Konečně se radujeme, pesimizmus ustoupil, lidé utrácejí, firmy se přestaly držet při zemi v úvahách o vlastním rozvoji, obavy z budoucnosti nabraly jiné charakteristiky než před pěti šesti lety. Ti prozíravější ale zvedají varovný prst – mysleme na rizika času, vážení. Vše je relativní, každá mince má dvě strany! Otázkou tedy zůstává, jak se vlastně máme, a co nás třeba zase brzy čeká… Zeptala jsem se na to mezi řádky Ing. Vladimíra Pikory, Ph.D., hlavního ekonoma, šéfa analytického týmu Next Finance, s.r.o.
Po řadě skeptických let v myslích neodvážných jedinců se zdá, že nálady obyvatel i v businessu se lepší. Firmy chtějí zase investovat, nabírat zaměstnance, a dokonce zvyšovat mzdy. Alespoň tak hovoří řada aktuálních výzkumů. Dá se jim věřit? Anebo je to psychologické mámení, výsledek nutné sinusoidy?
Ne, číslům se určitě dá věřit. Statistiky líčí ekonomiku ve skvělých barvách. Rosteme téměř o 5 %. Roste průmysl, maloobchod, zkrátka všechno. Nezaměstnanost je nízká a reálné mzdy v průměru rostou. Není mnoho ekonomik, kterým by se dařilo lépe. Je mnoho ekonomik, které jsou vyspělejší a bohatší, ale nerostou nebo je trápí vysoká nezaměstnanost. To u nás není. Nás nyní v podstatě trápí jen to, že máme ve špatném stavu veřejné finance a nemáme žádnou vizi, co s důchody. Vlastně to lze zjednodušit, že nemáme politiky s makroekonomickou vizí. Nicméně ten krásný obrázek ekonomiky se brzo změní. Musíme si uvědomit, že my nyní nerosteme proto, že bychom byli tak chytří a investovali a dokázali se prosazovat na světových trzích. My rosteme kvůli tomu, že v době, kdy jiní rostli, tak nám politici naordinovali takovou politiku, že všichni šetřili. Báli se důchodové reformy, která nakonec vlastně neproběhla. Výsledkem bylo, že jsme nerostli. Jenomže po čase už není možné výdaje odkládat.
S novou vládou, která přestala lidi strašit, začaly domácnosti i firmy nakupovat zboží dlouhodobé spotřeby. Velmi rychle se rozjel prodej aut, vybavení domácnosti atd., a to nás rozhýbalo. Přidalo se k tomu to, že jsme se snažili narychlo využít evropské peníze a průmysl zvýšil výrobu díky nepřirozeně oslabené koruně. Slabší koruna sice pomohla průmyslu, ale zase ochudila české turisty v zahraničí a prodražila dovoz technologií. Ekonomika tak sice roste, ale na dočasných základech. V roce 2016 proto už neporosteme tak rychle jako v roce 2015. A na něco jako dohnání Německa můžeme i z velmi dlouhodobého pohledu zapomenout.
První polovina roku 2016 bude ještě těžit z roku 2015. Bude nízká nezaměstnanost, což urychlí růst mezd. Jenže časem se začne projevovat nezdravý vývoj ve světě. Čína ztrácí dech. Komoditní trhy se hroutí. Řada zemí se tím přiblíží bankrotu, protože až moc spoléhaly na peníze z ropy. Takže jste si odpověděla v otázce. Je to výsledek sinusoidy, a jestliže jsme nyní nahoře, tak sama dobře víte, kde budeme za rok. Na tom je pikantní to, že za rok se budou blížit volby, a tak nás budou muset vládní politici vtlačit do představy, že je vše dobré, a opoziční, že je vše katastrofální. Situace bude nahrávat těm opozičním.
Nač by měl spoléhat podnikatel, který je za vodou a business mu jde jako po másle (existují vůbec tací?) a co by měl mít na paměti ten, který se stále snaží, pracuje, ale nevydělává?
Já myslím, že by vlastně oba typy podnikatelů měly myslet hlavně na sebe. Úspěšní i neúspěšní. Vidím kolem sebe hodně udřených lidí, kteří jsou sice bohatí, ale neznají své rodiny.
Když jsme založili firmu, tak jsem asi šest let neměl dovolenou. Dřel jsem. Teď je to jinak. Firma mě už nutně nepotřebuje. Několikrát za rok mám dovolenou a několikrát za týden si najdu čas na to, abych si mohl i v pracovních dnech jít po obědě zdřímnout. Na první pohled to může vypadat jako flákání, ale já myslím, že mi to dává nápady, které pak zhodnotím, takže překvapivě s odpočinkem neklesá produktivita.
Proto si myslím, že by všichni měli více odpočívat a nehledět na čas, ale skutečný výkon. Proto bych se vůbec nebál přidat dny volna v ekonomice. Volno o Velikonocích, Dušičkách? Samozřejmě. Ten, kdo na sebe a svou psychickou pohodu nebude myslet, skončí špatně. Moje heslo je: Odpočinkem k růstu.
Do krutých pravidel podnikání vstoupil atraktivní pojem světová udržitelnost a společenská odpovědnost. Domníváme se, že je to jediná cesta, která lidstvo nezahubí. Změní tento názor zákony kapitalizmu?
Podle mě jsou tyto pojmy jen vynálezem lidí z velkých korporací, kteří mají vymyslet něco nového. V realitě je to většinou podvod. Například já jsem s ženou napsal knížku pohádek finanční gramotnosti pro děti na základních školách. Přišel jsem asi do pěti nebo šesti větších bank, jestli by nechtěli knihu podpořit, aby se dostala třeba do dětských domovů. Myslím, že to jasně spadá do společenské odpovědnosti bank bojovat s tím, aby se jejich budoucí klienti nepředlužili a nezakusili exekuci. Víte, co mi tam řekli? „Víš, my nechceme, aby děti z dětských domovů byly jednou našimi klienty.“ A tak jsem se v jedné z těch velkých bank zeptal, kolik vynaloží ročně na finanční gramotnost. A odpověď byla: „Nic – ani korunu.“ Máme tu banky s ohromnými zisky a nic nedají na finanční gramotnost. Nakonec nám ani jedna finanční instituce nepomohla. A to jsem mluvil i s pojišťovnami, fondy atd. Podobné to je i jinde. Myslím, že o společenské odpovědnosti se hlavně mluví. Možná se udělá konference a napíše o tom tisková zpráva. Když už nakonec někdo něco podpoří, tak podpoří akci své manželky, kamaráda apod. Prostě je to podobné jako s evropskými fondy. Teoreticky to je super, prakticky se to často rozkrade.
Někteří osvícenci radí, aby se lidé učili podnikavosti a cílili svou aktivitou do regionů, protože se ukázalo, že globalizace není spásou budoucnosti. Jak to vnímáte? Je možné, aby bylo třeba v České republice více podnikatelů než zaměstnanců?
To je blbost. Většina lidí nemá na to být podnikatelem. Někdo je líný, někdo je bázlivý, někdo nedokáže nic dotáhnout, někdo nedokáže nic zorganizovat. Podnikatel musí být trochu vizionář. To všichni nejsou. Jsou lidé, kteří chtějí jistotu. Podnikání je o nejistotě. Vedle toho nám rychle roste počet úředníků, takže už jen z tohoto pohledu to je těžko dosažitelné. Neustále nám přibývají úřady, takže je pravděpodobnější, než že bude většina lidi podnikateli, že bude většina lidí úředníky. Co se týče globalizace, tak díky internetu je globalizace naší budoucností. Já už většinu věcí nakupuji přes internet a je mi jedno, jestli u nás, v Polsku, nebo Británii. Globalizace selhává asi tak jako demokracie, manželství, láska apod. Zkrátka není dokonalá, ale nic lepšího nemáme.
Zvykli jsme si, že business je hodně vážnou věcí, nepřeháníme to? Málo se smějeme, ačkoli jsme národ Švejka. Co s tím?
Já si nemyslím, že se málo smějeme. Řekl bych, že denně sdílím na Facebooku alespoň jeden kreslený vtip. Třeba dnes jsem tam vlepil výstřižek z francouzských novin, kde ministryně doporučuje bezdomovcům, aby za stávající zimy neopouštěli své domovy. Prostě politička. Ve funkci je asi jen proto, že je žena.
Nepřidal byste do osnov výuky třeba pár kapitolek o významu legrace v mezilidských a obchodních vztazích?
Ne. Neumím si to představit.
Ostatně, také se mluví o krizi morálky s tím, že se potvrdilo, co kdysi na toto téma řekl Baťa. Myslíte si, že obchod bude muset na dobré vztahy spoléhat? Co s dohodami, smlouvami, termíny, když nefungují vztahy?
Řekl bych, že to je o odvětví. Jsou odvětví, která jsou založená na důvěře. Sem patří finance. Já jsem ještě nezaznamenal ze strany finanční instituce snahu o podvod. Možná je to tím, že si to ke mně nedovolí, ale prostě tady vše funguje perfektně. Jediné, kdy může nastat problém, je tehdy, když produktu někdo nerozumí a neví, co chce. Pak je ale problém na straně klienta. Takový klient pak třeba využívá služeb finančního poradce, který financím nerozumí. S těmito lidmi já ale nepřicházím do styku. Prodejce finančních produktů nepovažuji za finanční sektor. To jsou jen prodavači, kteří si u nás bohužel často říkají poradci. Vedle toho jsou odvětví, kde jsou podvody základem businessu. Bohužel se bojím, že to je často u prodeje starších aut a developmentu. Tam je velká asymetrie informací mezi prodávajícím a kupujícím a prodávající ví, že vás po prodeji už nepotřebuje, takže když vás podvede a vy to zjistíte, tak ho to netrápí. Můj zelinář by si netroufnul mě podvést, protože ví, že za dva dny bych k němu už nepřišel a on by ztratil zákazníka. To nebude riskovat.
Termíny, to je z mého pohledu splatnost faktur. Tak tady vás musím ubezpečit, že v tom jsme normální. Teď se právě snažím dostat peníze od skotského klienta. Chová se úplně stejně jako Češi, kteří nechtějí zaplatit. Slibuje, pak nebere telefon. Prostě jsme jenom lidé. Není to až tolik o národnosti.
Určitě byste rád připravil nějakou analýzu na téma, které ještě nikdo před vámi nevymyslel. Máte něco v rukávu? Ale neprozrazujte, jen naznačte!
Mám toho v hlavě moc. Asi všechno nestihnu. Nicméně vymyslet něco, co tu ještě nebylo, je těžké. Myslím, že naše poslední knížka pohádek finanční gramotnosti, kde jsou čerti a strašidla a děti se učí, aniž by si to uvědomily, je něco, co tu ještě nebylo. Alespoň já takovou knihu neviděl.
za rozhovor poděkovala Eva Brixi