Škvarky Miroslava Hakaly, majitele výrobny uzenin Řeznictví Hakalík z Lanžhotu, jsou lahůdkou, které neodolá ani urputný propagátor super zdravého životního stylu. Ty prostě šmakují všem. Je to pochoutka, která patří na náš stůl, a spojí-li se konzumace s prima náladou, určitě nepředstavuje nic, co by člověku škodilo. Ba naopak. Tyhle škvarky pobízejí ducha k myšlenkám vznešeným a povyšují člověka na bytost tvořivou a tvůrčí. Ale nejen ty jeho škvarky, které loni bodovaly v soutěži Česká chuťovka. I řada dalších specialit Miroslava Hakaly, nad kterými se vám sbíhají sliny, jako by v sobě měla obtisknutý kus dobrácké povahy a životní moudrosti jmenovaného, a jež byly oceněny v nejednom klání, si zaslouží pozornost gurmánů. Tehdy, před rokem, na půdě Senátu v Praze, kde vyhodnocení soutěže probíhalo, jsem slíbila, že o nich připravíme rozhovor. Tady je:
V roce 2015 jste zabodoval v soutěži Česká chuťovka nepřekonatelnými škvarky. S jakou lahůdkou přijdete letos?
Tento rok jsem do soutěže poslal vzorky bezpaprikové klobásy, kterou jsme pojmenovali Kobása AZULES. Má modrou barvu, samozřejmě jedlou, a je sypaná sušeným kořením. Barevné klobásy jsem začal vyrábět už k loňským Velikonocům. Máme tedy modré, růžové, i žluté, dělal jsem i ve znaku státních barev. Těmi jsem chtěl podarovat naše hokejisty, kdyby vyhráli mistrovství světa. Jak to dopadlo, víte, tak nic, hoši, nedostali. Naše klobásky by si museli zasloužit. Do České chuťovky jsem dal znovu i škvarky, pečenou paštiku. Novinka je pak medový váleček se švestkou. Pro fajnšmekry snad jen tolik, že je to vepřová falešná svíčková naložená v medu, plněná sušenou švestkou a vyuzená.
Samozřejmě jsem taky přihlásil špek, který vyrábíme klasickým způsobem. Tedy tak, jak ho dělali naši předkové. Tento výrobek nám již vyhrál Regionální potravinu za Jihomoravský kraj. Myslím, že je chutný, ohlasy zákazníků jsou velmi dobré.
No a do Dětské chuťovky jsem nabídl Uzenou šunku z krůtích prsou. Tento produkt jsem vymyslel díky mému vnukovi Tomáškovi. Tomu je rok a půl. Není mi totiž jedno, co naše děti jedí. Šunka obsahuje minimum soli a 98 % masa.
Vašich aktivit přibývá a rodinná firma se rozrůstá, otvíráte další prodejny a na trh přinášíte nové řeznicko-uzenářské lahůdky. Kde všude je můžeme tedy koupit?
Naše uzenářské výrobky si zákazníci mohou zakoupit V Lanžhotě, kde se také nachází celý náš podnik, pak rovněž ve Vracově na náměstí, v Bzenci na náměstí a na Slovácké tržnici v Uherském Hradišti. Rozvážíme naše uzeniny do Brna do obchodů Sklizeno a setkat se s nimi můžete i ve Zlíně.
V oboru je značná konkurence a není snadné obstát. Co je základem k tomu, aby se zákazník vracel?
Konkurence je samozřejmě velká, ale spoléháme na kvalitu svých výrobků, které připravujeme pouze z masa a koření. Snažíme se oslovit každou věkovou skupinu zákazníků od těch nejmenších až po důchodce. I proto má náš sortiment kolem 60 druhů uzenin.
Kdo je autorem nápadů, receptur, zkrátka nových výrobků?
Receptury čerpám od našich dědečků a stařenek, kteří si doma po zabijačkách vyráběli sami všechno a nic se nevyhazovalo. Vážili si toho, že se kolem zvířat naběhali, než byla zabíjačka. Teď si takové práce mladá generace neváží vůbec. Tím ale neříkám, že jsem starý, to ne. Ale zdá se mi, že pominula úcta k řemeslu a dobrým věcem. Ty novodobé výrobky, to znamená barevné klobásy, zkouším, a držím se toho, jaké barvy mají rády děti.
Podnikání v rodinném kruhu je východiskem pro seberealizaci, jeden na druhého se může spolehnout, loajalita je samozřejmostí. Co vás na této cestě nejvíce povzbuzuje a těší?
Naše řeznictví jsem založil s manželkou, protože tady na jižní Moravě nebyla v té době žadná pracovní příležitost. Oba dva jsme vyučeni v oboru, a pak se nám vyučil i starší syn řezníkem, a ten je s námi v podniku již také. Mladší syn studuje, řezníkem nebude, ale práce v kanceláři zastává už teď. A to je taky dost důležitá činnost, bez které to nejde.
Velkou oporu mám ve své manželce Romaně. Samozřejmě vnuk, to je naše zlato, a po každodenní dřině se na něj těším, děláme spolu blbosti, takže se vracím do dětských let a užívám si to naplno. To vše je můj velký zdroj energie. Společná práce i společná radost.
Názory na zdravou výživu se různí a někteří osvícení lékaři doporučují návrat k máslu, sádlu, kousku bůčku namísto konzumace odtučněných jogurtů a sýrů. Co s dietami?
Ohledně diet vám moc neřeknu. Sám mám problém – když přijdu domů po práci, třeba když ten den škvařím škvarky, hned „zblajznu“ mléčnou čokoládu. Ořechovou buchtu nebo štrůdl bych klidně vyměnil za uzeninu asi jako každý řezník.
Diety jsou na dlouhou debatu a zdravá výživa taky, myslím, že pokud člověk jí všechno s mírou, tak to jde.
Dobrá nálada je asi základ zdraví. Máte recept i na ni?
Recept na dobrou náladu, no, to tedy nemám. To záleží na každém člověku samém. Já jsem spokojený – mám manželku, s kterou mi to klape přes 20 let, děti máme zdravé, vnouček se má taky k světu, zvolil jsem si profesi, která mne baví. A co si člověk může přát víc? Díky oceněním za naše uzenářské výrobky, které získáváme, máme motivaci a přesvědčení, že to děláme správně a jdeme dobrou cestou. Nebo že by byl právě toto ten recept?
ptala se Eva Brixi