Nic už nemusí fungovat postaru | Prosperita Fresh Time

Luděk Pfeifer

Stačí si projít poslední zprávy o běhu světa. V ten okamžik nevíte, zda číhat na příležitost, jak se do změn začlenit, jak přispět k tomu, aby byl lepší, anebo zda se stáhnete, zakaboníte a přestanete věřit v dobro, pokrok a možnosti, které vyvstávají kolem vás. Pro mnoho lidí, i těch z businessu, není celospolečenské dění jednoduché pochopit a zorientovat se v něm. Přesto to jde. Jaká východiska existují, to se snažil rozebrat Ing. Luděk Pfeifer, partner společnosti M.C. TRITON, spol. s r.o.:

Době, v níž nyní žijeme, se začalo říkat turbulentní, dynamická, tvrdíme, že je plná příležitostí, ale i nejistoty a obav. Co z toho mohou vyvodit podnikatelé, kteří až dosud všechny nástrahy businessu zvládali s přehledem a vždy uměli najít řešení?

Dynamika, změny, turbulence… To jsou charakteristiky, které se s podnikáním skloňují, co pamatuju – tedy celou věčnost. Faktem je, že v posledních letech nabraly a nabírají na nevídané síle. Spíš sedí pojmy jako chaos nebo perfektní bouře. Je přirozené, že žít – a nedej Bože! – podnikat v takových časech vyžaduje kladení důrazu na něco jiného než v časech předvídatelných a turbulentních jen v mezích slušnosti.
Co z toho tedy mají vyvodit podnikatelé? V prvé řadě je třeba si položit otázku, jestli stále mají na to, aby v časech bouří uspěli jako vůdci. Jestli na to mají především chuť, energii, nezlomnost. Hned nato by měli odhodit balast. Balast svých rutin, navyklých postupů, „osvědčených“ business modelů – a připravit se na to, že nic už nemusí fungovat postaru. A do třetice sestavit partu svých Pěti statečných pro drsné časy – tedy nejužší (opravdu optimálně tak pětičlenný) tým nejbližších spolupracovníků, na které si mohou a chtějí vsadit jako na vedení firmy pro doby chaosu.

Pomáháte firmám růst, hledat optimální cesty k úspěchu, eliminovat rizika. Co doporučujete dnes, když je dobrá rada dražší než kapka živé vody?

V drtivé většině projektů dnes spolupracujeme s majiteli firem, a teprve následně s týmy jejich manažerů. Dovolte mi tedy odpovědět tím, co doporučujeme majitelům firem – zvolit nejdříve racionální vlastnickou strategii péče o hodnotu své firmy. Ta může mít trojí podstatu:
1. Chci vlastnit a aktivně se podílet na výkonném řízení v roli odpovídající mým schopnostem.
2. Chci vlastnit a řízení předat tomu, kdo na to má.
3. Nechci vlastnit (sám), chci co nejlépe prodat – nebo nalézt investora, s kterým přijde síla do budoucnosti firmy.
Teprve poté, co má firma zdravou vlastnickou strategii, má cenu zabývat se strategií manažerskou – tedy především obchodní a finanční. Na ní pak pracujeme s tou výše zmíněnou partou Pěti statečných. Stále častěji se ale
setkáváme s volbou druhé nebo třetí cesty
ve vlastnické strategii. Nabízíme pak majitelům firem služby kompletních interim manažerských týmů, které středně i dlouhodobě firmy vedou a stabilizují a zvyšují jejich tržní hodnotu, nebo transakční služby – firmy připravíme k prodeji nebo vstupu investora a takovou transakci odřídíme.

Jsou šéfové podniků, s nimiž komunikujete, skutečně pod takovým tlakem, jak se předesílá? Anebo je celospolečenská nálada a zdražování na všech frontách další válkou o to, co lze zničit strachem?

Žijeme v době globálního přerozdělování moci. Ta s sebou nese konflikty všeho druhu – především války o zdroje a úsilí o ovládnutí myšlení lidí. V takové době, myslím, je většina lidí ve vůdčím postavení (a uvědomujících si svou odpovědnost vůdců) pod tlakem. V businessu to není jinak – vést firmy bylo vždycky emočně náročné, a vést firmy v době globálních konfliktů dvojnásob.
Podstatné je, má-li takový tlak motivující, nebo paralyzující dopad. Troufnu si tvrdit, že u lídrů, s nimiž se setkáváme, je podstata a míra dopadu rozložena (jak jinak u statisticky významných souborů) podle Gaussovy křivky. Hodně mi pomáhá co nejdříve si uvědomit, s jakým lídrem mám tu čest: motivovaným, nebo paralyzovaným – a jak moc… Věřím, že každému lídrovi pomůže, když si sám sebe takhle „zařadí“.

Sny se mění v aplikace, ale vzdalujeme se člověčímu pohlazení a vlídnému slovu. Smysl digitalizace chápu, ale neutíká nám z ní trochu člověk a jeho poslání na této zemi? Nestáváme se obsluhovači tlačítek a klávesnic, místo toho, abychom chodili i v pozdním věku na rande?

Buďme v klidu. Digitalizace – jako každá technologická revoluce (párou počínaje, automatizací pokračuje…) – si projde svými vývojovými stadii a usadí se v poloze, kdy poskytuje nový komfort a člověku umožní realizovat se v nových rolích. I řízení apeluje na to, že klíčové dovednosti lídrů nejsou technologické, ale sociální: empatie, nápaditost, tvořivost, přesvědčivost… To ale neznamená, že digitalizace (jako každá revoluce) nebude mít (a už nemá) své oběti: lidi uvízlé ve virtuálnu sociálních sítí, zmagořené těžbou pseudovýhod kdejakých aplikací, trávících svůj čas s mobilem. Jejich volba. Jako slabé kusy je to semele. Silné kusy budou chodit do kopců a na rande.

Převratné doby prostě jsou dobami příležitostí. Otázka zní, kdo a kde je schopen je poznat a využít. Přijde obojí – vlna nové prosperity se smísí s vlnou krachů.
Je pochopitelné, že v různých regionech a v různých branžích bude mít větší sílu jedno nebo druhé. Co se týká našich luhů a hájů, nejsem příliš třeskutě optimistický – podnikatelská nápaditost a dravost, schopnost dopídit se pozitivního jádra kdejakého srabu nám není moc vlastní. Naši businessmani se rádi uhnízdili ve zdánlivém komfortu subdodavatelské ekonomiky. Být dodavatelem Škodovky bylo snem kdejakého podnikatele. Starat se o vlastní výzkum a vývoj, sbírat a využívat klientská data a podle nich rychle inovovat, na to nás nikdy moc neužilo.

Na druhou stranu – čím rychleji padneme na ústa, tím rychleji se (pár z nás… možná) zvedneme. Sakra, že by měl pravdu Antonín Zápotocký…? Vstanou noví bojovníci? Co doporučit těm, kteří se rozhodnou založit právě nyní třeba živnost a obsluhovat komunitu v místě bydliště? Mají šanci prosperovat? Třeba sušit přebytky ovoce nebo se starat o květiny na zahradách lidem, kteří na to nemají čas, investovat do včelstva a prodávat med či zprovoznit zdravou cukrárnu nebo čistírnu bot?

Mají. V době, jak jsme si dnešek popsali, je úspěch vždycky spíš velmi globální nebo velmi lokální. A těm, kterým zavoní lokální podnikání, bych dal pár tipů: Nečekat. Začít hned. Vsadit na jednoduchost. Rozjet to v malém. Ověřit si životaschopnost na pilotním projektu. Minimalizovat úvěrovou zátěž.
Klíčové pro úspěch v lokálním živnostenském podnikání je ale nekompromisní prolnutí dvou předpokladů:
1. Podstata podnikání musí být pro živnostníka vášní. Prostě ho to musí bavit! Musí být nejspokojenější, když suší ovoce, hrabe se v kytkách, je pobodán včelami nebo pigluje boty…
2. To, na čem ujíždí, někdo potřebuje a je ochoten dát za to rozumné peníze.
Že je to banální a jednoduché? Bodejť. Fungují jen jednoduché věci.

Šikovných seniorů přibývá, chtějí být stále aktivní a seberealizovat se jinak než s vnoučaty. Myslíte si, že by byl užitečný nějaký státní program, který by je motivoval v jejich úsilí dát se na dráhu podnikatele?

Ne. Za státní programy podpory kdečeho bych nedal zlámanou grešli. A senioři jako začínající podnikatelé? Proč ne. Ale ani na masovost tohoto trendu bych si nevsadil. Marná sláva, podnikání – obzvlášť v začátcích! – chce onu mnohokrát zmíněnou energii a dravost. A ta s věkem ubývá, ať se nám to líbí, nebo ne.

Na jakých projektech nyní M.C. TRITON pracuje? Jak vás to posouvá dál? Učíte se zároveň?

Největším tritonním projektem je rozjezd vlastního investičního fondu – T. Funds. Jak jsem zmiňoval dříve – za každým podnikatelským projektem musí být potřeba zákazníka a vášeň dodavatele pro službu. Že je na trhu nemalá potřeba prodat firmu – anebo najít strategického investora – je jasné. Nakonec, povídali jsme si o tom v začátku našeho rozhovoru: řada majitelů už svou firmu dál rozvíjet nechce nebo nemůže a nemá ji komu předat. Prodat firmu fondu, jehož strategií je rozvinout její potenciál a zvýšit její tržní hodnotu, je pro budoucnost firmy smysluplná cesta. Stejně tak je tu potřeba investorů najít pro svůj kapitál atraktivní „adresu“. Fond, který umí zvýšit hodnotu firem ve svém portfoliu, takovou adresou je.
A vášeň pro službu? Ve Fondu potkáte lidi, které nákup firem s budoucností jednoznačně baví. Fond pak pro zvýšení hodnoty firem logicky využije služeb M.C. TRITONu – svého strategického partnera, firmy, která rozvojem a zvyšováním hodnoty firem žije už 32 let. Proto je také investiční strategie Fondu jednoduchá: Kupujeme firmy z branží, kterým opravdu rozumíme. Kupujeme firmy, jejichž rozhodující rozvojovou potřebou je změnit způsob řízení – tedy to, čemu opravdu rozumíme. A co je naše vášeň… Synergie mezi M.C. TRITON a T. Funds nás bezesporu posouvá dál – je to v podstatě nový podnikatelský model. A že je na něm spousta věcí k učení, to je vám jasné…

S jakými dotazy či návrhy se na vaši společnost dnes zájemci nejvíce obracejí?

Vlastně jde o ony tři hlavní zájmy majitelů firem, které jsem zmínil hned na začátku: Poraďte mi, jak líp řídit firmu, kterou vlastním. Řiďte pro mne a v duchu mých zájmů celou mou firmu sami. Najděte pro mou firmu kupce nebo investora.
Společným jmenovatelem je strategie pro nové časy. Pro časy chaosu a perfektní bouře. Taková strategie je pro každou firmu totální unikum. Přesto vyžaduje jednu univerzální dovednost, která je pro služby Tritonu charakteristická: podívat se na firmu z nadhledu a v souvislostech, a díky tomu najít kritické potřeby změn. Pro realizaci těchto změn pak přivedeme do klientovy firmy lidi, kteří neuhnou a nepoleví, dokud se nedostaví výsledek.

Myslíte si, že člověk, který se dokáže radovat z maličkostí, snáze získá to, oč usiluje?

Ano. Radost – třeba z maličkostí – je skvělý životní dopink. Umíme-li se radovat, podáváme prostě lepší výkon. A podle toho vypadají výsledky.

Znám vás jako osobnost, která hýří optimizmem a nadšením při zvládání čehokoli. Kde berete takový zdroj pozitivní energie? A jak povzbudit ty, kteří o to stojí?

Děkuju! Evo, odpovím vaší předchozí otázkou: z radosti. Radost mi dělá vylézt na pěkný kopec. Radost mi dělá objevovat nová a nová místa, kde se dobře lyžuje. Radost mi dělá práce na projektech s lidmi, kteří mají smysl pro humor a nežinýrují se dát mu průchod.
Jak povzbudit člověka? Mám dobrou zkušenost se třemi způsoby. Pomoci mu uvědomit si svou hodnotu – tedy povzbudit jeho sebevědomí. Pomoci mu podívat se na každou situaci s odstupem a nadhledem. Pomoci mu v tom, aby se nebral příliš vážně. Nevíra v sebe, zavalenost aktuálním problémem a sebeklam vlastní důležitosti – to jsou tři vstupenky k životu v utrpení. A k němu je právě teď nebezpečně blízko.

za rozhovor poděkovala Eva Brixi