Ladislav Vymazal
Doby, kdy jsem si užívala domácích zabijačkových hodů, už dávno minuly. Inu, časy se mění, ale navzdory tomu chuť na vepřové pochoutky zůstává. Rozhodla jsem se vyrábět domácí paštiky. První, zkušební várku jsem zvládla, bylo to doslova pár skleniček. Druhá proběhla za značné asistence portského, jehož jsem do směsi masa, jater a tuku přilévala opatrně, o to více jsem koštovala a zvažovala, jaký poměr bude tím správně delikátním.
Dopadlo to všeobecným veselím, trefila jsem ale nakonec vše, včetně soli a koření. To mne jaksepatří povzbudilo a já se letos na podzim rozhodla řezníkům fušovat do řemesla znova. Jenže ouha, elektrický robot to vzdal po první várce. Další, který byl v záloze, se k pořádné práci neměl. Nakonec k velké potupě celého procesu přišel ke slovu výkonný mixér, který sice dělal, co mohl, ale popravdě, mlýnek a příslušnou strukturu masa nenahradil. A tak se stalo, že jsem napsala Ježíškovi. A ten četl pozorně a nadělil mi bytelný mlýnek z litiny, přesně ten, který používala moje babička, vyhlášená kuchařka. Ostatně ho máme jako velké dědictví stále, jen ho používá můj bratr na Moravě, když se pustí do jitrnic nebo klobásek.
Zaslepena výdobytky techniky a rozvojem domácích pomocníků na všechno možné, netušila jsem, že se tyhle mlýnky věhlasné značky Porkert ještě vyrábějí, a že se dají úplně jednoduše v
kdejakém železářství koupit. Ježíšek byl chytřejší a znalý. A udělal mi opravdu radost. Otevřel vzpomínky, ve kterých jsem se vrátila k diskutabilním domácím pracem, kdy jsem byla jako vzdorovitá dcera a vnučka zasvěcována do vaření a pečení, ačkoli jsem měla myšlenky úplně jide, tedy v bunkru u rybníka, kdy jsem pronikala do alchymie babiččiny kuchyně a pomáhala vytvářet kouzla, která uložena v paměťových buňkách zůstanou navždy. Její sekaná z králíka a bůčku, kdy výpek doladila lžičkou rybízové marmelády, její karbanátky smažené na sádle, ty by dnes dokázaly konkurovat výsledkům snažení věhlasných šéfkuchařů zcela jistě. Byla v nich zašifrovaná její duše, její vztah k umění měnit suroviny v labužnické kousky i poselství dalším generacím. Čím jsem starší, tím více to dokážu ocenit. A těším se, až se svým novým mlýnkem spolehlivě a bez nadbytečného adrenalinu umelu první kousek masa. Nabyla jsem jistoty, že to půjde bez problémů i slz, neboť léty prověřená konstrukce, pořádný materiál i kvalita propojené s lidskou snahou dokázat nadpřirozené kousky půjdou mému snažení naproti.
A jak to se značkou, jež se stala průvodcem historie podnikání v Čechách, vlastně bylo a je? Na to jsem se zeptala výkonného ředitele firmy Hanhart Morkovice s.r.o., Ing. Ladislava Vymazala. Ta mlýnky nyní vyrábí:
Značka Porkert je stálicí na trhu. Čím to, že jsou tradiční mlýnky na maso v domácnostech i specializovaných provozech stále oblíbené, i když je k mání nepřeberné množství různých elektrických pomocníků?
Těch důvodů je více. Nicméně velmi často slýchám to, že elektrické mlýnky jsou relativně levné, ale nekvalitní – nemelou, rychle se pokazí motor, maso se při mletí zahřívá. Naše mlýnky jsou robustní, spolehlivé, jednoduché, takže vydrží dlouhou dobu, a to zákazníci oceňují.
Ti, kdo už něco pamatují, vzpomenou na chvilky v kuchyni své babičky, v minulém století byl váš mlýnek jasnou výbavou každé domácnosti… Kolik se jich vyrábělo kdysi a kolik dnes?
Ještě na začátku milénia se jich vyrobilo přes 300 000 ročně. Nyní je to zhruba 12 000 za rok. Odbytové množství je posledních deset let více méně konstantní.
Jsou mlýnky stále stejné, nebo prošly nějakou inovací?
Úplně stejné nejsou. Významnější změna nastala v typu povrchové úpravy. Stále jde o zdravotně nezávadný cín, nicméně dříve se na povrch mlýnku nanášel žárově, nyní galvanicky. Tím jsme mimo jiné dosáhli i toho, že nynější mlýnky jsou povrchově ošetřeny po celé ploše, kdežto dříve byly obráběné části mlýnku bez povrchové úpravy.
Kde všude je lze dnes koupit?
Určitě na našem e-shopu. Dále je nabízí celá řada dalších e-shopů a stovky kamenných prodejen.
A kdo o ně má stále největší zájem?
V zásadě máme dvě významné skupiny zákazníků, a to domácnosti a malé řezníky.
Vyrábíte však také příbory, nože i krájecí desky. Hodláte sortiment dále rozšiřovat?
Určitě ano. Výroba mlýnků Porkert byla do našeho závodu převedena v roce 2013. V roce 2019 jsme do sortimentu zařadili další produktové kategorie. Bohužel od té doby není situace na trhu optimální, nejdříve vlivem covidu a nyní z důvodu energeticko-inflační krize. Nicméně naším záměrem je do produktového portfolia přidávat další výrobky tak, aby naše vnitřní motto: „Meleme, krájíme, drtíme, řežeme = Porkert“ bylo nadále naplňováno.
Dočetla jsem se, že značka Porkert nabídla jako první v Evropě trhu také univerzální kuchyňský robot. Jak to tehdy bylo? Na jakém principu pracoval?
Byl to klasický robot, který odpovídal technickým možnostem své doby. Obecně pod značkou Porkert vznikla celá řada inovativních výrobků. Bohužel rodina Porkertů byla šlechtického původu, a to v poválečné době nebylo pro tehdejší režim vhodné, takže se různými úředními zásahy prováděla „degradace“ úspěšného podniku a tehdejší know-how se předávalo do státních podniků.
Osudové chvíle rozvoji firmy tolik nepřály, majitelé museli překonat požáry, znárodnění, posléze přišel restituční proces… A Porkert opět žije. Jaké emoce jsou s tím vším spojeny?
Svým způsobem jsem rád, že stále přetrvává jistá tradice – odkaz minulosti. Jinak máte pravdu, že sáhodlouhá historie značky Porkert je propletena strastiplnými osudy.
Špičková kvalita, certifikáty, až desetiletá záruka, možnost dokoupit si náhradní díly, to vše je odrazem obchodní etiky, která navazuje na prvorepublikové hodnoty zakladatele. Proklientský přístup, vstřícnost k zákazníkovi, citlivý marketing, staronová image, která zraje jako víno. Co všechno je potřeba k tomu, abyste se na konkurenční scéně udrželi?
Hlavně velké odhodlání a nezlomnost. Podnikání, respektive výrobní podnik, je prostředí, kde každý den řešíte velké množství problémů, což bývá vyčerpávající. Na druhé straně si vždycky říkám, že jsme to my sami a naše intuice, myšlenky a jejich realizace, v nichž máme naprostou svobodu, a díky nimž se můžeme zlepšovat.
A vy sám – vaříte rád? Používáte mlýnek na maso? Máte svůj nepřekonatelný recept třeba na sekanou nebo karbanátky?
Musím se přiznat, že kovářova kobyla chodí bosa. Ale rodiče mlýnek mají a sekaná od maminky, na kterou jsem dříve maso i mlel, je ta nejlepší!
za odpovědi poděkovala Eva Brixi