Pavel Žatečka
Cech malířů, lakýrníků a tapetářů ČR z.s. má své kořeny v době Karla IV. A přes svůj vysoký věk se však má stále čile k světu. To chtěl veřejnosti předvést i výstavou, kterou nedávno uspořádal v Jindřišské věži v Praze. Nejen o výstavě a tradici, ale i směřování jednoho zajímavého řemesla, jsme si povídali s výkonným ředitelem této organizace Pavlem Žatečkou.
Proč jste instalovali v Praze Výstavu malířského řemesla?
Již delší dobu v našem Cechu zrála myšlenka udělat expozici pro nějaké muzeum o historii malířství. Protože jeho prvopočátky sahají až k roku 1348, trváme tedy 670 let. Letošní osmičkové výročí přímo vybízelo, abychom se také přidali. Organizátor Jan Zeman ml. chtěl představit řemeslo i jinou formou než jenom ukázkami svých prací. Na zakázku totiž maloval Jindřišskou věž, proto věděl, že tam má velmi zajímavé výstavní prostory. S tímto nápadem přišel na vedení Cechu. Zaujal všechny, a tak se zrodila zajímavá a svým způsobem neobvyklá výstava.
S jakým zájmem návštěvníků se setkaly vystavované exponáty, co táhlo nejvíc?
Kupodivu návštěvníci se zaujetím četli poměrně dlouhé texty s obrázky na informačních panelech. Jak nám říkali, především je oslovila dlouhá historie podaná zajímavou a čtivou formou. Samotné exponáty byly pro mnohé záhadou. Některé vzbuzovaly úsměv, některé vzpomínky, některé údiv. A samozřejmě největším tahákem byla „Máňa“. Tato klasická tlaková nádoba, kterou se dříve stříkaly velké plochy, byla doplněna kompresorem, aby malíři nemuseli namáhavě pumpovat.
Váš cech se chlubí dlouhou historií, která sahá až do časů Otce vlasti. Jak se od té doby proměňovala vaše profese?
Od pradávna malíři určovali kulturu bydlení. To, že si lidé zdobí své příbytky, zdobí je malbami, aby se v nich cítili dobře, stále trvá. Co se vyvíjí, jsou materiály a techniky. Nátěrové hmoty bývají dnes připraveny přímo k zpracování, tapety rovnou k nalepení, natírá se pouze stěna. Uplatňují se i další pomůcky pro urychlení práce, například malířský váleček. Materiály prošly obrovskými změnami co do trvanlivosti, omyvatelnosti, zpracovatelnosti, neobsahují tolik vody. Běžně proto můžeme malovat i v zimě. Stále však platí, že šikovné ruce a zkušenosti profesionálního malíře nenahradí žádná kniha ani video. Vždy totiž jde o ruční, navíc poměrně fyzicky namáhavou, práci. Malíři nechodí do fitness centra, cvičí celou pracovní dobu.
Daří se zvyšovat atraktivitu vašeho oboru?
Určitě ano. Dekoratér povrchů (malíř, malířka) patří dnes k velmi atraktivním povoláním, protože šikovný řemeslník v podstatě nahrazuje práci bytového architekta. Se zákazníkem řeší působení barev, jejich kombinace, doplnění o tapety či dekorativní stěrky. Stěrky jsou v současné době žádané a jejich realizace je leckdy umělecké dílo. Tapety se opět dostávají do módy, ale jejich správné nalepení není vůbec jednoduché. O učební obor malíř-lakýrník (dekoratér) je v současné době stále větší zájem a školy si již mohou i vybírat, koho přijmou. Chytrost a šikovnost jsou předpoklady pro úspěšného řemeslníka, který si vydělá pěkné peníze, a má přitom svobodné povolání.
A když se podíváte do budoucnosti, čím bude žít váš obor za deset, dvacet, třicet let, co mu zůstane a čím může překvapit?
Podíváme-li se nazpátek, můžeme nabýt dojmu, že se toho za dlouhá staletí moc nezměnilo. Stále jde o řemeslnou ruční práci, při níž bude vždy záležet na šikovnosti, zkušenostech, kreativitě řemeslníka. V průběhu let jen dochází ke změnám v oblibě různých barev, například teď jsou módní bílá, meruňková, šedá, a technologií, kdy se střídají tapety, válečky, hrubá malba, hladké sádrové stěrky, beton, dekorační stěrky… Překvapit nás mohou jedině výrobci nátěrových hmot.
připravil Pavel Kačer