Co očekávat od dnešních schodišť a jak se vyvarovat jejich chybnému výběru? Pro odpovědi jsme oslovili pana Petra Paksiho, výkonného ředitele společnosti J.A.P. spol. s r.o., která je českým výrobcem schodišť, segmentu, který dnes nabízí mnohem více než před pár lety.
Úvodem otázka ke správné terminologii. Prý je rozdíl mezi schody a schodištěm…
Ptáte se správně! Laikovi to může připadat jako slovíčkaření, ale rozdíl mezi těmito pojmy opravdu je. Schodiště je klasické tzv. velké interiérové, ale pod pojmem schody se v přesném označení ukrývají stahovací schody, třeba do půdních prostor, tedy takové, které jsou po většinu času schované ve stropě, a stahujeme je pouze pro případ použití.
Už v tom máme jasno, proto pojďme na ta klasická schodiště. Dnes a dříve. Proměnila se nějak jejich úloha v interiéru?
Myslím, že funkce schodiště zůstává stále stejná. V první řadě propojuje jednotlivá podlaží domu. Často to bývá centrální dominantní prvek celého interiéru, živý prostor, kterým proudí členové domácnosti sem a tam. Nesmíme opomenout ani jejich design. Schodiště většinou zabírá velkou část prostoru, a jeho podoba tak ovlivňuje vzhled celého interiéru. Vhodně vybrané schodiště pomůže celý interiér pozdvihnout, ale to špatně vybrané naopak může ublížit.
Jaká jsou tedy pravidla nebo omezení při výběru schodišť?
Především je potřeba si uvědomit, jak velký prostor pro schodiště v interiéru můžeme vyhradit a také, jak často jej budeme využívat. Pokud bude schodiště sloužit pouze ke vstupu do pokoje pro hosty, přičemž návštěva k vám jezdí dvakrát do roka, nemá smysl volit metr a půl široké schodiště a naopak, budete-li se mezi patry přesouvat několikrát denní, tak volba úzkého točitého schodiště také nebude to pravé.
Představte nám základní typy schodišť…
Na toto se lze podívat z několika úhlů pohledu. Schodiště můžeme rozlišovat podle použitého materiálu nebo podle tvaru celého schodiště, ale třeba také podle typu uchycení. V případě typu uchycení máme čtyři základní typy. Do menších prostor je vhodné schodiště točité, které obrůstá středový sloup ukotvený v podlaze. Tento typ je častou volbou do moderních loftových bytů, podpoří funkcionalistický vzhled celého interiéru. Velmi variabilní je pak schodiště segmentové, z jehož dílců – segmentů – lze složit tvar schodiště, jaký vyžaduje daný prostor, nejčastější je varianta do „L“ či do „U“. Jednotlivé dílce se propojují v páteřním podpůrném pásu schodiště, který se vine jeho středem. Oproti tomu třetí typ – bočnicové schodiště – je kotveno do nosné boční zdi. Tato varianta je velmi vzdušná a elegantní. Velmi rozevláté, a jakoby poletující v prostoru, je čtvrtý typ, a to schodiště třmenové. Každý stupeň je kotven přímo do zdi, absence jakýchkoliv konstrukcí velmi odlehčuje celý prostor. Tato varianta je velice často volena architekty, protože přesně naplňuje jejich představy o schodišti plující prostorem. Při použití skla či průhledných plastů schodiště doslova zmizí, a přitom designově upoutá.
A jsme u materiálových trendů… Co je dnes u schodišť tzv. IN?
Z mého pohledu jdou dnes trendy dvěma základními směry. První jsou již zmiňované totálně subtilní a odlehčené varianty, tzv. neviditelných schodišť. U nich je dominantním materiálem sklo, které se uplatňuje jak na vlastní nášlapy schodů, tak jako výplň zábradlí. Většinou bývá doplněno kovem, nejčastěji nerezí. Vůči sklu dnes nejde pouze o klasické čiré sklo, které má bezesporu své přednosti, jako je propustnost světla a schopnost být takřka neviditelné v prostoru. Ale své uplatnění nachází i celá řada skel od tónovaných, přes pískovaná a lakovaná až po Grafosklo, do kterého laminujeme libovolné dekory. Navíc sklo je stále častěji voleno i u tradičních dřevěných schodišť jako jejich zábradlí. Díky němu totiž i rustikálně laděné schodiště získává moderní nádech. Tím druhým směrem jsou naopak masivní betonová schodiště, která ale nejsou nijak obkládána krycím materiály a zůstává u nich přiznaná právě surová hmota betonu. Mnohdy jsou jasně patrné obtisky šalovacích desek. A i u těchto betonových schodišť často nacházíme skleněné nebo nerezové zábradlí. Jednoduše tu velkou hmotu architekti někde odlehčí.
A co když už doma mám staré betonové schodiště obložené keramickými obklady? Máte nějakou radu na jeho modernizaci?
Rozhodně jej není třeba hned bourat! Mnohdy postačí nový obklad, a hlavně výměna zábradlí. Dnes existují tzv. stavebnicové typy zábradlí, jejich sloupky jsou kulaté, ploché i hranaté, materiál nerez, a k nim lze vybírat z různých druhů výplní – lanka, nerezové pruty i sklo. Pokud otevřete boční otevřenou stranu schodiště subtilním zábradlím, můžete i ze schodiště z minulého století vykouzlit trendovou záležitost.
Pojďme se vrátit k samotné výrobě schodišť. Kdy je vhodné během stavby nebo rekonstrukce začít schodiště řešit?
V této souvislosti bych rád upozornil na jeden důležitý fakt, který si laici často neuvědomují, ale který je často stojí velké finance. Schodiště je potřeba vyrábět až dle skutečného prostoru, kde má stát, a nikoliv pouze podle projektové dokumentace! Stavba často přináší různé úpravy, které ale mohou být pro schodiště zcela zásadní a pak již nelze na míru vyrobený produkt do interiéru zabudovat. Proto všem doporučuji, pozvěte si zaměřovací techniky, až do prostoru, kde bude schodiště umístěno, aby zaměření ukázalo všechny anomálie oproti plánům.
Máte ještě nějaká další doporučení, co u výběru schodiště neopomenout nebo na co se zaměřit?
Určitě je potřeba nepodceňovat bezpečnostní prvky, které se pojí ke každému schodišti. Dobře zvolené zábradlí správné výšky a s vhodnou výplní ušetří mnoho starostí zejména rodičům malých dětí. Tady doporučuji takovou výplň, po které nemohou děti šplhat, tedy svislé pruty či lanka, s malou vzdáleností od sebe, aby se naopak zabránilo průlezu mezi jednotlivými pruty. Také výplň z kaleného skla znemožní propadnutí malého obyvatele domu. Stále častěji dodáváme ke schodištím také ochrannou branku, která uzavře horní část schodiště, a zamezí tak nechtěným pádům. Vždy ji vyrábíme v designu zábradlí daného schodiště, takže nijak nenarušuje vzhled a její funkce je nezastupitelná. Jak pro děti, tak starší osoby.
Za odpovědi poděkoval Pavel Kačer