Není většího pokladu pro podnikatele či živnostníka, než se moci spolehnout na svého účetního, daňového poradce nebo právníka. Vzniká tím jistota, která otvírá prostor dalším činnostem, těm hlavním, tedy nápadům, jak na trhu lépe uspět, jak mít radost z toho, co člověk dělá a čeho může ještě dosáhnout. Uvedení odborníci jsou od toho, aby firmu ochránili od chybných kroků, aby hlídali, co se má, musí nebo nesmí udělat. Třeba v daňové rovině. Protože administrativy přibývá, vychází již tradičně v Nakladatelském domě Grada velmi užitečná a oblíbená publikace Daňové zákony,
pro letošek označená 2024. Na sestavení se podílel JUDr. Roman Vybíral, Ph.D., který je členem Katedry finančního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kde se zaměřuje především na daňové a pojišťovací právo. Je autorem či spoluautorem desítek odborných publikací v oblasti finančního práva a pravidelně se účastní tuzemských i mezinárodních vědeckých konferencí. Vedle své akademické činnosti rovněž vykonává advokátní praxi. Zeptala jsem se ho:
Nový rok je tady. Pro podnikatelskou veřejnost nastávají opět nejrůznější změny v legislativě. Na jaké byste upozornil především?
Z každoročních změn v oblasti daní a v souvisejících oblastech se už stal určitý kolorit. Tím spíše letos, kdy světlo světla spatřuje tzv. konsolidační balíček, který s sebou přináší velké množství změn, nejen v daňové oblasti. S ohledem na hlavní zamýšlený cíl konsolidačního balíčku (dosažení rozpočtových úspor a navýšení rozpočtových příjmů) je zřejmé, že většina změn nebude z pohledu adresátů vnímána příliš kladně. Z konsolidačního balíčku je současně patrné, že je plný kompromisů, což vede k tomu, že některá opatření budou mít spíše kosmetický dopad. Pokud bych měl některé změny vypíchnout, pak jde nepochybně o postupný nárůst minimálního vyměřovacího základu na sociální pojištění u OSVČ a navýšení vyměřovacího základu vzešlého z daňového základu. Výraznější daňovou zátěž nepochybně způsobí snížení hranice pro aplikaci progresivní sazby daně z příjmů fyzických osob ze 48násobku na 36násobek průměrné mzdy. Další změny spočívají např. v omezení daňové uznatelnosti zaměstnaneckých benefitů nebo omezení vstupní ceny pro odpisovaná vozidla. Pro právnické osoby je nepochybně významné zvýšení sazby daně, a to z 19 % na 21 %. Aplikace změny přitom nastává pro zdaňovací období zahájená po 1. 1. 2024. To je však jen stručný výčet několika významných změn, kterých je konsolidační balíček plný.
Jste jedním ze znalců daňových zákonů. Nemáme jich až příliš? A nepřibývá jich nadmíru?
Daňových zákonů máme v evropském kontextu přiměřené množství a nikterak v tomto ohledu nevybočujeme. Spíše než množství daňových zákonů a množství daní jako takových praxi trápí složitost a výkladové nejasnosti zejména u některých z nich (daně z příjmů, DPH, spotřební daně). Dalším problémem je samozřejmě vysoká četnost novelizací. Jakmile si podnikatelské prostředí zvykne na novou úpravu, přijdou nové změny a pomyslné kolo daňových dějin se točí dál. Tento stav logicky příliš neprospívá stabilitě podnikatelského prostředí a ve své praxi jsem se setkal s případy, kdy právnické osoby nakonec odmítly vstoupit na český trh právě s ohledem na vysokou nestabilitu zdejšího právního (zejména daňového) prostředí. Bez zapojení daňových poradců nebo daňových advokátů si pak řada podnikatelů nedokáže svou činnost představit, což logicky vede k nárůstu nákladů na jejich straně, které by jinak mohly být vynaloženy na rozvoj podnikání.
Často slýchám, že se v nich i obyčejní účetní skoro ztrácejí a ani daňoví poradci z toho nejsou nadšeni. Je to pravda?
Jak se to vezme. Jakékoliv změny jsou na jednu stranu pracovní příležitostí jak pro účetní, tak pro daňové poradce nebo daňové advokáty. Na druhou stranu je pravdou, že např. nově umožněné vedení účetnictví v tzv. funkční měně u některých poplatníků může být pro někoho, kdo je např. 20 let zvyklý účtovat pouze v české měně, poněkud problematické. Přirozený vývoj však nelze zastavit ani v daních, stejně tak jako nelze ignorovat střídání politických a ekonomických preferencí ve vládě. Členství v Evropské unii nám rovněž přináší určité povinnosti, které se mj. promítají v novelizacích daňových předpisů (např. u tzv. dorovnávacích daní). To vše s sebou logicky přináší určitý legislativní vývoj. Pokud je tento vývoj nepřiměřeně rozsáhlý a překotný, je jasné, že pro praxi může generovat určitý diskomfort a problémy. Pokud však zákonodárce dokáže řídit jak rozsah, tak časový aspekt těchto změn, a pokud jsou současně chystané změny veřejnosti komunikovány v dostatečném předstihu, dá se i s větším počtem změn docela dobře vypořádat.
Koho se týká nový zákon o dorovnávacích daních a jaké benefity by měl české ekonomice zajistit?
Úprava vychází z unijní směrnice a tvoří takzvaný II. pilíř Anti-BEPS (Base Erosion and Profit Shifting) aktivit. Jak plyne z důvodové zprávy, cílem právní úpravy je primárně eliminovat excesivní daňovou konkurenci mezi státy a dosáhnout danění na efektivní úrovni ve výši minimálně 15 %. Zákon přitom za tímto účelem zavádí dvě nové přímé daně – přiřazovaná dorovnávací daň a vnitrostátní dorovnávací daň. Úprava dorovnávacích daní se v praxi podle odhadu MF ČR dotkne jednotek mateřských entit a více než 3000 právnických osob působících na území ČR, které spadají do tzv. významných majetkových struktur. Přiřazená dorovnávací daň dopadne na významné mateřské společnosti skupin s ročními výnosy přes 750 miliónů eur. Vnitrostátní dorovnávací daň má pak za cíl zabránit přenosu efektivního zdanění do zahraničí a klade důraz na právo na zdanění příjmů plynoucích z území ČR právě v ČR. Obě daně přitom budou mít úzkou vazbu na daň z příjmů právnických osob a řada parametrů bude vzájemně provázána.
Co všechno lze čekat od zákona o DPH?
Tím, že zákon o DPH vychází primárně z unijní směrnice, kterou musí v základních rysech respektovat, je manévrovací prostor pro změny čistě na národní úrovni značně omezený. Zásadní systémové změny tedy z povahy věci očekávat nelze. Při novelizacích zákona o DPH (např. i nyní v rámci konsolidačního balíčku) dochází často ke změně parametrů. Bavíme se zde např. o nedávno zvýšené hranici obratu pro povinnou registraci jako plátce DPH, dále se bavíme o zařazení jednotlivých zboží a služeb pod konkrétní sazby DPH, o samotném nastavení sazeb DPH, o rozsahu osvobození apod. Předpokládám, že i v budoucnu se budou hlavní změny v oblasti DPH týkat právě proměnlivých parametrů, u nichž se např. změny politických preferencí promítají poměrně snadno.
A co je cílem novelizace zákona o dani z hazardních her?
Zákon o dani z hazardních her má za cíl daňově alespoň zčásti eliminovat negativní externality, které s sebou hazard přináší, neboť dopadá na provozovatele hazardních her. Některá zpřísnění na straně provozovatelů se však nepřímo negativně projevují také v rovině samotných hráčů, což ostatně vychází ze specifické koncepce této daně. Současná novelizaci zákona o dani z hazardních her v prvé řadě zvyšuje u některých hazardních her (vyjma technických her a loterií) sazbu daně z 23 % na 30 %, což má za cíl zvýšit inkaso daně do veřejných rozpočtů. Dále dochází ke změně rozpočtového určení výnosu daně, a to mj. tak, že v případě internetových her bude konečným příjemcem stát a významnějších úprav dozná také rozdělení výnosu v případě tzv. land-based technických her.
Tak se mi zdá, že běžný občan už nebude potřebovat k životu jen psychiatra či IT specialistu, ale také finančního poradce, jelikož se náš život stává čím dál tím složitějším a v tolika předpisech, jimiž bychom se měli řídit, se už nedá snadno orientovat. Jaký na to máte názor?
Pokud běžní občané nejsou schopni porozumět základům finančních toků, ke kterým ve společnosti a u nich samotných běžně dochází, je někde samozřejmě chyba. Často se hovoří o finanční osvětě, o projektech pro podporu finanční gramotnosti apod., ale stále se ve společnosti setkáváme s lidmi, kteří nemají ani ponětí o fungování některých finančních produktů, a posléze bývají velmi překvapeni, k čemu že se to zavázali. Toto však není doménou pouze České republiky, s finanční gramotností se bojuje prakticky po celém světě. Každý by měl pochopitelně činit jen takové kroky, u kterých dokáže předvídat jejich (finanční) dopad. Nevím, zda zrovna finanční poradci jsou vždy těmi pravými a univerzálními průvodci finanční džunglí, byť v některých případech určitě mohou být nápomocni. V posledních letech se řada povinností uvaluje na osoby, které finanční produkty poskytují nebo zprostředkovávají (banky, pojišťovací zprostředkovatelé, nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů apod.) a které jsou aktuálně zatíženy relativně vysokou mírou informační povinnosti vůči klientům, kterým by měli být schopni nabízené produkty vysvětlit tak, aby jim porozuměli bez nutnosti vynakládat větší sumy peněz třetím osobám. Současně však platí, že míra finanční regulace je dnes tak rozsáhlá, že se průměrný spotřebitel mnohdy bez kvalifikované rady bohužel neobejde. Přeregulovanost je však trendem moderní doby a těžko se proti ní lze bránit.
Nepřibyde s novými zákony i byrokracie?
V zásadě ano. Nárůst byrokratizace je vedle přeregulovanosti další trend moderní doby, který se šíří jako lavina do všech možných oblastí, daně nevyjímaje. Na jednu stranu je zájem státu na evidenci vybraných údajů racionální a snadno odůvodnitelný, mnohdy navíc tyto povinnosti vycházejí z unijní legislativy. V některých případech je nárůst byrokratizace z pohledu adresátů poněkud sporný a zbytečný. Je vždy na státu, aby dokázal komunikovat důvody a hlavní přínosy nových administrativních povinností. Pokud tuto roli zvládne, obvykle tyto změny podnikatelské prostředí časem akceptuje. Horší je to v případě, kdy zůstane ve vzduchu mnoho otazníků, neboť tato situace je pro povinné subjekty minimálně značně demotivující a rozhodně nepomáhá pozitivnímu podnikatelskému prostředí.
Publikace o daňových zákonech, která právě vyšla v Gradě, je nejprodávanějším dílem tohoto typu. Uživatelé tím oceňují práci celého týmu, který se této problematice věnoval. To vás musí nesmírně těšit…
Skutečnost, že jsou Daňové zákony od Grady stále nejprodávanějším dílem tohoto typu, svědčí primárně o vysoké popularitě mezi uživateli, kteří si na ně za tu řadu let již zvykli. Z vlastní zkušenosti vím, že vedle obsahové správnosti textu (např. uhlídat časový náběh novel a správně jej znázornit je někdy velmi obtížné) je zde mnoho detailů, které u tištěných zákonů hrají důležitou roli (velikost textu, použitý font, použitý papír, typ vazby apod.) a které rozhodují, zda si praxe publikaci oblíbí, nebo ne. Můj podíl na Daňových zákonech od Grady je sice zanedbatelný, ale i tak si samozřejmě velmi vážím toho, že mohu být součástí autorského kolektivu.
Je šance, že se někdy u nás daně zjednoduší? A že se na základě toho podnikatelské veřejnosti bude žít veseleji?
K tomu jsem popravdě dosti skeptický. Jakmile se podnikatelské prostředí přizpůsobí nové (byť nepříjemné) povinnosti, obvykle není důvod k cestě zpět. Výjimky se samozřejmě najdou – např. v minulosti často diskutovaná EET byla nakonec zrušena. Jakmile se však v určité zemi buduje desítky let určité nastavení daňové soustavy, které je sice objektivně vnímáno jako relativně komplikované, je prakticky nereálné z roku na rok tuto soustavu opustit a na zelené louce vybudovat zcela novou, jednoduchou a přehlednou soustavu. V mnoha aspektech je navíc daňová legislativa unijně harmonizována (DPH, spotřební daně, dorovnávací daně…) a v tomto ohledu jsou zjednodušení prakticky vyloučena. Je současně potřeba vnímat, že jednoduchost nejde vždy ruku v ruce s uživatelskou přívětivostí. Pokud se některý daňový zákon značně zjednoduší a současně přinese mnohem vyšší daňovou zátěž, patrně takové zjednodušení nebude ze strany podnikatelské praxe kvitováno. V daních jde mnohdy o žonglování s více míčky najednou – je potřeba zajistit dostatečný výnos do veřejných rozpočtů, dále se v daních běžně odrážejí politické priority, současně je potřeba
dosáhnout vysoké míry akceptace u adresátů a v neposlední řadě je nezbytné reflektovat unijní daňovou legislativu. To vše by mělo v ideálním případě fungovat tak, aby adresáti (včetně podnikatelů) nebyli z daňového hlediska příliš demotivováni ke své další činnosti. Dosáhnout tohoto vzájemně synergického stavu je však v praxi často velmi obtížné.
Když by vás někdy přestala bavit profese, jíž se věnujete a v níž dvojnásobě pečlivěji než kdo jiný musíte dbát na výklad zákonů o daních, do jakého oboru byste se pustil?
Ve své praxi se snažím zaměřovat na specifické výkladové problémy a komplexnější otázky, a to nejen v oblasti daní. Tento druh činnosti mě zatím stále naplňuje a mám v tomto ohledu určitou výhodu, neboť studnice nastíněných situací je téměř bezedná. Poslední dobou mě ale čím dál tím víc přitahuje letecký průmysl, takže je možné, že by se mé další kroky alternativní kariéry ubíraly touto cestou. Pokud bych měl reálně zvažovat další profesní cesty, určité plány pro vzdálenější budoucnost již v hlavě mám, ale ty bych si nyní s dovolením ponechal pro sebe…
za odpovědi poděkovala Eva Brixi