Vladimír Mikel
Tisková zpráva z 21. května 2021 oznámila významnou změnu v manažerských postech sítě ROSSMANN: „Jednatelem společnosti ROSSMANN ČR se od 1. 5. 2021 stal Karol Jakubek, který nově zastřešuje oddělení financí, HR, komunikaci, logistiku a revizi. Nahradil tak Vladimíra Mikela, který působil ve funkci jednatele od roku 2010 a nyní odchází do důchodu.“ Na první pohled jasné a jednoznačné sdělení. Pro ty, kteří
roky s Ing. Vladimírem Mikelem spolupracovali, však určitě tak trochu smutné loučení. Značka ROSSMANN v České republice byla synonymem jeho jména a naopak. Toto spojení mnohým kolegům nevymizí z paměti. Vladimír Mikel je totiž výjimečná osobnost:
Udělal jste velké životní rozhodnutí, odcházíte do důchodu. Proč vlastně? A není vám to líto?
Přemýšlel jsem o tom již delší dobu, nebylo to rychlé rozhodnutí. Když jsem začínal před třiceti lety svou manažerskou kariéru v AHOLDu, byl jsem z celého top managementu výrazně nejmladší a zároveň zřejmě nejambicióznější. Teď jsem naopak z vedení ROSSMANNu nejstarší, někteří kolegové jsou ve věku mých dětí. Člověk by měl vědět, kdy je správná doba odejít, a dát prostor mladším. Je to jako ve vrcholovém sportu. Když odejdete včas, máte ještě možnost předávat své zkušenosti mladým a nejste už vázán dosahováním plánovaných cílů. Takže vám práce přináší více radosti.
Asi jsou to okamžiky spojené s množstvím emocí, přemýšlení, váhání, přidávají
se vzpomínky, rekapitulace, vynořují se nové a nové otázky…
To víte, že jsem plný emocí. Není jednoduché po tolika letech odstřihnout pupeční šňůru a vydat se na další životní etapu, která bude úplně jiná. Ve vrcholných manažerských pozicích jste pod neustálým stresem a tlakem na výsledky. V této oblasti asi u mě dojde k největší změně. Budu si muset zvyknout na „klidnější život“. Moje paní mi celý život říkala, že si nedovede představit, že bych jednou dokázal žít bez práce. Z tohoto pohledu jsem ji tedy zřejmě svým rozhodnutím příjemně překvapil.
Většinu své profesní kariéry jste zasvětil vysokým manažerským pozicím, máte tedy spousty zkušeností, které by bylo škoda nechat ležet ladem. Nepřemýšlíte o další seberealizaci? Co třeba přednášet studentům o tom, jak to chodí v praxi?
Předávání zkušeností je přesně tou oblastí, které bych se do budoucna rád věnoval. Uvažuji o možnosti přednášet na vysoké škole. Myslím si, že mé znalosti, a zejména praktické zkušenosti mohou být pro mladé lidi přínosné. Už v průběhu své kariéry jsem se věnoval spolupráci s vysokoškolskými studenty, ať již formou stáží u mě ve firmě, nebo z pozice vedoucího jejich diplomových prací. Další oblastí, ve které bych se rád realizoval, je koučink. V dnešní dynamické době se řada skvělých mladých lidí dostává do vysokých manažerských pozic a není pro ně vždy snadné obstát v mnohdy velmi složitých situacích, do kterých se dostanou. Sám si vzpomínám na své manažerské začátky po sametové revoluci. V té době jsem také uvítal rady zkušenějších kolegů. A pak mám ještě jeden osobní cíl. Chci se věnovat studiu psychologie. Je to obor, který mě vždy lákal a na který jsem nikdy kvůli práci neměl čas. Takže si nyní konečně tento svůj sen splním.
Kolik let jste věnoval společnosti ROSSMANN? Když hodnotíte výsledky své práce, co vše se za tu dobu podařilo?
Ve společnosti ROSSMANN jsem letos už třináctý rok. Nastoupil jsem do vedení firmy v prosinci 2008 v době začínající finanční krize spolu s několika novými kolegy a dostali jsme od akcionářů jasné zadání – po 15 letech nepřetržitých ztrát posunout společnost do černých čísel. Výsledkem naší společné tvrdé práce bylo, že za jeden rok jsme firmu dostali z téměř stomiliónové ztráty do „černé nuly“ v roce 2009. Od té doby výsledky firmy trvale rostly a v současné době jsme velmi úspěšným a plně respektovaným hráčem na českém retailovém trhu.
Ví se o vás, že velmi dbáte na komunikaci s týmem a se zaměstnanci vůbec. Navedl vás k tomu příběh, který se váže k vašemu nástupu do této firmy. Připomenete ho?
Jak už jsem zmínil, je to už 13 let… Do naší společnosti jsem nastupoval 1. prosince 2008. Na ten den ráno jsem měl domluvenu schůzku se svým německým šéfem a personalistkou. Oba ale bohužel měli nějaké zpoždění. Já jsem byl tedy usazen na recepci a na stolku přede mnou ležely čerstvé Hospodářské noviny. Na jejich čelní straně svítil velký titulek: AHOLD a ROSSMANN odcházejí z českého retailového trhu. Vytřeštil jsem oči. Hned „dobrá zpráva“ na úvod. Recepční si všimla, co čtu, a tušila, jak se asi cítím. V té chvíli mi řekla milou větu: „Já vám připravím skvělé cappuccino, to vám určitě zlepší náladu.“ Měla pravdu. A ještě víc mi zlepšila náladu následná informace od našeho německého jednatele, že to celé je pouze výmysl novinářů, vyplývající z dosavadních výsledků ROSSMANNu na českém trhu. V návaznosti na tuto příhodu jsem pak zavedl tradici zvát k sobě na tzv. „ředitelské cappuccino“ nové pracovníky managementu, poněvadž jsem přesvědčený, že první pracovní den je pro každého nového zaměstnance nesmírně důležitý. A nejhorší je, pokud u něj vznikne pocit, že se mu nikdo z firmy řádně nevěnuje. Takže pozvání na kafe přímo k jednateli si určitě zapamatuje. Postupně si kolegové zvykli, že všechny důležité schůzky v mé kanceláři byly vždy spojeny s výborným cappuccinem. Zvykem bylo také, že pokud odcházel z firmy dlouholetý pracovník, vždy jsem ho na kávu pozval i v jeho poslední pracovní den.
Proto tvrdíte, že firma se pozná podle toho, jak člověka přijímá a jak se s ním loučí?
Jsem o tom hluboce přesvědčen. Ještě mnohem důležitější než počátek pracovního poměru je důstojné rozloučení se s dobrým pracovníkem, když z firmy odchází. I s ohledem na rostoucí vliv sociálních sítí je nesmírně důležité, zda odcházející spolupracovník bude ambasadorem firmy v pozitivním, nebo negativním slova smyslu.
Jste ekonom, ale ve vaší DNA je zároveň nesmírná empatie a pochopení, vidíte souvislosti, ctíte slušnost, mravnost i pomoc druhým. Jak se ve vaší povaze snoubí excel a vztahy?
Jednou o mě můj německý šéf řekl, že Vladimír je sice člověk čísel, ale lidé jsou pro něj mnohem důležitější. Myslím si, že mě vystihl. Bez vzájemné důvěry nemůže fungovat žádný vztah, ať osobní, tak pracovní. Pokud vám lidé věří, udělají pro vás první poslední, a dobré výsledky se následně vždy dostaví. Ale nesmíte je nikdy zklamat, což je na tom to nejobtížnější. Proto je nutné své lidi neustále motivovat a povzbuzovat, i když se sám někdy necítíte dobře a je složité to nedat na sobě znát.
V ROSSMANNu jste rozvinul strategii společenské odpovědnosti a udržitelnosti, úcty k člověku, hodnotám, o nichž se v poslední době mluví stále více. Proč jste chtěl jít zrovna tímto směrem?
Společenská odpovědnost je po mnoho let součástí firemní DNA obou našich akcionářů, jak německé firmy ROSSMANN, tak společnosti AS WATSON se sídlem v Hongkongu. Jak vždycky říkal náš zakladatel pan Dirk Rossmann, v drogerii nakupují především ženy, a ty jsou buď maminky, budoucí maminky, nebo už babičky. A pokud se v charitativní činnosti věnujete pomoci dětem, ať už vážně nemocným, handikepovaným, týraným, nebo opuštěným apod., každá ze zákaznic tuto vaši záslužnou aktivitu ráda podpoří, poněvadž se dokáže vžít do situace těchto dětí. Těmito aktivitami se snaží naše firma také odlišit od konkurence. Vždyť za posledních 12 let věnovala naše společnost na charitu přibližně 60 miliónů korun, což je v poměru k velikosti naší firmy nezanedbatelná částka. Zcela jistě pomohla zlepšit život stovkám dětí z různých koutů naší republiky. No a proč toto zaměření? Člověk, potažmo firma, by měl pomoci, když ví, že může.
Vaše prodejny mají zvláštní atmosféru. Odráží se v nich firemní kultura vstřícnosti, vlídnosti, zákazník tu nepociťuje stres, nervozitu, agresivní tlak marketingu. To je
dost ojedinělé…
Myslím si, že zákazníci se budou vracet pouze do těch prodejen, kde se budou během nákupu cítit příjemně. Proto se snažíme vytvořit jak našim zaměstnancům, tak zejména našim zákazníkům takové prostředí. V rámci našeho věrnostního programu se také snažíme vybudovat vzájemný dlouhodobý vztah s našimi zákazníky, přispět k tomu, aby se jejich život i s naší pomocí „stal krásnější“.
Je to i proto, že máte v managementu hodně žen, které právě firemní kulturu
dokážou hodně ovlivnit? Přece jen – v drogeriích a parfumeriích nakupují především ženy, porozumět tedy jejich potřebám dokážou dobře zase ony. Jaké jsou tedy vaše manažerky?
Celý život pracuji v obchodě a nedovedu si představit, kdo by měl lépe rozumět našim zákaznicím než ženy. Proto jsem se vždy snažil, aby v managementu byly ženy zastoupeny v co největším počtu. Naše manažerky jsou skvělé odbornice a zároveň velmi chápou potřeby a přání našich zákaznic.
Budete s managementem ROSSMANNu i nadále spolupracovat, třeba radou, názorem na věc? Nebo uděláte silnou čáru a dáte svým zkušenostem zcela jiný směr?
Zastávám názor, že pokud člověk z managementu odchází, měl by opravdu odejít. Samozřejmě máme s kolegy na sebe telefon a kdykoliv se mi ozvou, rád si s nimi popovídám. Ale obě strany už budou žít jiný život. Na druhou stranu vždy budu věrným zákazníkem prodejen ROSSMANN.
Nebojíte se volného času, který přijde?
S ohledem na své plány, na spoustu koníčků, které jsem kvůli práci celou dobu odkládal, tak se spíš bojím, jestli vlastně všechno stihnu. Chci manželce vynahradit čas, kterého jsem jí roky kvůli práci nevěnoval tolik, kolik by si zasloužila. Určitě hodláme cestovat. Je spousta krásných míst, které stojí za to navštívit. A je třeba to udělat v době, dokud je člověk ještě aktivní a cestovat může.
A nač se nejvíce těšíte v horizontu příštích měsíců?
Nejvíc se s manželkou těšíme na to, že se po dokončení vakcinace proti covidu vypravíme do Londýna za dcerou a konečně si budeme moci vzít do náruče tříměsíční vnučku Evičku, kterou doposud známe pouze z večerních videohovorů.
za odpovědi poděkovala Eva Brixi