Rostliny jsou naši příbuzní

Jan Nedělník

Každé pole, každá zahrada, louka nebo les, i každičký příkop, remízek nebo mokřada jsou obklopeny spoustou tajemství. Pro ty, kteří přírodu tolik neznají, moc jí nerozumí, nebo nejsou naladěni na její notu, se tato až mystická kouzla a záhady mohou zdát něčím, co nemá hlavu ani patu, co nedává logiku přesto, že půda, vzduch, déšť, slunce jsou s rostlinnou říší propojeny víc než důvěrně. Stejně tak jako je na ní člověk závislý ve smyslu potravy jak pro sebe, tak pro hospodářsky užitečná zvířata. Jídlo, zkrátka, v regálech a mrazácích supermarketů neroste. Na druhé straně přibývá těch, kteří se přírodě snaží naslouchat, a nejen o víkendu při procházce parkem nebo ve chvílích, kdy na dveře jejich možností klepe syndrom vyhoření. Stále totiž platí, že příroda je mocná čarodějka. Naučíme-li se vnímat příležitosti, které dává, máme vyhráno. Zkusili jste třeba pozorovat krásu jediného stébla trávy ve váze? Nebo spanilý pohyb čmeláka? I o něm, ale především o zázracích, které se rodí v týmu zkušených šlechtitelů, si přečtete v rozhovoru s RNDr. Janem Nedělníkem, Ph.D., ředitelem Výzkumného ústavu pícninářského, spol. s r.o., a Zemědělského výzkumu, spol. s r.o.:

Rostlinami je člověk obklopen stále, každý den, ať žije na vesnici, nebo ve městě. Nabízejí nám toho hodně, aniž si to běžně uvědomujeme. Myslíte, že toho o nich více nevíme, než víme?
Rostliny jsou, trochu s nadsázkou, naši příbuzní. Příbuzenský vztah je založen v obdobném složení DNA pro živočišné i rostlinné druhy. A o příbuzných toho víme někdy dost, ale obvykle ne všechno. Osobně si myslím, že u rostlin je to tak půl na půl. O druzích, které má člověk pro svou potravu či pro různá technická využití, toho víme určitě hodně. O druzích, které rostou v pralesích či na jiných člověkem ještě ne úplně probádaných územích, těch znalostí máme méně. Dnes již umíme přečíst kompletní genetickou informaci rostlin a učíme se získané poznatky ještě více než dosud využívat ve šlechtění. Velkou nadějí, a zároveň rezervoárem donorů nových vlastností jsou proto plané původy rostlin z odlehlých oblastí. Ty budeme my, ale hlavně naši potomci, využívat stále více jako výchozí komponenty nových odrůd více přizpůsobených měnícím se podmínkám života na Zemi.
Už po několikáté se ve vašem areálu v Troubsku odehrál koncem května Den fascinace rostlinami. Co je jeho posláním?
Ukázat návštěvníkům fascinující svět rostlin. To, co o nich víme, ale upozornit i na to, co ještě nevíme a kam je třeba směřovat výzkum. Pro mě osobně je fascinující nejen svět rostlin, ale i to, že každoročně tato akce přitahuje zájem stovek účastníků. Letos bylo úžasné, že si cestu do Troubska našlo více než 700 žáků mateřských, základních i středních škol a také veřejnosti. Jsme vždycky potěšeni, pokud se akce dětem i dospělým líbí, a snad se můžeme pochlubit tím, že i letos přišla následně celá řada pochvalných e-mailů.
Představili jste tedy opět říši rostlinnou v jiných souvislostech, v takových, které většina lidí nezná. Třeba se týkaly větru a vody a jejich účinku na polích. Prezentovali jste některé pozoruhodné poznatky o těchto živlech?
Návštěvníci měli možnost si prakticky vyzkoušet, jak zásadní vliv na udržení vody v krajině má zelený pokryv. Tam, kde byla holá půda, odtékala s vodou i zemina, tam kde byl kompaktní kryt, tak byl vidět odtok jen čisté vody. Eroze jak větrná, tak vodní, je jedním z velkých problémů nejen českého zemědělství. Hledat technologie zabraňující erozi je jednou z velkých výzev pro výzkum, včetně toho, který provádíme u nás. Mělo by ubývat případů ulic zanesených po prudkých deštích splavenou půdou z polí. Je obtížné tomu zabránit, ale jde to. Návštěvníci se ale měli možnost také seznámit s rostlinami a jejich reakcemi na okolí. Rostliny podobně jako lidé mají „smysly“. Je prokázáno, že rostliny umí dobře zachytit, co se kolem nich děje, dokážou mezi sebou komunikovat. Rostliny nemají oči, ale přesto vnímají světlo pomocí receptorů v buňkách, nemají uši, ale přesto dokážou zachytit zvukové vlny, nemají nervovou soustavu, ale přesto dokážou vnímat tlak, teplo i chlad. Jsou to prostě naši příbuzní, jak jsem již naznačil.
Měli jste také čmeláčí reality show. Oč přesně šlo? Ostatně jste úspěšnými chovateli čmeláků a zjara si je u vás mohou koupit, objednat i běžní zahrádkáři dokonce s celým čmeláčím domkem… Děti si mohly čmeláka i pohladit. To se dá zařídit? Jak?
Největší kouzlo této části prohlídky ústavu je dle mého názoru v tom, že můžete „zaklepat“ a jít na návštěvu do čmeláčí domácnosti. V přírodě nemáme šanci podívat se na to, jak jsou nakladena vajíčka, jak se vyvíjí plod a líhnou mladí jedinci. Čtenáři určitě vědí, že žihadla u čmeláků mají pouze samičky. Samečka lze proto bez obav pohladit. Ale jen u nás v laboratoři. Je to díky zkušenému oku mých kolegyň, které rozeznají obě pohlaví. Není to v žádném případě trápení těchto krásných a užitečných tvorů. Nikdy to ale nezkoušejte bez odborného dozoru. Chraňme čmeláky v přírodě, bez nich a jejich práce by nebylo mnohých plodů.
A co dokáže tekutý dusík s květem jetele? I to jste názorně ukazovali…
Účelem této prezentace bylo předvést návštěvníkům, jak ultra nízké teploty, v tomto případě vyvolané tekutým dusíkem, mohou rychle změnit strukturu živých pletiv. Zmrzlý květ se stává křehkou nádherou. Ve šlechtitelské praxi se tyto metody tzv. kryoprezervace využívají třeba pro uchovávání pylu k jeho dalšímu využití v budoucnu. To, že lze takto uchovávat i živočišné rozmnožovací buňky, je také dobře známo.
Určitě byste rád naznačil, co vaše společnost právě zkoumá a co nabídne zemědělcům v nejbližších letech.
Kontinuálně pokračuje studium genetické diverzity našich zájmových druhů rostlin, ať už jsou to jeteloviny, či mnohé meziplodiny. Máme rozvinutý genetický výzkum, umíme číst genetickou informaci pomocí bioinformatických nástrojů a hledat v této informaci značky, které uvozují důležité vlastnosti rostlin. Například rezistenci vůči škodlivým organizmům. Snažíme se rozvíjet již zmíněné protierozní technologie, hledáme možnosti, jak zlepšit půdní strukturu, a umožnit tak krajině zadržet více vody. Snažíme se představovat i nové bioekonomické nástroje pro efektivnější využití biomasy produkované v zemědělství.
Dají se dnes zvýšit výnosy některých plodin bez chemických hnojiv? A není to dražší?
Každý zahrádkář i zemědělec si musí uvědomit, a zároveň respektovat, existenci zákona o zachování hmoty. Omlouvám se čtenářům za toto poučování, ale nelze vypěstovat kvalitní rostliny bez vyvážené výživy. Na zahrádku či pole vždy musíme minimálně vrátit to, co rostliny v průběhu vegetace z půdy odeberou. Všichni známe výhody aplikace organických hnojiv typu chlévská mrva. Ale tím, že jsme v České republice dopustili výrazné snížení stavu hospodářských zvířat, tak jsme ale zároveň eliminovali zdroje kvalitního hnojiva. Teď se však pouštíme na půdu politických debat, a to nechci. Pokud bych se vrátil k základní otázce, tak lze za určitých předpokladů částečně nahradit umělá hnojiva hnojivy organickými, ale musíme mít jejich zdroj.
Pěstovat větší mrkve, ředkvičky, jahody? V skrytu duše se každý raduje, když na záhonu vidí něco pořádného, stejně tak na pultech prodejny. Raději si koupí větší kedlubnu než tu malou. Ale vzato do důsledků – chtěli by to spotřebitelé jako standard? Neobávali by se o kvalitu, dostatek vitamínů a minerálů, nadbytku škodlivin?
Myslím si, že není přímá úměra mezi velikostí a třeba, jak jste uvedla, škodlivinami. Tady si dovolím mimo jiné konstatovat, že u produktů českého zemědělství jsou dlouhodobě záchyty rezidují pesticidů či antinutričních látek typu mykotoxinů v zanedbatelném procentu. Troufám si tvrdit, že české produkty jsou vysoce kvalitní a není třeba se jejich konzumace obávat. A opět bychom mohli vést debatu o ceně produktů tuzemských a dovážených, o obchodních politikách jednotlivých účastníků hodnotového řetězce a tak podobně. Jestli bude větší kedlubna, to závisí jednak na šlechtiteli, jaké dá odrůdě do vínku vlastnosti, ale potom také na úrovni výživy a kvalitě pěstování. Cílem pěstitele by mělo být udržitelnými postupy vyprodukovat kvalitní konečný produkt.
VUPT se také podílel na projektu, který vyústil například v 15 světově unikátních užitných vzorů. Jeden z nich se týkal vyšší kvality plodů třešní. Ty se budou pěstovat v České republice, nebo i v jiných zemích?
Děkujeme za pochvalu. Výsledků tohoto projektu si velmi vážím. A chci i touto cestou kolegům poděkovat za skvělou spolupráci. Zmíněné třešně budou pěstovány jak u nás doma, tak se jedná o prodeji licencí. Takže tento typicky čes­ký ovocný druh bude v nových odrůdách vypovídat o šikovnosti českých šlechtitelů i v zahraničí.
Jiný užitný vzor se vztahuje k ječmeni. Jde jen o ječmen pro sladovnictví, nebo i ten, který se používá v české kuchyni třeba jako kroupy nebo vločky?
Primárně jde o znaky, které jsou významné pro sladovnickou kvalitu ječmene. Ječmen jako tradiční surovina pro výrobu českého piva i jako významná exportní surovina si tuto pozornost zaslouží. Byly dosaženy ale i poznatky, které budou využity při šlechtění odrůd pro jiné než sladařské účely. Je to třeba ječmen jarní s kombinací zlepšených nutričních parametrů pro lidskou výživu – zvýšený obsah beta-glukanů, snížený obsah kyseliny fytové v zrnu.
O čem sní člověk vašeho formátu? O vyšlechtění rostlin, které by se daly užívat namísto klasických léků a bez vedlejších účinků? Třeba něco zeleného na výrazné snížení krevního tlaku, speciální meduňka na usínání, okurka k odvádění nadbytečných tuků v krvi? Nebo rajské jablko, které by prospělo plodnosti lidstva?
Příroda obecně je určitě zdrojem celé řady substancí, které jsou využitelné pro zlepšení zdraví lidí. Vracíme se vlastně obloukem k první otázce. Tady nás čeká spousta nových výzev exaktně popsat a potom smysluplně využít zelenou lékárnu. Při analýzách rostlin­ných pletiv narazíte na celou řadu zajímavých látek a vždy je jen otázkou, jak je extrahovat a využít. Benefity plynoucí z rostlin jsou zřejmé a mohou být výraznými doplňky klasické léčby. Dle mého skromného názoru ji ale nikdy plně nenahradí.
A abych odpověděl na první část otázky, tak mým největším profesním přáním je dosahovat stále hlubšího poznání rostlinné říše a jednotlivých druhů a připravovat nové odrůdy, které nasytí stále rychleji narůstající lidskou populaci a zároveň mne naplňuje hledat udržitelnější způsoby pěstování. A ještě jedno přání. Člověk jako jediný druh na Zemi má schopnost komunikovat slovem. Využívejme prosím tento dar.
otázky připravila Eva Brixi