Vadim Petrov
Vadim Petrov je povoláním hudebník. Blízko má k žurnalistice, pohyboval se v prostředí zpravodajských služeb, vyzkoušel si roli vysoce postaveného korporátního manažera. Je to osobnost akční, jeho projev nezapře vysokou dávku kreativity, a má charizma, které napomáhá rozvíjet vztahy mezi lidmi. V současnosti působí například jako člen prezidia a ambasador České manažerské asociace. Hovořila jsem s ním o manažerské profesi a o tom, jak právě ji ve světě násobných změn vnímat:
Manažerská profese v sobě nese velkou odvahu v rovině rozhodovací a v umění vést tým. Na manažerovi záleží, jak bude firma nebo organizace šlapat. Ale to zdaleka není všechno. Jak charakterizovat dnešního vrcholového manažera?
Současný vrcholový manažer většinou pracuje ve dvojím setu, expertní znalost, na něco musí být odborník, a tradiční, tedy manažer jako ten, který řídí zdroje a řeší problém.
Česká manažerská organizace figuruje na scéně businessu několik desítek let. Od té doby se manažerské prostředí nějak vyvinulo, zformovalo, udává určitý trend pohybu společnosti. Asociace se snaží tyto změny mapovat a na základě toho reagovat. Čím se dnes zabývá a čím by se v budoucnu zabývat měla?
ČMA chce svým členům poskytnout nějakou přidanou hodnotu. V oblasti promotion samotných manažerů jako osobností nebo jejich firmy, přístupu k rozhodovacím strukturám, poskytování inspirace i tradičního networkingu.
Manažerský potenciál je u nás obrovský, ale zatím, podle mě, celospolečensky nedoceněný. Ten, kdo jde s kůží na trh, není „obdivovaný“, naopak pod vlivem četných kauz spíše „zatracovaný“. Co s tím?
Nevím, jestli společensky nedoceněný. Žijeme v době, ve které pozornost určuje negace; bylo to vždycky, ale teď pro dobré a pozitivní příklady jako by není čas ani prostor. Nicméně poptávka po pozitivním uznání mezi manažery pořád je, například při soutěži MANAŽER ROKU. Soutěž stále má význam a manažeři si ocenění váží. Ale i ta soutěž se musí inovovat, nestačí jen předat diplom, který si manažer pověsí na zeď v kanceláři, a výměna vizitek na recepci s občerstvením.
Sám jste působil ještě nedávno ve vysoké manažerské pozici. Čemu vás to naučilo, k čemu přivedlo? Jaké zkušenosti jste získal?
Manažer je ten, který má zařídit, aby bylo splněno to, co chtějí majitelé. Proto najímají manažery. Dají mu počítač, auto, dobrý plat… a v lepších společnostech i vizi kariérního růstu a pak na něj naloží tolik, kolik vydrží. Je to skvělá zkušenost, ale také cena může být vysoká – vyhoření, do velké míry popření vlastní identity. Manažer, speciálně ve velké korporaci, musí obrazně řečeno, splynout s jejím logem.
Co manažer nikdy nesmí udělat?
Zradit firmu. Podvést své akcionáře. Poškodit klienta. Zneužít své podřízené.
Asociace rozjela Studio ČMA, které ve spolupráci s ČTK natáčí a vysílá rozhovory s lídry a dalšími významnými osobnostmi. Je to nový směr, který publikum zaujal. O čem přemýšlíte dál? Co by mělo pro lidi, kteří nemají čas a jsou přesyceni informacemi, dnes smysl?
Dobrá otázka. Co manažeři vlastně chtějí. Snad ani ne tu informaci jako spíš inspiraci, reflexi, něco, co jim pomůže v jejich vlastní cestě. Způsob, jak vykročit z vlastní krabičky, pohled na sebe sama zvenčí, třeba právě přes zkušenost někoho jiného. Srovnání s někým jiným, jiný pohled na to, co manažera zaměstnává a do čeho dává spoustu času a energie. Snažíme se ty rozhovory dělat spíš v takovém koučovacím stylu než v novinářském – hodně jdeme po tématech, které naše hosty zajímají, a říkáme si, když jsou v tom tak dobří, že uspěli, třeba se něco z té energie přenese i na druhé.
Doba covidová pozměnila i manažerský život. Více se využívají nejnovější technologie komunikace, okusili jsme si ve větší míře home office, diskutuje se o posunu vztahů mezi lidmi. Co by pomohlo manažerskému prostředí? Tak, aby z toho měly užitek následující generace a aby se o šéfech mluvilo s úctou jako o hrdinech, jejichž prostřednictvím se vyrábějí potraviny, auta, nábytek, oděvy?
Tak manažer je především zaměstnání. Snad nikoho tímto tvrzením neurazím, ale ani ne povolání. A málokdy je ve firemním managementu prostor pro hrdinství. Manažer má ke splnění zadaného cíle stanovit procesy a zajistit s využitím lidských, finančních a materiálních zdrojů maximálně efektivní cestu. Manažer je něco jako procesor v počítači – má řadu funkcionalit a ideálně pracuje tak, jak program vyžaduje. Je mozek, který řídí všechny ostatní části a stanoví jejich podíl na společném díle.
Ostatně, už mnohokrát jsem zaznamenala povzdech od těch, kteří pomalu opouštějí řady těch nejaktivnějších, že by rádi byli nadále užiteční tím, že začnou předávat zkušenosti mladším, že by mohli nastupující generaci připravit do její role, ale že nějak není zájem. Nebyla by to třeba parketa pro další aktivity vaší asociace?
Víte, v čem je problém? Ne, že by starší generace neměly co předat těm mladším, kteří je nahrazují, ale svět se strašně rychle vyvíjí. Algoritmy počítačů ovlivňují i ten svět analogický, tradiční, a manažeři, kteří přicházejí z toho tradičního, si většinou neosvojují dostatečně svět digitální. Mladší generace jsou velmi rychlé a kybernetická kompatibilita myšlení je pro ně víc než zkušenost starého praktika. Jsou to dva různé jazyky.
Jednou ze stěžejních akcí je proslulá soutěž MANAŽER ROKU, už jste ji zmínil, letos se odehraje již 29. kolo. Nebude to mimo jiné příležitost zamyslet se nad vizí ČMA do dalších let? Každý další ročník této soutěže s sebou totiž přináší nový pohled na roli a poslání manažerů, na význam nejen při rozvoji ekonomiky…
Určitě. Svět je tak strašně rychlý, že je zapotřebí neustále sledovat vývoj a přizpůsobovat se. Pokud jakákoli asociace nebude synchronní s dobou, nebude umět svým členům nic z toho, o čem jsme mluvili výše, nabídnout, pak postrádá smysl.
za odpovědi poděkovala Eva Brixi