Martin Ludvík
Znáte kouzelnější jarní procházku než v jabloňovém sadu? A povzbudivější odpočinek než v podzimním stromořadí jabloní, z nichž na vás kývají jablka všech možných tvarů, barev, vůní a chutí? Ovocné sady jsme se naučili vnímat jako běžnou součást naší i evropské krajiny. O přínosu konzumace ovoce pro lidský organizmus není pochyb. Ale málokdo si uvědomuje, že ovocné sady působí proti vodní i větrné erozi a zvyšují organickou hmotu v půdě. Pro zemědělství mohou být vítaným pomocníkem při boji s nedostatkem vláhy.
Starost o ovocný sad nebo alej je spjata s historií naší země od středověku. Výsadba je důležitá zejména v posledních letech sucha, protože sady a aleje díky zatravnění dobře zadržují přívalové srážky. Dále slouží jako větrolamy k rozdělení širokých polí. Nabízejí úkryt k přezimování řady živočichů, včetně hmyzu a důležitých opylovačů. Sad je také výjimečný tím, že se zde spojují dva nejběžnější biotopy, nalézáme zde pospolu druhy lesní a luční.
Mezi první druhy ovocných stromů, které se na našem území začaly pěstovat, byly jabloně a hrušně, a to v zámeckých a klášterních zahradách, ale také u poddaných. O novou a organizovanou podobu ovocnářství se v 18. století postaraly ovocnářské spolky. Jednou z největších ran pro české sady a aleje byla zima roku 1929, kdy umrzlo okolo 40 % stromů. Ubylo především broskvoní a ořešáků. I přesto, že masivní rozvoj intenzivního ovocnářství opět nastal v 70. a 80. letech 20. století, je zde stále prostor na zvyšování produkce. Až dvě třetiny čerstvého ovoce mírného pásma se k nám totiž dovážejí.
Ideální místo pro výsadbu jsou stávající nebo nově vznikající remízky. Pod tímto pojmem si můžeme představit zapomenuté kousky krajiny, které byly neúrodné, a člověk je neuměl využít. Dříve sloužily jako hraniční kameny pro statkáře. Dnes jsou významným krajinným prvkem a mají ekologický význam. Zakládání remízků nebo celých nových sadů je pro zemědělce ideální cestou ke zlepšení zadržování vody v krajině. Jeden dospělý strom také například vydá až za tři klimatizace. O tom všem dokáže dlouhé hodiny vyprávět víc než zasvěceně předseda Ovocnářské unie České republiky Ing. Martin Ludvík:
Čím se liší dnešní sady od těch, které zakládali naši pradědové a dědové?
Rozdíly jsou velké. Dříve se zakládaly v sadech vyšší tvary, polokmeny, vysokokmeny, které měly delší životnost, ale také trvalo mnohem déle, než začaly stromy plodit ovoce. To si dnes ovocnář nemůže dovolit. Ovocné stromy mají první úrodu již druhý nebo třetí rok. Vysazují se nižší tvary a také daleko více jedinců na hektar. Ovocné sady se ale také musí rychleji obměňovat než dříve.
Ubývá u nás sadů, nebo naopak?
Bohužel ovocných sadů ubývá. Za posledních 30 let už z naší krajiny nenávratně zmizelo 10 000 hektarů sadů. Dnes jich v krajině zbývá necelých 14 000 hektarů.
Máte přehled o tom, jaké ovocné stromy jsou nejvíce zastoupeny a proč?
Polovinu sadů dnes tvoří jabloně. Je to hlavně proto, že Češi mají jablka velmi v oblibě a je o ně z našich sadů zájem. Navíc jabloně jsou stabilnější ve výnose a jsou přeci jen jistější než třeba peckoviny.
Měly by jabloně i nadále dominovat?
Určitě ano, budou hlavním ovocným druhem. Jablka tvoří téměř 80 % produkce ovoce u nás, dobře se jim tu daří a máme také spoustu skvělých českých odrůd. Dají se optimálně skladovat a lze jimi zásobovat trh skoro celý rok.
Jak finančně náročné je založit nový sad? A zakládají sady spíš drobnější zemědělci, nebo velké firmy?
Bohužel je to finančně velmi náročné. Nejdříve je nutné vlastnit vhodnou půdu, protože je rizikové si půdu na 20 let pronajmout a investovat na cizí půdě velké peníze. Ani ochota vlastníků půdy pronajmout ji na 20 let tu není. Aby sad poskytoval kvalitní ovoce, je třeba jej oplotit, pořídit závlahu, protikroupové sítě, před výsadbou pozemek dobře zásobně vyhnojit a tak dále. A k tomu samozřejmě cena stromků. Na jeden hektar nemusí stačit ani milión korun a větší úrody se dočkáte tak čtvrtý rok. Sady zakládají jak malé firmy, tak ty velké. U těch malých je to po kouskách, třeba jen jeden, dva hektary, právě kvůli těm nákladům. Velkých firem, které by byly ochotny zakládat větší plochy, je zase velmi málo, jen několik v republice.
A kde vůbec mohou sady dnes vznikat? Kolik povolení je k tomu potřeba?
Pro samotný sad, tedy výsadbu stromů na zemědělské půdě, ani není žádné povolení potřeba, je to zemědělská prvovýroba. Problém nastává s nezbytnými doprovodnými stavbami, jako je oplocení, závlahy, opěrné konstrukce a podobně. K tomu je potřeba územní rozhodnutí, někdy i stavební povolení, a mnoho dalších vyjádření. Někdy je to náročné a trvá to i roky. Sám jsem překvapen, že úřady na mnoha místech příliš novým sadům nejsou nakloněny, a mnohdy se jim i brání. Na jednu stranu společnost zemědělce kritizuje, že pěstují jen řepku a obilí, ale na druhé straně nebývají úřady k záměrům vybudovat ovocné sady, a tím i pestřejší krajinu, vstřícné.
Je šance čerpat nějaké dotace či si výhodně půjčit od státu na nový podnikatelský projekt, jehož součástí bude ovocný sad?
Stát poskytuje dotace na výsadbu a kapkovou závlahu, zhruba 40 % nákladů je dotováno. Nárok ale nemají velké podniky, i proto se nedaří vysazovat tolik sadů, kolik by bylo potřeba. Protikroupové konstrukce jsou podporovány z Programu rozvoje venkova, ale není zde dostatek finančních prostředků a dostane se jen na některé projekty.
Když odmyslíme úrodu, čím jsou sady důležité? Jakou roli mají v rámci krajinotvorby?
Na rozdíl od řady zemědělských plodin je mimoprodukční funkce sadů v krajině klíčová. Zabraňují erozi, jsou zatravněné, dobře tedy jímají a udržují vodu, jsou úkrytem pro řadu živočichů i hmyz. Vytvářejí v naší krajině nezaměnitelný ráz. Vždyť o kvetoucím sadu se zpívá i v naší hymně.
Pěstují se převážně jabloně, jak jste se o tom zmínil, dále hrušně, švestky, meruňky, nebo také znova začíná rybíz, angrešt, porosty malin, ostružin, muchovníku, rakytníku?
Základem jsou jabloně, jejich produkce je až 80 % veškerého ovoce. Ve větší míře se pěstují i višně a švestky. Naopak se už téměř nepěstuje angrešt a například broskví je dnes jen desetina, a významně ubývá také výsadeb rybízu. Z novějších druhů se u nás začínají vysazovat kanadské borůvky.
Čím se liší jablko sklizené v Čechách nebo na Moravě od toho, které se urodí ve Francii nebo Estonsku?
Především máme spoustu skvělých českých odrůd, to už jsem připomenul, a pěstují se u nás hojně, jako je Rubín, Šampion nebo Topaz. Většina jablek je vypěstovaných v režimu integrované produkce, která prioritně využívá biologické postupy, je-li to možné a ekonomické. Dvě pětiny používaných přípravků při pěstování jsou látky povolené do ekologického zemědělství. Naše jablka obsahují méně reziduí, nepoužívají se u nás také žádná posklizňová ošetření.
Právě jablko se často označuje jako zázračná potravina. V jakých nesnázích vám už pomohlo?
Myslím, že úplná pravda o nesmírném významu jablek je v jednom starém přísloví, které říká: „Jedno jablko denně drží daleko od doktora.“ Pravidelná konzumace jablek je pro organizmus významná z hlediska saturace minerálními látkami a řadou vitamínů a také pektinu. A je skvělé, že Češi mají jablka rádi, vždyť každý z nás jich sní asi 24 kg za rok, a to je jedna z největších spotřeb na obyvatele v Evropské unii. Kromě čerstvých jablek, která si já osobně dopřávám téměř denně, mám nejradši čerstvě udělaný jablečný kompot, který je vynikající, třeba když je člověk nemocný a má teplotu nebo v době rekonvalescence po střevních problémech.
ptala se Eva Brixi