Živnostníci nemají neschopenky v oblibě. Když jdou marodit, stojí to za to

Živnostníci v Česku chodí neradi na nemocenskou, ale když už jdou marodit, vedou žebříčky v délce pracovní neschopnosti, jak vyplývá z nejnovějších statistik ČSÚ za rok 2017. Zatímco zaměstnanci jsou na neschopence v průměru 40 dnů, u živnostníků je to dvaapůlkrát déle (107 dnů). Zajímavý je rovněž fakt, že živnostníci marodí déle kvůli nemoci a zaměstnanci zase kvůli pracovnímu úrazu. Počet celkově nahlášených neschopenek se meziročně zvýšil o 4,5 % na 1,7 milionu případů.

Ušlý zisk i sankce z nesplněných zakázek

„Živnostníci jsou pod velkým tlakem a na rozdíl od zaměstnanců si nemohou dovolit marodit kvůli lehčím nemocem. Prvních 14 dnů neschopenky totiž nejsou finančně nijak zabezpečeni a o moc lepší to není ani potom. Nemocný živnostník musí řešit ušlý zisk, natahovat termíny zakázek, které nestíhá plnit, platit sankce z prodlení. Přitom jen málo řemeslníků si nechá poradit s nastavením osobního systému bezpečnosti práce, který by omezil zdravotní rizika jejich podnikání. Údiv vzbuzuje obrovská spotřeba levných kožených rukavic, dle testů často zdravotně závadných a navíc s minimální mechanickou ochranou. Lidé nejsou seznámeni s nejnovějšími trendy a neznají například protiřezové prodyšné rukavice,“ upozorňuje Lubomír Winkler ze společnosti Ardon Safety, která poskytuje živnostníkům i firmám poradenství v oblasti bezpečnosti práce.

Nemocem přecházejí, dokud nejde do tuhého

Tendenci živnostníků přecházet méně závažné nemoci potvrzuje Josef Hulín ze stavební firmy Redom.cz. „Zadavatele stavby nezajímá, že mě bolí hlava nebo záda, živnostník lehne, až když jde opravdu do tuhého, to znamená pracovní úraz nebo vážnější onemocnění. Pracuju v hodně konkurenčním prostředí a nemůžu si dovolit žádné výpadky kvůli nemoci. Živím se rukama a zdravé tělo beru jako konkurenční výhodu, protože můžu brát víc zakázek a zvládat kratší termíny. U nás si osobní bezpečnost práce hlídáme, i když to po nás nikdo nechce, ale když se podívám na okolní stavby, připadám si jako v Trhanově, když vidím, v jakém oblečení lidé pracují, v jakém stavu mají pracovní pomůcky. Firemní nákupčí často ani nevědí, co stavaři potřebují a pořizují kde co, hlavně, aby to moc nestálo.“

Nemocenskou kompenzují dva týdny bez koruny

Ochotu živnostníků neodcházet na neschopenku kvůli méně závažným nemocem vysvětluje lektor bezpečnosti práce Petr Kaňka z inspekční a certifikační společnosti Bureau Veritas. Objasňuje rovněž důvody, proč zůstávají živnostníci na nemocenské déle než zaměstnanci. „Živnostníkům se nechopenka nevyplatí finančně, rozdíl výdělku a výše nemocenské je příliš velký. Pokud už jdou OSVČ marodit, tak je to s opravdu vážnou nemocí, kterou nejde přechodit jako rýmu. To se samozřejmě hodně prodlužuje dobu pracovní neschopnosti, která je skoro dvaapůlkrát delší než u zaměstnanců. Živnostníci se vedle toho snaží delším maroděním alespoň částečně kompenzovat začátek neschopenky, kdy neměli žádné peníze z podnikání ani z nemocenské.“

Špatně nastavený systém bezpečnosti práce

Odborník na bezpečnost práce Lubomír Winkler ze společnosti Ardon Safety na závěr dodává, že správně nastavený systém bezpečnosti práce zvyšuje konkurenceschopnost v řemeslných oborech, snižuje nemocnost, pracovní úrazovost a náklady na pořizování rukavic, přileb a dalších pomůcek. Platí to pro živnostníky i zaměstnavatele. „Náš bezpečnostní audit například odhalil, že pracovníci subdodavatelské firmy z oblasti automotive používali pro práci s plechy rukavice bez odolnosti proti prořezání. Aby se dělníci chránili, nosili na každé dlani dvě vrstvy rukavic, ale i přesto docházelo k úrazům. Dvojitá spotřeba rukavic na každého zaměstnance stála firmu dvojnásobné náklady, navíc platila za ochranu, která stejně nefungovala.“

(tz)