Jirka Vládík
Měl před sebou velkou kariéru v klasickém korporátu. Byl úspěšným manažerem, létal po celém světě, přespával v pětihvězdičkových hotelích od San Franciska po Shanghai, potkával se s lidmi, kteří na schůzku létali vlastním tryskáčem. Jenže to bylo draze vykoupeno. Ne-končící stres, rozhodování o osudech druhých, neexistující volný čas. A tak si Jirka Vládík řekl dost! Před čtyřmi lety dal výpověď a pustil se do vlastního projektu. Založil společnost Snowball, která vyrábí přírodní limonády Bohemsca. Dnes “Limonádový Joe” vůbec nelituje, naopak je šťastný.
Postavit se na vlastní nohy a vzdát se zajištěného života top manažera, to chce odvahu. A zřejmě nejen tu?
Když jsem po škole nastoupil do svého prvního zaměstnání, myšlenkově byl český korporát stále v pionýrských časech. Co nebylo zakázáno, bylo dovoleno. Když jste makal, mohl jste jít rychle nahoru. Tehdy dosazovaní lidé z mateřských firem představovali manažerskou špičku a bavilo mě se od nich učit. Posledních deset let jsem pracoval pro Becherovku. Měl jsem touhu dělat pro domácí značku, i když už dávno nepatří do českých rukou. Byla to výzva, protože v tuzemsku prodeje stagnovaly, export byla jasná priorita. Nám se dařilo a já měl štěstí tuhle partu řídit a radovat se s nimi z úspěchu. Jenže to bylo vykoupeno ztrátou vol-ného času, nepředstavitelným stresem a stále více hlodajícím svědomím, zda jdu správnou cestou.
A nebyla správná?
Nebyla. Čím výše v hierarchii korporace se nacházíte, tím pravděpodobnější je, že budete narážet na lidi s nějakou psychopatologickou poruchou, nejčastěji s narcismem. U mě hrálo také roli, že jsem prodával alkohol. Vznikaly vnitřní pochybnosti, jestli obchodovat s pitím je opravdu správné. Zkrátka sešlo se více faktorů a nějak jsem vycítil, že život mi ukazuje, že tudy už cesta nevede. Jednoho dne jsem se vzbudil a řekl si, že přišel čas na zásadní změnu. Podal jsem výpověď a začal pomalu realizovat svůj dávný dětský sen. Zase mě věci začaly bavit. Pracoval jsem ještě víc než v korporaci, tvořit mě totiž neuvěřitelně baví. Více než rok jsem pořádně nespal a jediné, na co jsem myslel, byly receptury a design nových limonád. Ochutnával jsem a sháněl bylinky, extrakty, testoval kombinace, cestoval po stáčírnách, pot-kával nové lidi. Najednou se mi ale zhroutil osobní život. Přítelkyně se ze dne na den vypařila a já se takříkajíc rozsypal.
Tedy zas bylo něco špatně?
Přesně tak. Musel jsem se zastavit. Pochopit, kdo jsem a kam jdu. Postupně jsem zpomalil. Začal jsem meditovat a zajímat se o nějaký vyšší princip, o to co mě přesahuje. Je to vnitřní proces. Vyprávět by se dalo hodiny. Člověk je zvyklý vše ovládat a posuzovat mozkem. Já se to musel postupně začít odnaučovat. Daleko více pracuji s intuicí, pořád se učím jí naslouchat. Někdy jsou to až fascinující náhody, které zažívám. Začaly se dít „náhody“. Potkával jsem lidi, kteří pomohli s tímhle a tamtím. Věci se udály v ten správný čas…
Vraťme se však k podnikání. Je těžké stavět ho na zelené louce?
S podnikáním v oblasti limonád je spojená obrovská byrokratická zátěž. Náš stát nepodporuje malé české firmy, ať už přímo nebo nepřímo. Přitom ty nikdy do zahraničí neutečou. Pořád budou tady podnikat, zaměstnávat místní lidi, platit daně a případný zisk znovu investovat. Vidím tu obrovský dluh státu. A český trh je poměrně malý. V prodeji nealko nápojů vládne velmi tvrdá konkurence již zavedených zahraničních značek, které si občas i nevybíravým způsobem drží pozice. Najít volné místečko pro startup s poctivou přírodní českou limonádou není vůbec jednoduché. Lidé při výběru stále dají přednost nízké ceně před kvalitou a zdravě-jším složením potravin. Jsem ale optimista. Vznikají nová a nová bistra, kavárny, a tam už málokdy potkáte světoznámé značky. Stále více lidí přemýšlí nad tím, co konzumují a jaký to má dopad nejen na jejich zdraví, ale i na životní prostředí. A přesně pro tyhle zákazníky vyrábíme naše limči přírodní, bez konzervantů a s typickými domácími chutěmi. Navíc se postupně mění i preference majitelů podniků. Dávají šanci malým českým firmám. Chtějí se odlišit, nabídnout něco nového a doufám, že i lepšího. Zkrátka věřím že moje práce má smysl. Jsem v businessu každý den a dobře vidím, jak rychle se mění. To baví a dál motivuje.
Nevymyslel jste jen originální produkt, ale i jeho marketingovou podporu. Prozraďte o tom víc.
Dlouho jsem dělal propagaci Bohemsca limonád na koleni jen za pomoci svých přátel. Jenže to nestačilo a měl jsem v podstatě dvě možnosti: investovat nemalé peníze do profesionální agentury, nebo zkusit něco nového. Rozhodl jsem se dát šanci mladým lidem, proto jsem při-jal nabídku Vysoké školy kreativní komunikace. Kampaň na naše limonády se stala pilotním projektem studentů této školy. Výhody to má zcela zjevné. Snížili jsme náklady, avšak pře-devším se ukázalo, že studenti přicházejí s neotřelými nápady. A vytvářejí kampaň v podstatě sami pro sebe, protože právě mladí lidé jsou jednou z hlavních cílovek.
za odpovědi poděkoval Pavel Kačer