Fakt, že se na dráhu podnikání dává poslední dobou stále hojnější počet žen, stejně jako jich najdeme víc a víc v manažerských pozicích, Petra Zháňala, výkonného ředitele společnosti van Gansewinkel, neudivuje. Považuje tento jev za vývojovou křivku, která se dala očekávat a která letí strmě vzhůru. Ženám se otevřel obrovský prostor pro seberealizaci, a to, co bývalo v minulém století ještě tabu, je dnes dovoleno, ba co víc, je žádáno. Je to zrcadlo, v němž se věrně odráží celospolečenská potřeba. I business získává vhodným mixem ženského a mužského přístupu nové podněty, a to je více než vítané. V ženách se probudila přemíra věky střádané energie, která nabízí také ekonomice značný potenciál. Žena v businessu je inspirací, protipólem praktik, které zavedli muži. Možná se i zřetelněji usmívá. Její kancelář je vybavena milými detaily, které nastolují pohodu. A jak Petr Zháňal vnímá ženský element? Možná budete překvapeni:
Když mapujete své kariérní začátky, mluvíte často o jedné ženě, vlastně vaší šéfové. Jak vás to ovlivnilo?
Hodně. To mi věřte. Na tu fantastickou osobnost se nedá zapomenout. Nevím, jestli to je tím, že jsem svou profesní dráhu zahájil ve dvaceti v Kanadě, a ještě k tomu u velké světové značky. Možná jsem byl tehdy i hodně vnímavý a učenlivý, i když podstatou věčný rebel a vzbouřenec. Jako mnozí mladí, šel jsem proti všem a proti všemu, a podvědomě jsem si přál, aby to jiní vzali v potaz. I moje šéfová. Viděla to jinak, byla starší. Moje první nadřízená, to byla tak trochu i moje škola života. Ta žena byla Egypťanka a vděčím jí za mnohé. Ona mi otevřela oči, naučila mne, co to znamená pracovat v nadnárodní korporaci, trochu mne zkrotila a mně došly určité souvislosti. Celkem brzy jsem si uvědomil, co znamená kopat za firmu takového jména jako IBM. Jaká je to zodpovědnost, ale i příležitost něco dokázat, být užitečný, získat dobré kolegy a přátele.
Takže vám nevadí ženy v businessu? Je jich tam málo, nebo příliš?
To je divná otázka, proč by mi měly vadit? Pro mne je podstatné, co člověk umí, jaké má cíle, jaký charakter, jak vychází s ostatními. Je mi jedno, jestli ve firmě jednám s ženou, nebo mužem. Ke všem lidem přistupuji stejně, každému rád vyjdu vstříc, pokud je to možné. Ke každému se snažím být slušný, totéž vyžaduji od ostatních. Ve firmách, které spadají pod značku van Gansewinkel, moc žen nenajdete, odpadové hospodářství je přece jen více pro chlapy, ženám zas tak nevoní, ani nemůže, s nadsázkou řečeno. Ale i v mém nejužším týmu mám ženy a vážím si jich. Je na ně spolehnutí, a to je velmi podstatné. Ženy ve firmě, kterou řídím, jsou navíc velmi pracovité a svědomité, a to je pro mne úžasné zázemí. Ubírá to starostí.
Celospolečensky se postavení žen hodně v posledních letech změnilo. Naše doba se označuje za století žen a století emocí…
Asi to tak má být. Ženy dnes mají prostor k seberealizaci, o kterém se jim před sto lety ani nesnilo. Co byla žena dřív? Kuchařka, švadlenka, hospodyně? Moc příležitostí na výběr neměla. Dnes najdete ženy v politice, řídí státy, zakládají nadnárodní korporace. A pořád ještě k tomu všemu jsou matkami a babičkami. I když to je asi ten největší problém. Zvládnout všechno. Rodinu i pracovní povinnosti.
Jak to skloubit? Měl byste nějaký návrh?
Na to ještě nikdo nepřišel. Asi to musí rozřešit každá žena sama. Štěstím žen je mateřství. To zároveň přináší řadu překážek v jejich pracovním postupu. Ale nemyslete si, muži mají podobné dilema. Jak to udělat, aby byl muž nejen finanční oporou, ale i správným otcem? Také on hledá čas na děti a má ho ukrutně málo. V manažerských pozicích je to velký problém. Dnešní svět je skoro už jen o stresu, čase a nestíhání. Válcuje nás to přesto, že používáme mobily, počítače a auta jsou rychlejší. Najeli jsme na nějaký divný rytmus. Technika a technologie nám pomáhají, ale snést se s nimi a být in vyžaduje neuvěřitelné množství člověčí pozornosti. Čas nám to nešetří, ale bere. Děti jsou najednou velké, vy zjistíte, že ani nevíte, jak dokončily školu, jestli bývaly často samy a jestli si nepřály být ze všeho nejvíce s vámi, s mámou a tátou. Ptáte se, jestli jste jim dali to nejdůležitější, sami sebe, svoji blízkost lásku, oporu. Když jim chybíte, mívají to v životě složitější.
Děti chtějí, tedy i potřebují, mít matku, ale i otce, vedle sebe. Potřebují cítit jistotu, oporu, teprve pak z nich mohou vyrůst silní následníci. Otázka rodičovství a kariéry v poslední době netrápí jen ženy-matky. Toto téma vnímám i já velmi ostře, sám sebe se ptám, jak být dobrým otcem, kde vzít čas na své tři děti, aby mi pak někdy neřekly: podívej, doma jsi moc nebyl, ani tě vlastně neznáme, tak co chceš… Co z toho, když vyděláte peníze, zajistíte jim bydlení, auto, pokud jim nedáte svůj čas, svoji přítomnost?
Jako otec to prožívám velmi ostře, pro podnikající ženy nebo ženy ve špičkových manažerských postech to musí být hodně vyčerpávající. Ale jak žít harmonicky doma i v práci, to nevím. Ale všechno v životě má nějakou cenu, i kariéra. Často je tvrdě vykoupena.
Ženy podnikatelky a manažerky jsou dnes fenomén se stále s větším respektem. Co na to říkáte?
Mně to nevadí. Já mám chytré ženy rád. A vůbec se nedivím, že si chtějí užít možností, které před lety patřily jen mužům, že chtějí ukázat, co umí a jak jsou šikovné. I když dokáži pochopit i to, že průzračný mozek a intelekt může být někdy pro slabé povahy zastrašující. V nejužším managementu naší firmy mám dvě ženy ze šesti členů týmu, to je tedy hned třicetiprocentní zastoupení. To, myslím, není špatné. Společenský prostor, který dnes ženy získaly, je jako progresivní technologie. Obě, ženy i technologie, jdou svižně kupředu. A mně se to líbí. Vezměte si jen, kolik žen s jakým ohlasem je v politice počínaje Německem a konče Velkou Británií. Kolik žen zakládá firmy, kolik žen je starostek, kolik žen je ve vědě či umění.
Nezdá se vám, že jsou dnes ženy šéfové nějak víc ustarané než před pár lety?
Takové úvahy nemají opodstatnění. V 60. letech ti zkušenější říkali, že se svět zase někam řítí. V 70. letech to další generace opakovala. Vždy se však tvořila skupina těch, kteří zkušenostmi dospěli k tvrzení, jak to dříve bylo fantastické. A tak to pokračuje. To, co dnes prožíváme, pro nás budou za pár let staré dobré časy. Potíž je v tom, že se na nás neřízeně hrnou informace z možných i nemožných zdrojů, a ten, kdo není na facebooku, jako by neexistoval. Musíme prostě stihnout všechno. Možná tím jsme všichni, nejen ženy, více vyčerpaní, vystresovaní, protože si s tím návalem dat nevíme rady.
Hodně mužů se chytrých žen obává. Proč?
To nevím. Bát se chytrého člověka může jen blbec. Šikovné a chytré ženy patří do týmu stejně tak jako staří a mladí, zkušení i méně zkušení, a pokud lidi správně motivujete, dokáží neskutečné věci. A pak – osobnost do tabulek nevměstnáte.
Je vhodné přijít s kyticí na obchodní jednání?
Nedělám to. Nechci působit jako arbitr bontonu, nejsem si jistý, jestli se to hodí, nebo nehodí. V určitém slova smyslu jsem ze staré školy. Stejně tak mi není příjemné, když za mnou přijde někdo něco dojednávat a přinese láhev.
Naučil jste se od žen něčemu?
Hodně. Celý život se od nich učím. Za svou kariéru jsem potkal spousty zajímavých žen. I v oborech, které patří mužskému světu. Je jich moc, které mne ovlivnily, proto je nebudu jmenovat. Jednu však přece jen vzpomenu: je to moje babička. Neměla školy, ale byla to nejlepší ekonomka, jakou jsem kdy poznal. Vychovala za války, kdy lidstvo strádalo, dvě děti, uměla je vždy nasytit i obléct. Jak to dokázala, když nic nebylo, jsem dodnes nepochopil.
Pracovní komunikace mezi ženou a mužem je stejně jako v osobním životě o chemii. Buď si s tím člověkem sednete, nebo ne. Buď se naučíte si vycházet vstříc, nebo to zabalíte. To je celkem jednoduché. Nevěřím ani na to, že někdo tvrdí, jak to ženy mají díky odlišnostem od mužů v businessu snazší. Chvilkami možná ano, ale jsou to krátkozraká vítězství. Takže – od žen se učím. Rád.
ptala se Eva Brixi