případě jedinou oblastí, do níž směřujeme finanční pomoc, i když je asi nejviditelnější. Kromě podpory klasické hudby – 21 let jsme oficiálním partnerem Pražského jara – i my cílíme na sportovní aktivity, a to prostřednictvím projektu RWE – energie českého lyžování, který letos mimochodem oslaví také deset let své existence. Prostřednictvím něj podporujeme rozvoj rekreačního lyžování, bezpečnost na sjezdovkách, stejně jako výchovu lyžařských talentů. Dále jsme oficiálním partnerem Českého olympijskému týmu a generálním partnerem Českého paralympijského týmu. V rámci humanitární činnosti se navíc zaměřujeme na pomoc dětem, seniorům a zdravotně hendikepovaným. Tuto charitativní podporu poskytujeme hlavně prostřednictvím neziskových organizací a renomovaných nadací. Na sponzoringové, charitativní a další související aktivity věnujeme ročně více než 80 milionů korun.
V čem spatřujete přínos podpory filmové tvorby pro RWE? Miluje vás národ víc? Zapsali jste se aktivitami na podporu kinematografie více do povědomí lidí, přišli noví klienti jen proto, že vám fandí? Zní to možná trochu vulgárně, promiňte mi moji upřímnost.
Před deseti lety znalo značku RWE jen minimum Čechů, nyní je známá 98 procentům z nich. K celkovému posílení povědomí výrazně přispěly právě i dva zmiňované projekty, tedy podpora filmu a lyžování. Je nicméně komplikované určit, kolik zákazníků se rozhodlo pro RWE právě na základě těchto projektů. Průzkumy ale ukazují, že povědomí mezi Čechy v souvislosti s RWE jako sponzorem filmu i lyžování rok od roku narůstá. Každopádně i v souvislosti s těmito projekty se snažíme našim klientům exkluzivně nabízet zajímavé benefity. Nejznámějším je patrně RWE KARTA. Jejím používáním mohou zákazníci RWE, kteří lyžují nebo rádi chodí do kina, ušetřit za rok až několik tisíc korun.
Jako studenti jsme si přivydělávali komparzem. Vy také?
Měl jsem k médiím vždy blízko. Matka pracovala v Československé televizi prakticky od jejího počátku. Proto jsem hodně odpolední trávil ve studiu, a případně i v rámci komparzu. Na druhou stranu musím říci, že jsem právě práci v komparzu neměl moc rád. Bylo to vždy o nekonečném čekání, protože komparzisté přicházejí na plac vždy až poslední nebo se jim věnuje pozornost až ve chvíli, kdy je vyřešena klíčová zápletka hlavních postav. Jsem v podstatě netrpělivý a dlouhá čekání těžko snáším. Preferuji i v práci rychlá a efektivní řešení.
Ostatně – vaší povinností je, díky zmíněným aktivitám, chodit stále do kina. Ale nejen to. Jaká je role tiskového mluvčího v tak velkém projektu? Co všechno máte na starost, co musíte uhlídat?
Představa, že chodím neustále do kina, je krásná, ale bohužel dost vzdálená realitě. Až bych řekl, že opak je pravdou. Jsem zodpovědný za řízení komunikace celé skupiny RWE v České republice. Role tiskového mluvčího je jen malou částí mé každodenní práce. Aktivit, které přitom tvoří jen projekt podpory české kinematografie, jsou řádově desítky. To samé platí o projektu RWE – energie českého lyžování. K tomu je třeba připočíst čas nezbytný pro běžnou denní agendu, jež je spojena s hlavními podnikatelskými činnostmi RWE v České republice. Připomenu, že obsluhujeme na trhu s energií téměř dva miliony zákazníků. Je to velká zodpovědnost, ale také maximálně zajímavá práce. Vše je zvládnutelné jen díky velké podpoře celého týmu kolegů.
Dostal jste se do rodiny herců, režisérů, producentů, účastníte se debat o umění, komerci, obchodu, strategii. Jak je toto téma dnes rozporuplné?
Lidem v komerční sféře je jasné, že pokud někdo potřebuje finanční podporu, musí předložit smysluplný projekt, a to po všech stránkách. V kultuře však stále ještě v mnoha případech přetrvává představa, že umělec se nemusí nikomu zodpovídat, že jednoduše tvoří a ostatní by mu měli vycházet vstříc. Neustále mě překvapuje, s jak doslova naivními žádostmi jsme konfrontováni. Respektuji fakt, že umělecká tvorba je specifická, ale stále jsme přesvědčení, že umělci tvoří pro lidi a v případě filmu pro diváky. Nerozumím některým tvůrcům, že se spokojí s návštěvností svého filmu na úrovni tří tisíc diváků. Osobně bych měl v takovém případě pocit neúspěchu.
Co se chystá letos? Podpoříte více třeba scenáristy, vypíšete soutěž o filmové náměty nebo obrátíte kartu k experimentům? Třeba by překvapil celovečerní loutkový film na nějaké ostré celospolečenské téma nebo poetický dokument o českých přírodních scenériích a české básnické tvorbě od Nezvala až po stárnoucí současníky…
Připravili jsme společně s Českou televizí a s Jaroslavem Boučkem jednu skutečnou zajímavost. Dokument Jiří Kilián o nejznámějším českém baletním choreografovi. Je to vizuálně nádherné dílo, které ocení doufám nejen příznivci baletu. Letos jsme koproducenty tří nových hraných českých filmů. Podílíme se na vzniku snímků Kobry a Užovky, Vybíjená a Nejhorší zločin ve Wilsonově. Pokračovat budeme také ve spolupráci s Českou televizí, a to jak v oblasti dokumentární tvorby, tak při organizaci činnosti Filmové nadace a v oblasti rozvoje české filmové tvorby jako takové. Celková částka, kterou v letošní desáté jubilejní sezoně nadace na grantech rozdělí, činí 800 000 korun a celkově půjde již o 6,5 milionu korun. Ještě připomenu, že letos také oslavíme 20 let, co jsme hlavním partnerem Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, kam vás všechny srdečně zvu.
otázky připravila Eva Brixi