Tomáš Zima
Vzedmuté emoce, nejistota, protichůdné informace, někdy i panika. To vše ohraničené zásahy kvůli koronaviru poznamenalo každého z nás. Ale i nadšení udělat vše pro to, aby se v České republice situace zklidnila a zvládla. Vědecké týmy začaly usilovně pracovat na projektech, z nichž se zrodily nové výrobky, firmy změnily svůj program, aby trh zásobily tím nejpotřebnějším. Ženy se daly do šití roušek, studenti nasadili síly při zásobování důchodců nebo v pomoci zdravotníkům. Mnozí z nás propadli strachu z toho, co bude, zda neonemocní. Jiní se nenechali zlomit a začali ihned hledat východiska, přemýšlet oproti dřívějším dnům o stovky procent intenzivněji. Většině lidem, ať to jsou špičkoví dělníci, nebo výzkumníci, učitelky, nebo přední manažeři, jde o to, aby se naše země z krize dostala a život se začal vracet k normálu. Abychom získali jistoty, kterých si nyní možná budeme daleko více vážit než kdykoli dříve. Jak vidí souvislosti dnešních dnů v propojení k budoucnosti prof. Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy?
Jste jeden z předních českých manažerů, lékařem, společensky angažovanou osobností. V jakých souvislostech vnímáte koronavirus? Co kromě toho zlého přináší a k čemu nás vybídl?
Koronavirus nás ovlivňuje v mnoha oblastech, především zdravotní, společenské nebo ekonomické. Řada lidí onemocněla, někdo opravdu vážně, ale naštěstí u většiny byl zaznamenán jen velmi jemný průběh. V oblasti společenské pozorujeme narušení mezilidských vazeb a kontaktů. Dochází k osamocení, k nárůstu depresí. Zvyšují se závislosti v různých směrech, například žáků na počítačových hrách, a myslím, že statistiky ukážou i nárůst prodeje a spotřeby alkoholu. Též bohužel došlo i k navýšení případů domácího násilí. Pokud jde o ekonomickou sféru, je evidentní, že ta je výrazným způsobem paralyzována. Chod státu je utlumen, ekonomika je uspaná, došlo k značnému oslabení. Evidentní je to například v oblasti odvodů na zdravotní pojištění, což následně ovlivňuje poskytování kvalitní lékařské péče. Řada lidí dále dostává jen například dvě třetiny svého platu, roste nezaměstnanost. Vzrůstá strach a obavy z budoucna. Na druhou stranu nás může současná situace motivovat. Pro řadu lidí a firem může přinést nové pracovní příležitosti, mohou se otevřít dosud nepředstavitelné sektory ekonomiky.
Za poměrně krátkou dobu se prokázalo, kolik potenciálu je v našich lidech, vědcích, studentech, pedagogické obci, ve firmách. Doba koronavirová přinesla nespočet nových myšlenek, nápadů, projektů, originálních cest hledání. Není to, odhlédneme-li od negací, něco neuvěřitelně nádherného?
Zajisté máte pravdu. Lidé mají k sobě daleko blíž než před krizí, pomáhají si, šijí roušky, mladí vycházejí vstříc seniorům. Spolupráce probíhá na mnoha úrovních, stejně jako hledání nových cest, přístupů a možností. Například naši studenti-dobrovolníci na lékařských fakultách, pedagogické fakultě a dalších, pracují od prvního dne krize, spatříte je na všech možných pozicích. Patří jim za to naše poděkování. Vysoké školy zavedly velice rychle online výuku, takže adaptace na nové výzvy proběhla, myslím, dobře a bez vážných problémů. Přestože to pro všechny z nás byla úplně jiná a nová, nečekaná situace.
Jak s takovou energií pracovat dál?
Věřím, že tuto energii nepromarníme, že um českých lidí bude využíván i nadále z hlediska rozvoje naší společnosti. Musíme podporovat české zemědělství, svou soběstačnost, náš průmysl. Doufám, že vzdělanost a věda najednou dojde většího ocenění a uznání. Vždyť kde bychom byli bez vědy – náš boj s koronavirem by byl nelehký až nemožný. Myslím, že i širší veřejnost si uvědomila, jak je důležité mít vědce, kteří dokážou vymyslet, jak rychle vyrábět ochranné štíty na 3D tiskárně, či doktory-lékaře, kteří se zamyslí nad tím, jak pacienty léčit a zastavit šíření virů, atd.
Stále se diskutuje otázka zdraví a ekonomiky, jejich podmíněnosti. Dostat oba prvky do optimální roviny je asi nadlidský úkol stejně tak jako sjednotit náhled na věc epidemiologa a ekonoma. Co s tím?
Tyto věci nejsou v rozporu, protože jestli chceme mít zdravou společnost, musíme samozřejmě vytvářet zdroje a podmínky pro to, aby zdravotnictví bylo na špičkové úrovni. To však bez dostatečné ekonomické podpory není možné. Jsou to spojené nádoby.
Sváří se ve vás profese lékaře s profesí manažerskou? Co byste nyní rád udělal pro chod a poslání univerzity a co pro zdraví studentů a kantorů?
V rámci Univerzity Karlovy jsme okamžitě ustavili krizový štáb, který pravidelně zasedá a řeší fungování univerzity v tomto období. Stejně tak jsme neprodleně rozvinuli – ve spolupráci s fakultami a studenty – řadu dobrovolnických aktivit. Studenti i zaměstnanci, kteří mají zájem a jsou ochotni pomáhat, jsou vítáni, a pokud vím, této oblasti se velice daří. Má ohlas a smysl! Jen mladých mediků se do dobrovolnických aktivit na UK zapojilo několik tisíc. Osobně mě to naplňuje radostí. Samozřejmě myslíme na zdraví našich studentů a pedagogů. Zajistili jsme pro ně roušky, dezinfekce je k dispozici v univerzitních i fakultních budovách, rozvinuli jsme distanční (online) výuku. Na léto pak plánujeme nabídnout naše ubytovací kapacity na kolejích pro všechny ty, kteří chtějí strávit příjemnou dovolenou v tuzemsku.
Uvažujete o tom, že praxe letošního jara ovlivní i některé metody výuky, studia, zkoušek?
Kvůli aktuální situaci naše fakulty začaly učit distančně (tedy online). A to v řadě oborů na řadě fakult, především humanitních, může do budoucna znamenat změnu v dosavadní „zavedené a tradiční“ výuce. Jsou obory a fakulty, kde lze celkem jednoduše zrealizovat větší množství online výuky, na druhé straně existují obory, kde studenti musí získat praktické dovednosti třeba v laboratořích nebo při vyšetřování pacienta. A to prostě online nelze.
Myslíte si, že rozličné názory na potřebu vzdělanosti národa se trochu změní? Stejně tak jako na nutnost vyhledávání a podporu talentů, chytrých mozků, netradičních forem manažerské práce či podnikání?
Aktuální situace přinesla nové výzvy, řada lidí v sobě objevila nové věci. Otevřely se nové hranice v každém z nás, myslím. A určitě další doba ukáže to, co je potřebné a důležité, co je užitečné a praktické vědět a znát: tedy jaké znalosti je nutné ve studentech a dětech rozvíjet a podporovat. Věřím, že dojde k urychlení změn studijních programů a plánů na všech stupních škol. Nejen na těch vysokých.
Jaký nejzapeklitější problém jste jako rektor v březnu a dubnu řešil? A čím jste se inspiroval a prostřednictvím čeho hledal východiska?
Na počátku koronavirové situace bylo hlavním problémem zajistit dostatek ochranných prostředků a divil jsem se, že Česká republika a její vláda na tyto situace nebyly vůbec připraveny. Je to o to smutnější, když víme, že v minulosti byl náš stát textilní velmocí, a přesto jsme museli takové „banální“ věci – jakou rouška s prominutím je – dovážet ze vzdálené ciziny. A ještě za ni draze platit. Velice na mě zapůsobila solidarita lidí. S kolegy a přáteli jsme zavzpomínali na improvizace a záležitosti, které jsme prožívali v 80. a 90. letech minulého století. Prostě si musíte umět poradit a vymyslet náhradní způsob řešení. Třeba i zaimprovizovat, vyrobit to vlastními silami. Tady se ukázaly ony šikovné české ruce. Nemile mne ale překvapilo, jak rychle se šířily panika a strach. Jak rychle se šířily poplašné zprávy a hysterie. Jak je společnost snadno ovlivnitelná třeba přes sociální sítě. Jak se lidé báli něčeho, co sice přišlo, ale nebylo to zdaleka tak strašné a drtící jak se „říkalo a hlásilo“. Na druhou stranu musím říct, že sociální sítě, kterým někdy říkám antisociální, nabídly návod na to, jak ušít roušku apod.
Budeme si po dnešních zkušenostech více vážit svého zdraví, možností seberealizace, života jako takového?
Rozhodně. Věřím, že s touto zkušeností si budeme uvědomovat, co je to zdraví, a vážit si toho, že můžeme jít ven, jet na dovolenou, potkat se s přáteli, jít do hospody na večeři, uspořádat táborák na chatě pro sousedy, jít navštívit své rodiče a obejmout je. Snad nám ten pocit vydrží co nejdéle a nebudeme, jako lidi i jako národ, ztrácet čas a energii maličkostmi. Doufám, že řada lidí citelně přehodnotí i svůj vztah k tuzemskému zdravotnictví a uvědomí si, že jeho úroveň je srovnatelná s úrovní jiných vyspělých evropských zemí, a někdy i převyšující. Že si nedávné zvýšení platů zdravotní sestřičky i bratři, doktorky a doktoři zasloužili. A doufám, že si v neposlední řadě lidé srovnají své dosavadní priority a uvědomí si, co je skutečně důležité. Možná právě tato krize a celkové pozastavení společnosti přinese do budoucna řadu pozitivních věcí. Měli jsme čas přemýšlet a zastavit se. Jsem optimista. A věřím, že společně tuto situaci zvládneme, i když následující měsíce, a možná roky, nebudou úplně snadné.
za odpovědi poděkovala Eva Brixi