Kdo se setkal s Ing. Ivo Tomanem, nezapomene na tento mimořádný zážitek. Čím nejznámějším český školitel na své okolí působí? Silou své osobnosti a poznatky, které rozdává. Snad se něco z toho přeneslo i do tohoto rozhovoru.
Napsal jste knížku o úspěchu. Prozradíte, jak na něj?
Jsou různé definice úspěchu. Oxfordský výkladový slovník říká, že to je dosažení naplánovaného cíle. S tím moc nesouhlasím, protože úspěch může být i neplánovaný, náhodný. Mám jinou definici – zařídit si život podle svých představ. Teď jde o to, jaké máte očekávání. Když se bavíme o podnikání, může jím být vydělání první miliardy. Ale co když se mi podaří získat jenom tři čtvrtě miliardy? Pak se mohu považovat za neúspěšného, i když ostatní to budou vidět jinak. Když si vyberu jiný cíl, že budu kupříkladu lidem zmírňovat utrpení a pomohu jim, mohu být úspěšný. Záleží tedy na tom, jaké si zvolíme měřítko. Úspěch je relativní. Pokud se někdo bude poměřovat s Kellnerem nebo Babišem, bude se cítit neúspěšně. Jestli však sníží očekávání, může docílit opaku. Není třeba být absolutně úspěšný, stačí být spokojený. Úspěch a spokojenost spolu souvisí.
Co by měl dělat podnikatel nebo manažer, aby nebyl neúspěšný?
Hodně přednáším a lidé se mě na to často ptají: Řekněte mi tři zásady začínajícího podnikatele nebo šest pravidel na to či ono. Nemám to rád, protože neexistuje jednotný mustr. Záleží na vašich povahových vlastnostech – extrovert je jiný než introvert, na věku – v pětadvaceti se na věci dívám jinak než v šedesátce, na pohlaví a spoustě dalších faktorů. Myslím, že rozhoduje frustrační odolnost, to je odolnost vůči zklamání, protože vždycky jsou s úspěchem spojeny i neúspěchy. Dokonce bych řekl, že většina věcí se nám nepovede a nás to nesmí stresovat, ničit. Hodně lidí to vzdá ze strachu z neúspěchu. Tato obava je vůbec jedním z hlavních motivů našeho snažení – nedostat ve škole pětku. Spousta lidí se proto ani nepokusí podnikat, něco prodávat. Pak musí být i sebedisciplína a houževnatost, to, čemu se říká silná vůle. Ale já na silnou vůli moc nedám. Vůle je jako sval, a když se kupříkladu rozhodnu nejíst a hubnout, vůle se časem unaví a jdu vybílit ledničku. Proto je lepší mluvit o koncentraci, jak se na zvolený úkol koncentrovat.
Vystupujete pod značkou nejznámější, tedy i nejúspěšnější, školitel. Na čem jste vybudoval úspěch vy?
Paradoxně na prodeji Revoluční angličtiny. Moje bývalá žena je génius na jazyky. Já se vždy zajímal o to, jak funguje lidský mozek, protože mám vrozený handicap, Tourettův syndrom, jehož projevem jsou zvukové a pohybové tiky. Dali jsme tyto znalosti dohromady a vznikla Revoluční angličtina. Ta se prodává od roku 2004 s obrovským úspěchem. O tři roky později jsem začal pravidelně školit, o rok později napsal knihu Úspěšná sebemanipulace, v roce 2009 vyšla Debordelizace hlavy. Najednou vznikla velká poptávka po mých školeních. Následovala největší motivační akce v Československu, a tak to šlo dál… Pak mě nějaký novinář označil za nejznámějšího školitele, tak jsem tu značku začal používat.
Ale co za tím vším stojí?
No obrovská dřina! Včera byla neděle a já pracoval. Hledání souvislostí, které nikdo jiný nevidí. Pracovitost. Někteří slibují svým žákům rychlé výsledky. Na ty já nevěřím, i když občas někdo vyletí vzhůru jak meteor, ale to je opravdu pouze náhoda, nebo pár let tvrdé dřiny, která se najednou projeví navenek.
Vaším posledním tématem je sebevědomí. Považujete ho za nutný předpoklad k úspěchu?
Je zajímavé, že úspěšní bývají často lidé bez sebevědomí. Ale sebevědomí se nedá měřit. Jde o uvědomění si nějakých vlastností, které mám, nebo nemám. Lidé je zaměňují za sebedůvěru, které se však měřit dá. Například jak si věřím při podnikání nebo při vaření, na stupnici od nuly do deseti, podobně jako pocity štěstí. V prvním případě sebedůvěru mám, v druhém ji mít nemusím. Pokud jde o metodu, vždy si vybírám jedno téma a tomu se usilovně rok věnuji. Předtím to byla posedlost úspěchem, pak štěstí a nyní sebedůvěra.
Tak jak to vlastně s tou sebedůvěrou je?
V kreativních oborech sebedůvěra a úspěch spolu vůbec nesouvisí. Jsou lidé, kteří se cítí psychicky na dně, vůbec si nevěří, přesto se jim podaří vytvořit velké dílo. Teprve dodatečně jim úspěch může sebedůvěru zvednout. Jiné je to u prodejců, tam je ta souvislost velmi patrná. Kdo si víc věří, lépe oslovuje zákazníky, nenechá se odradit. Pokud jste v přímém kontaktu se zákazníkem, bez sebedůvěry se neobejdete. Ale nesmíte to přehnat, stát se až příliš suverénním, arogantním.
Dospěl jste při svém bádání k unikátním objevům, ke zcela novým pohledům na věc?
Nevím, nemohu to sám posoudit. Těžko můžeme být u sebe objektivní. Pár lidí mi ale už řeklo, že jsem jim otevřel oči nebo je „nakopnul“. Snažím se o to.
Kdy se knihy a přednášky s novým tématem sebedůvěry a sebevědomí objeví?
Tento měsíc začínám (rozhovor jsme připravovali v prosinci – pozn. red.) na toto téma s otevřeným školením a během pár měsíců vydám o tom i knihu.
Můžete už poradit, co udělat pro vlastní sebedůvěru?
Snažit se o sebedůvěru může být chybné. To je stejné, jako když se primárně ženu za penězi nebo za štěstím, uniknou mi. V businessu vzniká sebedůvěra jako vedlejší produkt úspěchu. Vzniká, když jsme úspěšní v nějaké oblasti. Poznal jsem to sám na sobě. Nedokázal jsem oslovit spolužačku, aby šla se mnou na rande. Když jsem později začal vydávat knihy a přednášet, zvedla se mi sebedůvěra i v jiných oblastech. Dnes už by mi to nečinilo problém.
Pavel Kačer