Stanislav Pantůček
Flexibilita, vysoká profesionalita, ochota, snaha pomoci. Tak se dají zjednodušeně popsat aktivity nejedné české firmy, české značky, českého kapitálu, českých vědců, studentů, zdravotníků, umělců a mnohých dalších. Umění spolehnout se na sebe, umění improvizovat pro dobro věci. Umění nasadit manažerské zkušenosti a dovednosti v kontextu s pochopením krátkodobého společenského cíle. Udělat možné i nemožné. Zkusit to. A zvítězit. Tak nějak bych popsala změnu ve výrobním programu společnosti EVONA a.s. Ze dne na den zde začali šít roušky, klasický výrobní program zastavili. Proč se rozhodli k tak radikálnímu kroku, o tom vypovídají následující řádky rozhovoru s ředitelem Ing. Stanislavem Pantůčkem:
EVONA je ikonou textilního oboru u nás, mnohé ženy ji znají především jako výrobce punčochových kalhot, podkolenek, pyžam, triček… Jaký program je stěžejní?
Už nějakou dobu se ubíráme cestou větší nabídky dámských oděvů, jako jsou šaty, halenky, legíny a tuniky. Ještě před deseti lety tvořilo 80 % naší výroby punčochové zboží. Pro mužské oko tak oblíbené sukně doplněné o punčochové kalhoty se každým rokem vytrácejí z ulic a kanceláří. To se projevuje i na poklesu prodeje punčochového zboží. Proto jsme operativně přesunuli své výrobní kapacity z punčochového zboží na dámské, pánské a dětské oděvy. Ale punčochové kalhoty, stejně jako pyžama a spodní prádlo v naší nabídce stále zůstávají. A nadále ji rozšiřujeme. V loňském roce jsme například prodali i milion párů klasických a kotníkových ponožek. Bez širší nabídky totiž není možný další růst tržeb.
Doslova ze dne na den jste však zastavili klasickou produkci a dali jste se do šití roušek. Proč v tak masivním měřítku? A bylo to rozhodnutí spíše emotivní, anebo podložené racionálním ekonomickým výpočtem?
Na počátku naší aktivity nás všechny dojala iniciativa maminek a babiček, které začaly šít roušky nejen pro sebe, ale i pro své přátelé, do nemocnic, domovů důchodců apod. Hlavní inspirací pak pro nás byly naše švadleny, které si doma tvořily doslova umělecká díla. Vznikla prvotní myšlenka pomoci našim spoluobčanům a vybavit je rouškami, když se o ně nepostaral stát. Pak už byl jen kousek k rozhodnutí vyrobit 23 000 roušek jako dar pro město Chrudim. Díky tomuto daru se na nás začaly obracet další a další 
zákazníci. Získali jsme tak zakázky na dalších 200 000 roušek. A právě ty nám pomáhají přežít složité období. Při vyprávění mi to zpětně připadá trochu jako pohádka, jak jsme byli odměněni zakázkami za dar, který byl na počátku našeho příběhu šití roušek. Ale i ta odměna byla vykoupena obrovským množství práce a obrovským stresem: snažili jsme se uspokojit maximum zákazníků v co nejkratším čase.
Jak dlouho trvalo, než jste se roušky šít naučili? A šijí roušky švadlenky, nebo je vytváří robot?
Nebyl čas se něco učit. Jeden den jsme se rozhodli a druhý den zahájili výrobu. Postupně jsme ladili střih, aby byly roušky pro zákazníky pohodlné. Střihem společně se správně zvoleným, tj. příjemně měkkým materiálem, se nám podařilo vytvořit výrobek, který se stal velmi žádaný. Navíc jsme nabídli další přidanou hodnotu, a to je proces sterilizace pařením při vysoké teplotě a tlaku, a to těsně před balením. Od nás tedy zákazník získává roušku, kterou může ihned po rozbalení použít, a to bez obav, že by rouška obsahovala nějaké viry a bakterie. A když jste zmínila robot, tak musím přiznat, že většina švadlen dokáže jako robot skutečně pracovat, tj. bez chyb a ve výkonu, za který sklízí můj obrovský obdiv.
Budou roušky již trvalou součástí vašeho sortimentu?
Pevně doufáme, že brzy skončí mimořádná opatření vlády, náš život se vrátí k normálu a budeme moci roušky odložit. Pravdou však je, že spolupracujeme na vývoji speciálních roušek pro zdravotnické účely. A ty se možná stanou nedílnou součástí naší produkce. Ale to bych předbíhal a až následující týdny ukážou životaschopnost připravovaného projektu.
Mají zaměstnanci nárok na určitý počet kusů roušek zdarma? Třeba k testování, připomínkám, úpravě střihu?
První, koho jsme vybavili ochrannými prostředky, byli naši zaměstnanci. To pro nás bylo klíčové. Nechtěli jsme ohrozit zdraví jich samotných ani jejich rodinných příslušníků. Navíc jsme si nemohli dovolit karanténovou odstávku v době, kdy na nás byli závislé desítky zoufalých zákazníků. Ale několik zaměstnanců jsme z důvodu prevence nechali raději doma, naštěstí zbytečně, a dnes víme, že jsou všichni zdraví.
Komu roušky dodáváte především?
Paleta našich zákazníků je skutečně široká – obchodní řetězce, městské a obecní úřady, školy, například i Karlova univerzita, Česká televize, Česká obchodní inspekce, strojírenské, stavební firmy, pojišťovny, nemocnice, polikliniky, léčebny a mohl bych dále pokračovat. Vzhledem k tomu, že je nyní v ČR již přebytek ochranných prostředků, tak jsme se zaměřili na export roušek do Rakouska a Německa. A pro drobné zákazníky jsme 27. dubna spustili jednu speciální akci pro předškoláky. Začali jsme jim rozdávat roušky zdarma za obrázek.
Když byste měl podnik charakterizovat před koronavirovou krizí a nyní – v čem byste našel největší rozdíl?
Kdybych to měl hodnotit jedním slovem, tak tím slovem je sebedůvěra. Dnes už víme, že současnou krizi překonáme. A to nás opět posílí. Osobně jsem mnohem horší situaci zažil v roce 2009, kdy mě pověřil řízením EVONY nový majitel. Firmě tehdy hrozila likvidace. Přesto jsem ani na chvíli nepochyboval, že se nám podaří daný stav zvrátit. A během jednoho roku se nám to skutečně povedlo.
A nebylo vám líto přejít od sofistikované výroby k té jednodušší, byť se roušky ukázaly jako akutní společenská objednávka?
Samozřejmě bychom raději vyráběli zboží s větší přidanou hodnotou. Ale na druhou stranu pro nás byly díky rouškám odměnou desítky děkovných e-mailů týkajících se 
našeho daru městu Chrudim. A následně i e-maily chválící kvalitu našich roušek. Tyto e-maily byly největším hnacím motorem zejména pro švadleny, které musely často pracovat přesčas a o víkendech.
Přinesla vám současná situace a změny v chodu firmy nějaké zajímavé zkušenosti, nápady, podněty?
Byl například čas podívat se do střev firmy, tj. na efektivitu jednotlivých činností, na vstupní náklady apod. My současnou situaci vnímáme i jako příležitost pro následný růst. A nechceme stát pouze s napřaženou rukou směrem ke státu. Koronavirus nás zasáhl všechny a všichni se s ním společně musíme vypořádat. Měli bychom se řídit legendárním Kennedyho citátem: „Neptej se, co může udělat tvá zem pro tebe. Ptej se, co ty můžeš udělat pro svoji zem.“ Právníci by měli zapomenout na vymáhání náhrad uzavřených provozoven, všichni pronajímatelé by měli nájemcům odpustit alespoň jeden nájem, vždyť jsou s nájemci na jedné lodi, banky by měly po miliardových ziscích v posledních letech nabídnout firmám mimořádně výhodné podmínky, my všichni občané bychom měli zapomenout na letní dovolenou v zahraničí a podpořit české hotely, restaurace, zábavné parky, koupaliště a kina.
Souhlasíte také s názorem, že by si český kapitál, čeští výrobci a český textilní průmysl zasloužili více podpory a pozornosti?
Pro textilní výrobce je především důležité, aby se podnikalo za rovných podmínek. Bohužel porevoluční doba šla přesně opačným směrem. Desítky let se sem vozily kontejnery zboží za zlomek ceny, bez jakýchkoliv cel, prodávané bez DPH, bez odvedené daně z příjmu apod. A hlavní problémem byl impotentní přístup státu v boji s nelegálním obchodem v tak masovém měřítku po celé České republice. Až konečně poslední vláda se snaží zavedením EET tento stav postupně změnit. Proto je důležité, aby byl dokončen celý proces zavádění EET. Práce bez dokladu a prodej zboží bez dokladu je naše společná cesta do pekel. Vyhrává jedinec nebo skupina na úkor celé společnosti.
otázky připravila Eva Brixi