Ochota pracovat klesá, a to je naše příležitost

Ing. Josef Suska

Podnikání je disciplína, v níž obstojí jen ti dobří. V Libereckém kraji patří k nejlepším výrobce elektroniky, společnost HOKAMI CZ, s.r.o. S generálním ředitelem této
rodinné firmy Ing. Josefem Suskou jsme si povídali o tom, co se
za úspěchy skrývá.

Vaše společnost je úspěšná, prosadila se na náročném domácím i zahraničním trhu, sbírá i ocenění v soutěžích. V čem je podle vašeho názoru její největší přednost?

V otevřenosti, mladém kolektivu a v tom, že se snažíme využívat více chytré české hlavičky než zlaté ručičky. Tak jak to dělají velké zahraniční korporace.

Jste dodavatelem elektroniky na míru. Jak vypadají typické produkty HOKAMI?

Typický produkt HOKAMI je buď osazená deska plošného spoje, která slouží k ovládání strojů, řízení technologických postupů nebo jen pro zábavu.

Prý vyvážíte i do vesmíru. Prozradíte, co a jak?

Ano, vyvážíme, ale nerad bych o tom mluvil. Co kdyby pak někdo řekl, že kvůli nám spadla družice, nebo letěla jinam než měla?

Máte i firemní vizi, žijete současností, nebo už připravujete budoucnost?

Asi jen málo firem žije ze dne na den a nemá své vize do budoucna. Naší vizí jsou příležitosti všude ve světě. Elektroniky přibývá, ochota pracovat obecně klesá, to je naše největší příležitost. Tam, kde klesá ochota pracovat, stoupají prudce ceny práce a nároky na volný čas. S tím je spojený také požadavek na lepší služby. Ovšem i ve službách pracují lidé, kteří mají stejné požadavky jako zaměstnanci v továrnách. Tento jasný střet zájmu bude vyřešen i v naší zemi tím, že klesne podíl průmyslové výroby na HDP. Věříme, že se tato změna dotkne naší konkurence – a to tak, že buď její majitelé nepředají firmy vůbec, nebo budou méně úspěšné než my. V tom spočívá ta naše hlavní vize a zároveň také hlavní úkol.

Chlubíte se velmi dobrou péčí o zaměstnance. Předpokládám, že dnes ani nelze jinak udržet a získat odborníky nejen ve vaší profesi…

Možná by naši zaměstnanci s námi nesouhlasili všichni. Určitě pak souhlasili ti, kteří pracovali v „montovnách“ nebo navštívili naši konkurenci na západ od našich hranic. Ti všichni mají porovnání. To je nejdůležitější fakt na vnímání, zda se mám, či nemám dobře nebo zda o mě někdo pečuje dobře. Jsem si téměř jist, že měřítka péče o zaměstnance tedy není absolutní hodnota, ale pouze poměrné porovnání s ostatními. Máme-li pravdu v tomto uvažování, pak jsme na správné cestě.

V posledních letech jsme vybudovali zázemí, které ani nadprůměrná firma v Evropě nebo zámoří neposkytuje. Mám na mysli pracovní prostředí, zcela nové čisté prostory, nové stroje. Tiché, bezprašné, klimatizované je v HOKAMI všechno. Okolí továren s anglickým trávníkem, jezerem a klidovými zónami není v našich poměrech běžné. Za poslední dva roky jsme vybudovali zubní kliniku a „průmyslovou retrokavárnu“. Jak rádi říkáme, ve stylu amerického venkova s českými industriálními prvky, to zasazené do rámce našich možností. Naši zaměstnanci mají ve všech těchto zařízeních přednost a velké slevy oproti běžným návštěvníkům. Věříme, že v tom spočívají rozdíly oproti jiným firmám v okolí. Věříme, že tím přinášíme bonusy zejména pro ženy, které u nás převážně pracují. K velkému plus řadíme také pracovní dobu. Víme, že například ve Švýcarsku není možné pracovat na tři směny bez zvláštních povolení, ve výrobě to není možné vůbec. V našich továrnách pracujeme na jednu až dvě směny. Jsme přesvědčeni, že spokojenost a kvalita i přes vyšší náklady se nedá nepoznat.

Co se týče odborníků, zdá se mi, že otázka je směřována na selektivní skupinu lidí. Popravdě hledáme pouze ty, kteří mají dobrou povahu, chtějí pracovat, umějí myslet kolektivně, umí v kolektivu žít. Je jedno, zda jde o technika, člověka v obchodu, operátora u stroje, nebo někoho, kdo zajišťuje pořádek ve firmě nebo jeho okolí. Pro všechny platí, co již bylo řečeno. Snažíme se v každém najít jeho smysl života, pakliže je v souladu s naším, tedy se všemi, kdo již v HOKAMI pracují. Pak jde o vhodného kandidáta na práci v HOKAMI. A máme zkušenost, že tito lidé se stanou odborníky na svou práci v poměrně velmi krátkém čase.

za rozhovor poděkoval Pavel Kačer